- pisatel praví, že pobýval na venkově, a vyjadřuje naději, že list adresáta zastihne včas (...); - pisatel podává údaje o své Serenádě - napsána v listopadu 1930 (...), o čtyřech větách (...), věty jsou dosti krátké, forma velmi sevřená, jednoduchá a jasná, prosta dynamismu (srov. Allegro symph./Raps., Half-time, Vřava); bez velkého orchestru, bicích, klavíru - naopak, malý soubor (dřeva a žestě po třech, velmi málo smyčců, dvoje koncertantní housle)(...); - "Kolem a kolem vzato, je to hudba velmi diskrétní, a soudím, že je také docela poetická, nebo lyrická, chcete-li. Velkou důležitost přikládám lyrickému výrazu této skladby. Zvuk je jasně dán, a je průzračný, jednotlivé party se hrají relativně snadno, ale celek je, myslím, dosti obtížný, hlavně však delikátní. Konec konců, jde o komorní hudbu. Na rozdíl od Vřavy, Rapsodie, kde se s nástroji nakládá hromadně, (...), Serenáda je velmi intimní, a každý tam hraje svůj dobře propracovaný part." - pisatel se zmiňuje o skutečnosti, že skladbu věnoval svému mistru A. Rousselovi (...); - pisatel dodává, že bude-li adresát chtít, může se ve svém článku zmínit o tom, že Vřava figuruje v repertoáru pana P. Monteuxe, jakož i o tom, že pisatel je také autorem jednoho koncertu pro violoncello a orchestr (...)

Show AI translation

- the writer says that he was staying in the countryside and expresses the hope that the letter will reach the addressee in time (...); - the writer gives details of his Serenade - written in November 1930 (...), in four movements (...), the movements are quite short, the form very tight, simple and clear, devoid of dynamism (cf. Allegro symph./Raps., Half-time, The Tempest); no large orchestra, percussion, piano - on the contrary, a small ensemble (woodwinds and brass in threes, very few strings, two concertante violins)(...); - "All round, it is very discreet music, and I judge it is also quite poetic, or lyrical if you like. I attach great importance to the lyrical expression of this piece. The sound is clearly given, and is transparent, the individual parts are relatively easy to play, but the whole is, I think, rather difficult, but above all delicate. After all, this is chamber music. Unlike the Rhapsody, where the instruments are handled en masse, (...) the Serenade is very intimate, and everyone plays their own well-developed part." - The writer mentions the fact that he dedicated the piece to his master A. Roussel (...); - the writer adds that, if the addressee wishes, he can mention in his article that the Flurry is in the repertoire of Mr P. Monteux, as well as the fact that the writer is also the author of a concerto for cello and orchestra (...)

Show original