Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelBureš, Miloslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníPraha
Datum odeslání23.01.1956
Poznámka k datu odesláníDatum neuvedeno, odvozeno z obsahu dopisu: 'včera, tj. 22.I. vysílala Studánky pražská televize'.
PříjemceMartinů, Bohuslav
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
Jazykčeština
Původ, datum získání2005, kopie z Centra Bohuslava Martinů v Poličce
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kd 21/1-2
Stará signatura v IBM30/A/81
Signatura v IBMBurM 1956-01-23
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahMiloslav Bureš děkuje Bohuslavovi Martinů za dopis. Podává zprávy o provedení OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK v Poličce a o televizním vysílání. V Poličce provedl "Studánky" brněnský sbor, recit. prof. Walter. Koncert natáčel Československý rozhlas Hradec Králové. Následující neděli "Studánky" vysílal. Kritiky "oslňující". V pozadí jeviště byl portrét BM, který vytvořil akad. malíř F. Bukáček. 22.1.[1956] vysílala "Studánky" pražská televize - provedl je Kühnův sbor. Bureš píše o režii tel. vysílání "Studánek", o obrazovém ztvárnění. Na úvod vysílání měl Bureš pětiminutový projev o tom, "jak Studánky dělali" a o vztahu BM k domovu. Knižní vydání "Studánek" bylo rozebráno během několika dnů. Znovu vyjde v únoru. Bureš posílá BM zatím jen 2 výtisky, další pošle, bude-li BM chtít, v únoru. Prof. Kühn říkal, že se krásně podařilo "Studánky" nahrát na desky, kdy vyjdou, však Bureš neví. 5.2.[1956] bude první pražské (veřejné) provední "Studánek". Na jaře bude provedení "Studánek" v Poličce Kühnovým sborem. Brněnský sbor provede "Studánky" v Havlíčkově Brodě, Jihlavě a Třebíči. Pak je nastudují "Jihlavští" a provedou je na slavnostech lidových písní. V Liberci chtějí "Studánky" uvést i scénicky. Poličská hudební škola Bohuslava Martinů chce rovněž "Studánky" nastudovat. Bar. sólo by zpíval Zdeněk Otava z Nár. divadla. O Vánocích byl Bureš v Poličce a setkal se s rodinou BM. Československá televize by chtěla natočit "Studánky" v ateliérech s Kühnovým sborem v dokonalém hud. provedení a i s Burešovým projevem. Kopie filmu by poslali zahr. televizím. Bureš se proto ptá BM, dá-li k tomu souhlas (je to věc i nakladatelství BM) a kolik kopií by chtěli pro zahr. televize. Burešův projev o "Studánkách" by byl přeložen do přísl. jazyků. Jiří Trnka chce natočit barevný film se "Studánkami" a BM (resp. vydavatelství) se dosud nevyslovil, zda dá k tomu souhlas. Dá-li BM souhlas v nejbližších dnech, může Trnka začít točit film v květnu a premiéru by měl film koncem roku [1956]. Bureš posílá verše na lidový motiv z Vysočiny, které vyjdou v jeho příští knížce. Myslí na jistou veselohru, až na ni bude mít BM čas, pošle mu Bureš hotový námět.
Diplomatický přepis dopisu

[Praha, 23. ledna 1956] [1]

 

Drahý Mistře,

děkuji za milý dopis. Odpovídám poněkud později, abych Vám mohl podat zprávy z Poličky a o televizním vysílání „Studánek“[2]  V Poličce bylo divadlo obsazeno do posledního místa.[3] Přišli lidé i z dalekého okolí, přijely výpravy ze Svitav, Litomyšle, z Prahy, Chrudimě a odjinud.[4] Provedení Brněnských[5] natáčel čs. rozhlas, stanice Hradec Králové, [6] která měla do Poličky nejblíže. Hned následující neděli Studánky vysílali.[7] Kritiky byly oslňující.[8] Koncert měl opravdu krásný průběh a byl sledován s opravdovou pozorností. Vy znáte, Mistře, lidi z poličského Horního a Dolního předměstí. Tito lidé odměňovali každé číslo, stejně jako ostatní, bouřlivým potleskem. Celý večer byl nejen pro Poličku, ale pro celé okolí velkolepým svátkem. Ti, kteří byli na koncertě, ze soboty na neděli, nespali. Celá Polička hovořila do rána zejména o „Studánkách“.[9] Ty byly závěrečným číslem pořadu a uchvátily.[10] Podobně jako při pražském provedení měli lidé slzy v očích. Potlesk po Studánkách trval aspoň čtvrt hodiny. V pozadí jeviště byl ohromný Váš portrét, který vytvořil akad. malíř F. Bukáček,[11] který se mnou chodil do poličské obecné školy.

Musel jsem se jít také ukázat na jeviště. Všichni lidé povstali a zdravili Vaši přítomnost aspoň na portrétu a naši spolupráci. V Poličce se usnesli, že každý květen prožije Polička svátek dalšími reprisami Studánek. A těch dopisů, stisků rukou, slz a dojetí! Jistě už jste dostal mnoho dopisů![12]

Brněnští mě pozvali, abych přijel do Brna na generálku večera.[13] Bylo dobře, že jsem tam jel. Dohodli jsme se zejména o recitaci, aby zněla stejným tónem jako Vaše hudba.[14] Recitoval prof. Walter.[15]

A teď budete jistě zvědav na provedení pražského Kühnova sboru a brněnského sboru, řízeného prof. Zouharem. Nejsem hudební odborník, ale vylíčím Vám svůj dojem. Brněnští jsou amaterským tělesem, které dalo Studánkám i ostatním číslům večera vroucnost. Zaslouží si pochvaly a uznání. Zpíval u nich asi 35členný ženský sbor.[16] Pražský Kühnův sbor čs. rozhlasu obsadil Studánky asi 40členným ženským sborem a 40členným sborem dětským.[17] Prof. Kühn, který má k Vašemu dílu velký vztah, nacvičil Studánky do nejmenších detailů a propracoval je do největší zvukové čistoty. Provedení tohoto sboru je uchvacující. Filmaři se rozhodli, že tento sbor, který už stále spolupracuje s Trnkou, by natočil Studánky.[18] Včera, t.j. v neděli 22.1. o 19 hod. 40min. vysílala Studánky pražská televise.[19] Provedl je Kühnův sbor. Musím Vám povědět také o režii televisního vysílání. Na obraze se objevil Váš podpis z partitury Studánek, doprovázený náčrty polních květin. Na druhém obraze byl název  Otvírání studánek s uvedením, že dílo bylo vytvořeno na mé verše. Zase výtvarně ve slohu celého díla. Pak jsem se objevil na obraze já a měl jsem pětiminutový projev o Vašem krásném vztahu k domovu a k národní písni a o tom jak jsme Studánky dělali. Byl jsem ještě v Poličce, když mne odtamtud telegraficky povolali, abych ten projev provedl. Pak už následovaly Studánky se záběry celého sboru, hudebníků, sólistů atd. Zakončil je obraz posledního řádku partitury Studánek s Vaším podpisem a datem: V Nice, v červenci 1955. Nepochybuji, že televisní vysílání mělo velký úspěch. Celý režijní pořad Studánek v televisi poslali pořadatelé s podpisy účastníků Vaší rodině do Poličky.

Pokud jde o knížku, byla rozebrána v několika dnech.[20] Vyjde znovu v únoru.[21] Posílám Vám, Mistře, zatím jen dva výtisky, poněvadž ostatní jsem už nesehnal. Ale v únoru Vám pošlu další, budete-li chtít. Prof. Kühn mi říkal, že Studánky se podařilo nádherně natočit na desky.[22] Kdy desky vyjdou, to ještě nevím. Prof: Kühn asistoval v Gramofonových závodech při sestřihu. Na desky se natáčely celé dva dny, aby provedení bylo opravdu dokonalé. Až je uslyšíte, nepochybuji, že budete dojat. V neděli, 5. února, bude první pražské provedení /veřejné/ Studánek ve Smetanově síni Representačního domu.[23] Budou závěrečným číslem večera pro svou velkou účinnost.[24] To předcházející pražské provedení v předvečer Vašich narozenin bylo intimní, pro zvané. Také proto, poněvadž světová premiéra byla Vámi určena do Poličky.[25]

Byl jsem pozván také do poličských škol, abych vykládal dětem o Studánkách. Bylo to velmi srdečné seznámení s dětmi, které s velkou pozornosti vyslechli vykládání o Vás a o starém zvyku z Vysočiny. Na jaře pojede celý Kühnův sbor do Poličky, kde Studánky provede v pražském nastudování. Z Poličky přijede do Prahy na jejich uvedení delegace a pozvou sbor na Vysočinu. Brněnští provedou Studánky v Havlíčkově Brodě, Jihlavě a Třebíči. Pak si je nastudují sami Jihlavští, kteří je provedou na slavnostech lidových písní. Z Liberce mi došla zpráva, že je tam chtějí provést i scénicky. Poličská hudební škola Vašeho jména je rovněž chce nastudovat, barytonové solo by zpíval Zdeněk Otava z Nár. divadla.

O vánocích jsem byl v Poličce a byl jsem u Vašich dvakrát na návštěvě. Velmi hezky jsme si popovídali. Pak jsem byl u Vašich před poličskou premiérou i po ní. Vaše rodina byla velmi spokojena a její členové dostavají mnoho krásných důkazů uznání a gratulací.

Teď bych, Mistře, vyslovil žádost pracovníků televise. Prosili mne, abych Vám napsal jejich návrh, zda by jej bylo možno uskutečnit. Chtěli by Studánky natočit filmově v provedení Kühnova sboru ve filmových ateliérech i s mým projevem v dokonalém hudebním provedení a kopie filmu by rádi poslali zahraničním televisím, aby je bylo možno v původním provedení vysílat v zahraničí. Vím, že je to záležitost Vaše a Vašeho nakladatelství.[26] Udělali by to hned. Záleží na Vás a na Vašem nakladatelství dáte-li souhlas a kolik kopií filmu byste pro zahraniční televise chtěli. Jistě by to byla velká propagace, pro toto dílo. Ten můj projev o starém zvyku na Vysočině by zazníval v zahraničním provedení jen slabě a nad ním by byl projev v příslušném jazyce, který by uvedl posluchače do díla a vysvětlil jim jeho obsah a smysl. Po něm by následovalo jako v pražském provedení celé dílo.[27]

Prvním dílem tohoto druhu, který udělala čs. televise pro zahraničí jsou Dvořákovy Slovanské tance pod taktovkou V. Talicha. Rovněž byly nafilmovány a zaslány zahraničním televisím. Druhým dílem by byly Studánky. Bude-li tuto záležitost vyřizovat Vaše nakladatelství, stačí napsat na adresu Čs. televize, Praha II, Vladislavova ulice.

Pak o provedení Studánek v Trnkově filmu /byl by to barevný film, obrazová báseň z Vysočiny, na široké plátno/.[28] Bylo by opravdu už nutno aby z nakladatelství dostali ve filmu nějakou zprávu. Poněvadž Trnka je netrpělivý a musí si práci připravit. Jinak by pracoval na něčem jiném a film by se oddálil. Snad by bylo také správné, kdybyste se laskavě vyslovil, přejete-li si, aby to byl film se živými herci nebo film loutkový. Dojde-li v nejbližší době povolení, začne se točit film už asi v květnu. Jeho premiéra by byla pak koncem tohoto roku.[29]

To jsou asi ty nejdůležitější věci. Studánky uchvátily kde koho. Rozumějí jim nejprostší lidé  a stejně jsou nadšení ti, kteří hudbě rozumějí odborně.

Já zatím myslím na tu veselohru a až bude čas, dejte mi laskavě vědět, abych Vám mohl poslat text dokončeného námětu.[30] Zatím Vám posílám verše na lidový motiv z Vysočiny, který je z mé příští knížky. Spíše tak pro potěšení, abyste věděl, jak píši. Najdete-li v něm, Mistře zpěvnost, budu rád, věnujete-li mu hudební pozornost.[31]   

Mnoho o Vás hovoříme a těšíme se, že se přijedete podívat. Byl by to velký svátek. O těch svých plánech tvůrčích a ostatních Vám napíši. Nezlobte se pro ten dlouhý dopis, ale musel jsem Vám všechno vylíčit. Mnoho a mnoho Vás pozdravuji a děkuji, že jste Studánkami učinil tolik lidí šťastných – včetně mne.

 

                                                   Váš

Miloslav Bureš

 

Věcné poznámky k DP

[1] Z kontextu dopisu vyplývá, že byl napsán a odeslán pravděpodobně 23. ledna 1956.

[2] První televizní vysílání kantáty Otvírání studánek proběhlo 22. ledna 1956. Štěpán Lucký o něm napsal ve své recenzi: […] dosáhla publicity, jako doposud málokterá naše soudobá skladba; prostřednictvím Čs. televise našla cestu k statisícům jejich diváků, a jistě také k jejich srdcím.“ („Studánky se otvírají…“, Hudební rozhledy 1956, 9, č. 2, s. 75.).

[3] Má na mysli Slavnostní koncert z vokálního díla Bohuslava Martinů, který se konal v rámci Dnů osvěty 1956 ve Velkém sále Tylova domu osvěty v Poličce 7. ledna 1956 ve 20 hodin. Recenzent Ivan Poledňák o večeru informoval: „Tylův dům osvěty byl zcela naplněn, obecenstvo nadšeně vzdalo hold skladatelovu dílu a přivítalo příslušníky skladatelovy rodiny. A básníka M. Bureše.“ (ed [Poledňák, Ivan], „Nové dílo B. Martinů – Otvírání studánek…“, Svobodné slovo, 11. 1. 1956, s. 3.).

[4] Zouharovi psal před premiérou: „V Poličce je o ně [Otvírání studánek] takový zájem, že polovina divadla ještě před předprodejem lístků, je vyprodána. Přijede asi dost lidí […] a chystají se celé výpravy ze Svitav, Litomyšle a odjinud.“ (28. prosince 1955, ZZ, MB 10).

[5] Provedení Zdeňka Zouhara se sborem OPUS a brněnskými sólisty.

[6] Zvukový záznam koncertu realizoval Československý rozhlas, Hradec Králové. Záznam byl vysílán 16. ledna 1956. Nahrávka se nedochovala. 

[7] Zouhar napsal do Poličky: „Současně sděluji, že poličský nás program se bude vysílat v neděli v poledne.“ (13. ledna 1956, ZZ [bez sig.]).

[8] Recenze na kantátu Otvírání studánek byly v roce 1956 výhradně pochvalné. Rudolf Pečman hodnotil premiéru v deníku Práce: „Tímto dílem skladatel vytvořil nový kantátový typ v soudobé české hudbě. Nepochybné je i melodické navázání na tradici české hudby lidové.“ (Rudolf Pečman, „Otvírání studánek Bohuslava Martinů“, Práce, č. 13 (14. 1. 1956), s. 5). Podobně reagoval také Ivan Poledňák ve Svobodném slovu: „Převážně lyrický ráz dosahuje působivého zvroucnění a vyvrcholení závěrečným barytonovým zpěvem.“ (ed [Poledňák, Ivan], „Nové dílo B. Martinů – Otvírání studánek…“, Svobodné slovo, 11. 1. 1956, s. 3.). Kladné přijetí kritikou vystřídalo v polovině roku 1957 nové odmítání v recenzích Ivana Vojtěcha a M. K. Černého. (Zouhar, 2016, s. XVII). 

[9] Zouharovi psal Bureš v podobném duchu: „Ze soboty na neděli lidé v Poličce dlouho neusínali, hovoříce o dojmech z večera. U nás se totiž  dveře  od rána nezavřely a lidé ke mně přicházeli právě Tak jako k Martinů, aby jim sdělovali své dojmy. Poličský děkan druhého dne dopoledne kázal v kostele ve znamení „Studánek“ a vzpomněl s kazatelny hudby a veršů.“ (9. ledna 1956, ZZ  MB 11).

[10] Bureš patrně zaměnil pořadí skladeb na předpremiéře v Praze 7. prosince s premiérou v Poličce. Zatímco v Praze Otvírání studánek završilo koncert, v Poličce – dle tištěného programu – kantáta zakončila coby třetí skladba první polovinu večera. Zazněla Česká píseň Bedřicha Smetany a cyklus Petrklíč, H 348. Po přestávce pak následoval výběr z Etud a polek, H 308, v interpretaci Věry Zouharové, a další dvě světové premiéry: Velikonoční, H 230, Eduard Hrubeš (zpěv), Věra Zouharová (klavír), Tři legendy H 339. Dále byl proveden cyklus Pět českých madrigalů, H 321, a na závěr koncertu Slavnostní zpěv op. 113 Antonína Dvořáka (tištěný program, ZZ  [bez sig.]).

[11] František Bukáček (1910–1988), český malíř, ředitel Muzea v Poličce v letech 1955–1970, synovec Ing. Františka Bukáčka (1882–1970), starosty Muzejního spolku Palacký v Poličce.

[12] Marie Martinů zaslala Martinů po premiéře pozdrav s podpisy všech interpretů (CBM, PBM Kd  421), rovněž předseda Národního výboru v Poličce Josef Hlavsa blahopřál skladateli do New Yorku a využil příležitosti k pozvání do rodného města (CBM, PBM Kd  414).

[13] Zdeněk Zouhar pozval básníka na generální zkoušku Otvírání studánek do Brna, která se konala 4. ledna 1956 v 19.00 na rektorátě Masarykovy univerzity, jak je zřejmé z dopisů Bureše Zouharovi (viz pozn. XY, s. XY).

[14] Zouharovi napsal po předpremiéře: „K recitátorovi: Byl bych rád, aby to pojal prostě, erbenovsky, verš je krátký, zajíkavý, jako vítr na Vysočině. Žádný pathos.“ ([12. prosince 1955], ZZ , MB 8).

[15] Rudolf Walter (1894–1966), divadelní režisér, herec a pedagog, ve světové premiéře uvedl v Zemském divadle v Brně opery Hry o Marii, H 236, a Divadlo za branou, H 251. Zouharovi napsal Bureš: „R. Waltra znám velmi dobře z jeho velkých zásluh o divadlo, i jeho paní.“ ([23. prosince 1955], ZZ , MB 9). Ivan Poledňák o jeho výkonu na premiéře referoval: „Kvality recitátora R. Waltra jsou všeobecně uznávány; jeho výkon výrazně přispěl k úspěchu provedení.“ (ed [Poledňák, Ivan], „Nové dílo B. Martinů – Otvírání studánek…“, Svobodné slovo (11. 1. 1956), s. 3.). 

[16] Ženská část smíšeného sboru OPUS. K počtu interpretů Zouharovi Bureš v prosinci sdělil: „Výtisky [Otvírání studánek]  pro Váš sbor mám zajištěny (30); je to dar nakladatelství.“ ([23. prosince 1955], ZZ , MB 9).

[17] Dirigent Jan Kühn kantátu Otvírání studánek nastudoval a provedl s členkami Českého pěveckého sboru a Kühnovým dětským sborem.

[18] A. F. Šulc ve svém filmu Otvírání studánek použil nahrávku se sbory Jana Kühna.

[19] Také Zouharovi napsal Bureš: „V neděli 22.I. o 19.40 vysílá „Studánky“ pražská televize.“ (20. ledna 1956, ZZ, MB 12).

[20] Opět myslí první knižní vydání básně Otvírání studánek (pozn XY, s. XY).

[21] Patrně se mělo jednat o dotisk.

[22] První zvuková nahrávka Otvírání studánek, H 354, vznikla ve dnech 14.–15. 12. 1955. Bureš o ní referoval v předchozím dopise z 15. prosince 1955 (CBM, PBM Kd 20). Nakladatelství Supraphon ji vydalo na konci roku 1956.

[23] Koncert Českého pěveckého sboru a Kühnova dětského sboru se konal v rámci abonentního cyklu České filharmonie 5. února 1956 ve Smetanově síni v Praze.

[24] Otvírání studánek zakončilo program ze skladeb Petra Ebena, Jaroslava Křičky, Václava Trojana, Antonína Dvořáka a Františka Píchy.

[25] Bureš chtěl tímto prohlášením ujistit skladatele, že jeho požadavek uspořádat premiéru v Poličce byl dodržen. Martinů však tušil, že tomu tak nebylo, a proto se opakovaně k problému později vracel.

[26] Bureš má na mysli nakladatelství Boosey & Hawkes. Netušil však, že Martinů již od 1. ledna 1956 není smluvně vázán a navíc již 2. ledna 1956 sdělil E. Roth skladateli, že o kantátu zájem nemají (CBM, PBM Kd 15, srov. zde pozn. XY).

[27] K této realizaci patrně nikdy nedošlo.

[28] Tento film nebyl realizován (viz zde pozn. XY, Zouhar, 2016, s. XVIII).

[29] 1. ledna 1957 vysílala Československá televize film A. F. Šulce Otvírání studánek. Zouhar k tomu napsal do Poličky: „V televisi také běžely „Studánky“ na Nový rok. Neviděli jsme to (zde to není možné), pouze jsem četl kritiky, které byly různé.“ (10. ledna 1957, ZZ, [bez sig.]).

[30] Patrně se jedná o synopsi, která je uložena v PNP pod názvem Veselohra (PNP, 396).

[31] Není zřejmé, o které básně se přesně jedná. Martinů na ně v dopise z 19. března 1956 (CBM, PBM Kb 643) nereagoval a  tyto verše nezhudebnil.

Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek3
Poznámka
Fixacestrojopis s rkp. podpisem
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizacenedigitalizováno
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Brno
Chrudim
Havlíčkův Brod
Hradec Králové
Jihlava
Liberec
Litomyšl
New York
Nice
Polička
Praha
Svitavy
Třebíč
Vysočina
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 3448 (záznam 1 / 0)
další »
-Rev-