[New York] Kveten 29. 51.

Drazi:

Myslim, ze Marka uz je doma[1] a tak pisu k vam. Dopis jsem obdrzel take jsem uz slysel o tom vypadu na mne,[2] no nekdo si musi vydelavat na chleba, jenom ze to ma snadnejsi nez to mam ja, protoze ja za to zlato musim neco dodat co ma cenu.

Tak jsme meli vcera premieru Veselohry na moste, scenicky a s angl. textem[3] a melo to ohromny uspech, take to bylo krasne provedeno, tak je videt ze i stary Klicpera[4] je asi zaprodan,[5] Dnes se to opakuje a tak se sam na to tesim, je to opravdu veliky rozdil mezi Radiem a videt to skutecne hrat na scene. Skoda ze se neuskutecnil ten plan si pozvat do Policky to Olomoucke divadlo. ktere to provedlo.[6] Ted uz asi k tomu nedojde, pres to, ze se mi zda, ze ta vec prave vyhovuje tem pozadavkum, o kterych nekdo tolik mluvi. Je to ceske, lidove proste neformalni a zda se, ze to lidem neco rika. Zde to byl uplny triumf. No vsem lidem se clovek nikdy nezachova, jak rikal tatinek.[7]

Pristi mesic hraje Firkusny[8] v Parizi ten novy Klavirni koncert[9] se Ch. Munchem.[10] Take hrali ve Vidni celovy koncert.[11] Sacher[12] ma tu novou skladbu s kterou jezdi ted po Evrope.[13]

Nedivim se ze je spatne pocasi, zde to take nestoji za moc, ono to vubec nestoji za moc nikde. Doufejme ze se to zmeni, alespon to pocasi a ze se ukaze slunecko, to trochu pomuze snaset vsechny ty starosti, clovek zapomene. Je mi lito s tim Fanousovym sluchem,[14] ale jsem rad ze to bere s kurazi, kdyz se neda mnoho delat jineho. Doufam take ze se Marka trochu zotavila v Sanatoriu a ze na konec prece uzijete par hezkych dni na zahradce.

Musel jsem prerusit dopis tak pisu dnes ve stredu,[15] vcera mela komedie[16] ohromny uspech a pujde to na jine divadlo.[17]

Ohledne materialu Julietty[18] jsem dostal zpravy z Narodniho[19] ze material byl uz ulozen k zaslani na ministerstvu informaci, uz v prosinci. Tak se mi tedy zda ze S.[20] se o to vubec nestara. Je to opravdu skoda protoze zde je velky zajem o to a tak uz ztracim nekolik let.[21]

Jeste budu v N. Y. asi do polovice cervna, Charlie leti zitra do Francie[22] a ja zde jeste musim zustat, nevim dosud kam pojedu a co budu delat,[23] tak mi jeste piste sem. Dostal jsem tez kartu od mladeho Rippla,[24] ze se ozenil, tak me to prekvapilo, porad jej vidim jeste jako chlapce, no starnem ani si to neuvedomujeme, ani na to vlastne nemame cas myslet, coz je dobre.

Muzete mi napsat kdo je ted ministrem Informaci a osvety (Kopecky??)[25] myslim ze by bylo nejlepe kdybych mu napsal primo, dostal jsem od neho pred dvema lety pekny dopis.[26]

Tak vas vsechny mnoho pozdravuji, nechavam misto Charlie, chce neco pripsat, preji vam hodne slunicka a hodne odechu na leto.

Bohous.

Ma chère Marienka.

Je suis tout à fait sur mon départ, je vous écris de Paris et j’espère que pour vous, les beaux jours vont venir à Policka et que vous pourrez sortir un peu.

J’ai très peu de temps, je vous envoie mes pensées les affectueuses, aussi pour Fanos et Jindricka.

De tout cœur votre

                        Charlotte Martinu

Mon adresse à Paris est 62, rue Pierre Charron, Paris 8^e.

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko,[27]

mám těsně před odjezdem, napíši vám z Paříže, doufám, že v Poličce už budete mít brzy hezky a že budete moci trochu chodit ven. Mám strašně málo času, posílám vám vroucí pozdravení, taky pro Fanouše a Jindřišku. [28]

Z celého srdce Vaše

             Charlotte Martinů

Moje adresa v Paříži je: 62, rue Pierre Charron, Paris  8^e.[29]

[1] Sestra BM Marie Martinů (1882-1959) z důvodu vleklých zdravotních potíží často jezdívala na zotavenou do plicního sanatoria v Žamberku. Podle informace z dopisu Charlotte Martinů odeslaném 21. 6. 1951 (PBM Kr 412) Marii Martinů se skladatelova sestra v Žamberku zdržela až do konce června 1951.

[2] „Těžko říci, který z dobových pražských útoků měl Martinů na mysli; mohlo jít i o ,výpad´, který nebyl zachycen v tisku.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 122).

[3] Veselohra na mostě, H 247, byla v USA poprvé scénicky nastudována a v New Yorku s úspěchem provedena operním studiem Mannes College The New School for Music 28. 5. 1951 (Popelka 1996, s. 121). V dopise rodině do Poličky ze dne 25. 7. 1951 (PBM Kr 415) BM zmiňuje i její provedení na Letním hudebním festivalu v Tangelwoodu (ve státě Massachusetts) a ještě v témže roce za ni autor obdržel cenu newyorské kritiky za nejlepší operu roku (Mihule 2002, s. 436). Autorem anglického překladu byl Walter Schmolka (Halbreich 2007, s. 159).

[4] Klicpera, Václav Kliment (1792-1859), český spisovatel a dramatik, autor hry Veselohra na mostě.

[5] BM reaguje na dobové pražské útoky na jeho osobu i jeho hudbu.

[6] „Nikoliv olomoucká, ale ostravská a pak záhy brněnská opera (obě 1948).“ (Citováno z Popelka 1996, s. 122).

[7] Ferdinand Martinů (1853-1923), otec BM.

[8] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[9] BM svůj Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, věnoval Rudolfu Firkušnému. Ten jej poprvé zahrál 20. 11. 1949 v texaském Dallasu. Charlotte Martinů ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 21. 6. 1951 (PBM Kr 412) uvádí, že avizovaný červnový koncert v Paříži se nakonec neuskutečnil.

[10] Charles Munch (1891-1968), francouzský dirigent, v letech 1949-1962 ředitel Boston Symphony Orchestra.

[11] Pravděpodobně se jedná o druhou verzi Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 II.

[12] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent a mecenáš.

[13] Koncertantní symfonie, H 322, zazněla poprvé pod taktovkou dirigenta Paula Sachera v Basileji v den skladatelových šedesátých narozenin, tj. 8. 12. 1950 (Halbreich 2007, s. 323). O provedení této skladby v různých evropských městech se BM zmiňuje ve svém dopise rodině do Poličky z dubna 1951 (PBM Kr 409).

[14] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1951 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Časté byly jeho hospitalizace v pardubické nemocnici. Před smrtí František ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).

[15] Tj. 30. 5. 1951.

[16] Veselohra na mostě, H 247.

[17] I v následujících dopisech rodině do Poličky BM zmiňuje další uvádění Veselohry na mostě H 247, (PBM Kr 415 ze dne 25. 7. 1951 a PBM Kr 418 ze dne 18. 8. 1951) konkrétně uvádí švýcarský Lucern a Finsko (PBM Kr 425 ze dne 4. 6. 1952), Brusel, Švédsko a Pažíž (PBM Kr 445 ze dne 5. 8. 1953), Buenos Aires (PBM Kr 491 ze dne 3. 6. 1955) a Kanadu (PBM Kr 519 ze dne 13. 3. 1956).

[18] Ohledně chybějícího provozovací materiál k opeře Juliette, H 253, si BM stýskal již v dopise rodině o měsíc dříve (PBM Kr 409). V dopise odeslaném Charlotte Martinů z Cassis dne 13. srpna 1951 (PBM Kr 416) do Poličky skladatelova manželka potvrzuje, že partituru obdržela.

[19] Opera Juliette, H 253, měla premiéru 16. 3. 1938 právě v Národním divadle v Praze. Na nastudování se podíleli režisér Jindřich Honzl (1894-1953), dirigent Václav Talich (1883-1961), scénograf František Muzika (1900-1974) a choreograf Joe Jenčík (1893-1945). 

[20] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož řízení se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (Brádková 2010).

[21] O svém záměru prosadit v USA nastudování opery Juliette, H 253, se BM zmiňuje již ve svých dopisech rodině do Poličky odesílaných ještě před odjezdem do Ameriky v roce 1941 (PBM Kr 295, 296).

[22] V  roce 1951 cestovala Charlotte Martinů (1894-1978) do Evropy sama. Podle Mihuleho (2002, s. 591) z New Yorku odlétá 1. 6. a zpět se vrací 4. 10. 1951. V tomto dopise BM naznačuje, že odlet do Francie mohl být již o den dříve, tj. 31. 5. 1951.

[23] V červenci 1951 BM společně se svým přítelem Frankem Rybkou (1895-1970), cestovali s obytným přívěsem po USA. Následně BM pobýval v Rybkově hotelu ve Vermontu – Mt. Mansfield, Stowe (Mihule 2002, s. 438).

[24] Podle Iši Popelky (Popelka 1996, s. 197) se jedná o Václava Rippla (nar. 1925), staršího ze dvou synů skladatelova přítele Václava Karla Rippla (1896-1950).

[25] Ministrem informací komunistické vlády v ČSR byl v letech 1945 až 1953 Václav Kopecký (1897-1961).

[26] Většina dopisů adresovaných BM se nedochovala.

[27] Marie Martinů.

[28] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.

[29] Jedná se o adresu Charlottina strýce Charlese Quennehena (Zouhar 2008, s. 132). Charlotte v dopise PBM Kr 445 uvádí, že se jedná o adresu její tety.