Obálka [PRATTELN/13.IX.56-19/V]

Sept. 13. 56.

Mily Karle:

Jsi KIKIMORA[1], a nemáš žádnou iniciativu.[2]

Nemusiš vždycky čekat až ja ti odpovim na dopisy a tvoje pokyny co mám a co nemám dělat. Vzchop se a napiš taky něco o sobě.[3]

Jedu zitra do Pařiže a tak nebudu miti čas odepsati všem svým známym tak vyřiď Burešovi uvidišli jej,že jsem dopis dostal a ze odepišu po návratu do Balu asi za 10. dni[4] ale co se tyče těch básni,nemyslim že se k nim dostanu ihned.[5]Mám tu teď tu operu a několik divadel ji chce miti hned a zatim to neni dosud hotovo a nechci se vytrhnout z práce a dělat na něčem jiném,chápeš,ne?[6] Tak at ješte to nedávaji na program.[7]

Od řijna jsem v Řime a prosim tě rozděl moji adresu znamým abych nemu sel každému psat,hlavně Svazu Skl. a te operni agenci,[8] ktere můžeš řici aby teď nespěchali s kontraktem pro Boosey a Hawkes,at počkaji,což dělali až dosud,. Pozdrav ode mne Ančerle[9] a vyřid Motlikovi z Filh. že ta sonata pro violu neni dosud vytištěna,jak bude tak že mu ji pošlu.[10]Piše mi práve pianista Hurtik že by mne chtěl navštivit ale právě odjiždim tak pochybuji že jej uvidim.

V Salzburgu jsem nebyl jak už asi viš a tak jsem sklamal mnoho známych, dobře že jsi tam nejel.Byl prý tam Bakala.[11]

Ted už začínam pakovat pro Řim ale proto mi mužeš ještě psát sem, až do konce měsíce. Vyhledej mi nějakou methodu na tu tahaci harmoniku ale něco už technického ne začátky a nejdešli něco pro ty flute a beck.[12]^,[13]

Co dělá Alen,už jsem od něho dlouho neslyšel asi se ode mne odvratil že jsem se zkamaradil se živly které on nemá asi rád.[14]Myslel jsem že si najdeš na vysočine holku,jsou tam pěkné,ale zdá se ze jdeš skrz život se zavřenýma očima.[15]

Byl jsi v Poličce?[16]

Mnoho te zdravim

tvuj

B. Martinů[17]

American Academy.

Via Angelo Masina 5. Roma 28. 

Italy.[18]

[1] Můžeme jen hádat, zda chtěl Martinů opravdu vážně přirovnat Šebánka ke Kikimoře, která je zlým ženským protikladem slovanského boha Domovoje. Kikimora škodí zvláště mužům, její předení předznamenává neštěstí. Kikimora může být také druhem můry (mory), jež trápí člověka ve spánku, dusí jej, saje krev nebo způsobuje hrozivé sny (srov. Váňa, 1990, s. 131, 139).

[2] Těžko říci, proč skladatel užil tuto výčitku, většinou spíše brzdí Šebánkovy aktivity, ať už v oblasti vydávání starších děl nebo v zasílání různých notových materiálů skladateli. 

[3] Mezi tímto a předchozím dopisem Bohuslava Martinů je téměř čtyřměsíční přestávka. 

[4] To skladatel odhladl téměř přesně, Miloslavu Burešovi odepisuje 25. září 1956 (CBM, PBM Kb 648).

[5] Ve výše zmíněném dopise Martinů píše: „Nevim zdali jsem vám už psal že pochybuji, že budu  miti čas se do nových věcí pustit před vánocemi. Než se usadim v řimě a než dokončim operu uplyne asi dost dní.“ (CBM, PBM Kb 648). Tímto Burešovi vysvětluje, že nebude moci v dohledné době pracovat na kantátách Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, a Romance z pampelišek, H 364, jejichž textové předlohy mu Bureš zaslal, a to pod názvy Romance z dýmu bramborové nati a Na starou maminčinu píseň (srov. Zouhar, 2016, s. XX).

[6] Má na mysli práci na opeře Řecké pašije, H 372 I, kterou ale dokončil až v lednu následujícího roku (Halbreich, 2007, s. 185). 

[7] Na kantátě Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, nakonec Martinů pracuje v Římě od 5. do 14. října 1956, skladba je premiérována v květnu následujícího roku v rámci festivalu Pražské jaro. Ke kompozici Romance z pampelišek, H 364, se skladatel dostává až v termínu 12.–18. května 1957, premiérově je kompozice uvedena 26. října 1958 (Halbreich, 2007, s. 444, 445). 

[8] Od října 1956 nastupuje skladatel na American Academy v Římě a svou novou adresu uvádí na konci tohoto dopisu. Šebánek ji má sdělit zejména Svazu československých skladatelů a DILIA. 

[9] Skladatel tentokrát nechává pozdravovat dirigenta Karla Ančerla. 

[10] Sonáta pro violu a klavír, H 355, kterou Martinů komponuje v New Yorku v listopadu a prosinci 1955, vychází v nakladatelství Associated Music Publishers v New Yorku v roce 1958. Jaroslav Motlík a Zora Lochmanová ji uvedou v Praze až 30. června 1959 (Halbreich, 2007, s. 345). 

[11] Ačkoliv to byl skladatelův nápad, aby ti, kteří se s ním chtějí setkat, přijeli v srpnu 1956 na festival do Salzburgu, nakonec ani sem nepřijel, což zdůvodňuje následovně: „Ono je to odsud celý den cesty a při tom počasi to neni žádná rozkoš a tam vždycky prši i když je jinde pěkně. […] Tak kdo jel do Salzburku mne potkat tak mne tam nenašel.“ (CBM, PBM Kr 535). V dopise do Poličky z 10. září 1956 zmiňuje také dirigenta a hudebního skladatele Břetislava Bakalu (1897–1958): „Bylo asi zklamáni v Salz. byl prý tam tež Bakala z Brna, hledal mne.“ (CBM, PBM Kr 538). 

[12] „Flute a bec“ je francouzské označení zobcové flétny. 

[13] V Legendě z dýmu bramborové nati, H 360, plánoval Martinů použití akordeonu a zobcové flétny a jak Šebánka, tak např. i Miloslava Bureše v následujících dopisech žádal o zaslání notového materiálu k těmto pro něho nezvyklým nástrojům. Burešovi píše 13. sprna 1956: „Ted bych ovšem potřeboval se trochu informovat o technice těchto dvou nástroju, hlavně harmoniky […]. A ovšem take je nutno se informovat zdali najdete dobré hráče pro oba instrumenty. Harmoniky jsou, pokud vím, dvojiho druhu, jedna je s Klapkama a oddělenými basy a ta druha je poněkud jina. Tu prvni bych potřeboval vědět vice jak se na ni hraje a jake jsou technicke možnosti. Promluvte o tom se Šebankem at něco najde a pošle. Ostatně definitivni úprava by se dokončila s hráčem samým ale chtěl bych z toho dostat co nejvíce.“ (CBM, PBM Kb 647). 

[14] Zdravotní stav, zejména pak jeho chronický revmatismus, i finanční situace Aléna Diviše se od roku 1953 stále zhoršovaly. Malíř žil ke konci života doslova na hranici přežití, odkázán na příležitostnou podporu, maloval pouze uhlem a křídami na balicí papír. Nakonec umírá na srdeční selhání 15. listopadu 1956 v pražské nemocnici na Bulovce (Skálová–Pospiszyl, 2005, s. 220–221).

[15] Martinů plánuje Šebánkovi svatbu již na konci roku 1954, kdy píše: „Tak bych se ti chtěl nějak odměnit a rozhodli jsme se s Divišem že tě oženíme. Diviš sám se ženit nechce protože říká že má budoucnost už za sebou, tak volba padla na tebe.“ (CBM, PBM Kkš 1006). O rok později, 16. prosince 1955, přeje Martinů Šebánkovi nejenom krásné Vánoce, ale do Nového roku také „[…] abys se v něm oženil,pospěš si at nezůstaneš na ocet a bude z tebe protivnej dědek zlobivej a osamocenej. (CBM, PBM Kkš 1021).

[16] V dochované korespondenci Karla Šebánka se skladatelem i s Martinů rodinou v Poličce nevyplývá, že by Šebánek v posledních měsících Poličku navštívil.

[17] Podpis rukou B. Martinů černým perem. 

[18] Celá adresa je orámována rukou černým perem.