| Stručný obsah | Bohuslav Martinů dostal od Paula Sachera téměř současně dopisy z 29. 1. a z 4. 2. i partituru [DVOJKONCERTU]. Rád Sacherovi napíše koncert, o který ho PS žádal [viz Sac 1941-02-04, CONCERTO DA CAMERA]. V Lisabonu už skladbu napsat nestihne, není na to tolik času ani vhodné prostředí. Slibuje, že v Americe se dá co nejdříve do práce. Na Gertrud Flügelovou si vzpomíná velmi dobře. Snad najde způsob, jak skladbu z Ameriky poslat. Je třeba zhotovit kopii pro případ, že by se rukopis ztratil.
BM prosí, aby PS po premiéře dovolil provozovat dílo také v Americe. Odhaduje, že PS by skladbu mohl dostat v červnu. BM je Sacherovi zavázán za jeho pomoc i za slíbenou premiéru. Souhlasí s požadavky PS na podobu díla. Bude ho informovat o své práci i o dalších záležitostech.
BM [a Charlottě Martinů] se nepodařilo odplout dříve, ale díky Sacherovým jsou mezi šťastlivci, kteří vůbec místa na lodi dostali.
Život v Lisabonu není příliš příjemný, BM už se těší do Ameriky. [V Lisabonu] potkal několik Američanů, a pokud byla jejich národní mentalita typická, bude život v Americe zřejmě příjemný, živý a přirozený. Nyní je BM v prostředí plném neklidu, úzkosti a beznaděje. Jinak je život v Lisabonu monotónní. Mnoho slibů, které BM dostal, nebylo splněno a tamější hudební život se omezuje na rozhlas.
BM neměl chuť psát, korespondenci se bude věnovat nyní, než odjede. Napíše přímo do Universal Edition [ohledně CONCERTA GROSSA].
Prosí Sachera o zaslání lístku do Vieux Moulin pro Amicii Quennehen, matku ChM.
Pozdravuje adresáta i Maju Sacherovou. |