Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání26.05.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 875
Signatura v IBMŠafM 1958-05-26
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahNechtěl se MŠ v předchozím dopise dotknout; problém je v tom, že neznáme i blízké lidi; sám neví, odkud přišel k "francouzskému projevu"; českou literaturu znal málo, jen lidová poezie ho poutala "od začátku"; na věži je jen jedna věc jistá, totiž jeho odloučenost, "a ovšem to asi právě odpovídalo mé povaze"; není asertivní; proto také je málo známý; tento stav mu umožnil zachovat si svobodu, minul však mnoho příležitostí; v knize "neklapou" pasáže o návratu po válce - "kdybych byl opravdu chtěl domů (ať jsem psal nebo říkal cokoliv), tedy jsem zkrátka mohl svázat paklík a jeti domů, ne ?"; důvody nepříjezdu "na skok" psát nemůže; píše zase na Neveuxův text, lyrickou jednoaktovou operu "na toho Thésée" /Ariadna/; je rád, že /4./ kvartet je dobrý, sám by ho byl zahodil; čeká na zprávu o provedení Gilgameše; nechť mu pošle Havlíčka, Rubeše, Šamberka a Štolbu. - Zdržel se s odesláním, proto přidává; v Liboháji denně chodil kolem pomníku Jana Husa-hlavně "drž pravdu" udělalo na něj hluboký dojem; na jméno autora si nevzpomíná; začátek knihy se mu líbí; první práce nebyly hledající, "nýbrž jen nutnost psát noty"; vlivy hlavně Haydn a Mozart, mimo romantických Tří jezdců; vadí mu nadsázky ("čechismy") a zdůrazňování úspěchů; bude na Schönenbergu ještě měsíc.
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln] May 26. 58.

 

Mily Milosi:

Tak je mi lito ze jsem te nejak zarmoutil ale ujistuji te v celem dopise nebylo nic osobniho, ze bych se te chtel nejak dotknout a nebo te korrigovat. Ten cely problem je prave v tom, co jsem ti vzdy rikal, jak malo zname lidi okolo nas i kdyz myslime ze je zname dobre, Ja nechci ti delat zadne vycitky jenom co bych chtel abys knihu stahnul dohromady squizze ist. Ja sam jsem byl v nalade ne moc dobre vzhledem k nejistote zdali pojedu nebo ne a tak cela ta historie dnesnich pomeru mi sla na nervy, to chapes. Pri tom i moje jakasi nechut ke vsem biografiim, tedy ne jen tve, tu ostatne znas a nikdy jsem ji nezkryval. Protoze vidim jak daleko jsou vzdy od objektu a to neni vina jejich, zivot je tak pestry a rozmanity ze jej nelze stahnout na jednu nebo dve formule. Je to zkratka job tezky co jsi na sebe vzal. Ja jsem jen opravil nektere veci jez jsem povazoval za chybne a dal urcitou direktivu k problemum, jez je nutno resit. Jsou mezi nimi i ty, jez bude tezko resit nebo najit k nim opravneni. Jeden z nich je, jak to vlastne se stalo ze od pocatku jsem inklinoval a hledal neco ve stylistice jine nez bylo moje okoli. Kdybys to chtel nepresne vyjadrit tedy odkud prislo ze jsem sel primo k tomu cemu my jsme rikali francouzsky projev, ktereho si u nas prave nikdo moc nevazil, tim minim, cistotu prace a formu odpovidajici objektu. To bylo skoro jaksi vrozene ale odkud to prislo.

Enigma. Druha otazka jak vlastne velmi malo jsem cetl a znal ceskou literaturu jaksi jsem na ni nereagoval a jen narocni lidova poesie mne poutala od zacatku ac se to realizovalo i pozdeji. Ted jsem dostal svoje knihy z Vieux Moulin a tak jsem precetl tu Jelinkovou Historii ceske literatury[1] a byl jsem zdesen jak malo jsem z ni cetl a nebo jak malo mi utkvelo v pameti nebo mne upoutalo.

Tak to tvoje tvrzeni o me znalosti je vedle. Pri tom proc jsem tak zive reagoval na Burese?

Ted musim znova prejit k tomu co jsem ti uz psal. V zasade je to ze clovek malo kdy mluvi to co by chtel a hlavne kdyz to ma napsati tedy se sveze ke konvencnim frazim, hlavne kdyz to neni jeho povolani. Samozrejme jsem psal o vezi ale co jineho jsem mel napsat nez to co jsem napsal aby clanek byl zajimavy, tedy o kostelnich zvonech a t d. A to je asi vse mylne, jenom jedna vec je jista a to je moje odloucenost, detachment z pobytu mladi na vezi a ovsem to asi prave odpovidalo me povaze, memu temperamentu a asi celemu metabolismu i psychickemu. Tedy jak jsi asi sam videl prosel jsem (a skoro vedomne) vsude jaksi nezpozorovan, innapercu Jsem snad pasovni [pasivní] povaha? To nevim ale fakt je ze i ve spolecnosti jinde ve verejnosti jsem nejak jako bych neexistoval. Dusledky toho jsou i ve znamosti me osobicky v hudebnich dejinach. Jak vis doma mne poznali az na sklonku skoro zivota a jinde mne neznali vubec pres vsechny uspechy cerpali mohutne, kdyz to bylo nevyhnutelne treba z tve prvni knihy. Jak sam vis ve vsech Revuich sveta je o mne zminka nepatrna a i ty moje uspechy prosly jaksi na plano. Po jedne strance mne tento stav plne uspokojil protoze jsem si zachoval svoji svobodu a nedostal jsem se do tech lime lights[2] podle kterych se clovek potom uz musi prizpusobit aby si nepokazil renome. Tak take jedna ze slozek a enigma. Zkratka jaksi odlouceny zivot tak jak jsem ti psal o zacatcich v cizich zemich, kdy clovek neumi mluvit.

Tento stav trval i potom kdyz jsem uz mluvit mohl a bylo to v mnoha pripadech moji vinou ze jsem minul mnoho prilezitosti. Jinak mi to ovsem usetrilo mnoho neprijemnosti. Ja bych nemel nic vubec namitat protoze cela kniha je v muj prospech a lichotiva a take musim priznat, coz jsem uz udelal, ze jsem ji precetl v rychlosti a tak muj dojem muze byti mylny. Prese vse jsou tam veci ktere neklapou. Jako ku pr. se hodne zdrzujes o mem navratu po valce a jak jsem cekal a cekal atd. tento argument silny neni protoze kdybych opravdu chtel domu (at jsem psal nebo rikal cokoliv) tedy jsem zkratka mohl svazat paklik a jeti domu, ne? Tedy to je jako ta historie s Kupkou[3] ze Slov. Ustavu ktery mi sdelil ze lidi jeste ctou Bozskou komedii[4], coz jsem uctive prijal nebot jsem nechapal proc by ji cisti nemohli. Ale pak vysla pravda na jevo, ze ti lide byla vlastne pani Nebeska[5], ktera se tim chlubila ale ji necetla. Tak to jsou ty vytecne dedukce na falesnych zaverech.

Ted bych ti chtel jeste mnoho veci napsat ale myslim ze te irituju a jiz se taky pripozdiva. Co se toho na skok tyce byl jsi jen jednim z mala kdo mi to doporucoval. Ostatne duvody ti PSATI nemohu. Potesim te aspon novinkou ze pisu zase na text Georges a sice lyrickou one act operu na toho Thesee,[6] ktery se omylem vloudil do Parabol.[7] Jsem rad ze kvartet je dobry, zde zase vidis tu nespolehlivost ja bych ho byl zahodil[8]. Doufam ze mi napises o Gilgameshovi a jake bylo provedeni a reakce[9]. Ted bych te chtel pozadat kdybys mi mohl zase nechat poslat (doufam ze jsou v Knihovne klasiku jako Klicpera) a sice K. Havlicka Borovskeho, Rubese a Frant. Ferd. Samberg a Jos Stolba[10]. Dekuji a mnoho zdravim

Zdrzel jsem se s poslanim dopisu a tak pridavam jednu kapitolu.

Sednu si znova vecer ke knize a projdu ji pecliveji a pomalu. Jedno mohu uz ted rici, ze ten zacatek je moc dobry, ta Policska leta a okoli, ma to naladu. Je jeste jedna vec kterou asi neznas, nedavas mi totiz prave otazky a to jest ze v Libohaji uprostred lesa je pomnik J. Husa, okolo ktereho jsem jako student denne chodil. Je to vlast­­ne jen kamen s plaketou ale dole je napsano: Mluv pravdu, drz pravdu. Hlavne to drz pravdu mi utkvelo v pameti a myslim ze to byl hluboky dojem, protoze jsem se k tomu casto vracel. Je to od Policskeho rodaka, sochare jmeno si ted nevzpominam,[11] byl to stary pan a profesor na pensi a holdoval alkoholu, tedy povest nemel prave dobrou ale jelikoz opilstvi na venkove nehraje takovou roli, meli ho lide stejne radi. Vysetri si jmeno, jiste jsi pomnik videl pri putovani po mych stopach. Tak to by myslim melo v knize byti, je to fakt. Zacatek se mi moc libi. Prectu si to abych se presvedcil zdali jsem ti nekrivdil. Urcite myslim ze bys ty prvni prace mel shrnout a ucinit z nich kratky obsahovy zaver, jsou to vesmes prace ne hledajici „muj“ vyraz, nybrz jen nutnost psat noty, to co jsem ti pozdeji oznacil jako get rid of it a tedy jen vice mene zabava mladeho cloveka. Jsou to i prace jen nahodne a ze vsech koutu sebrane, pod ruznymi vlivy, hlavne Haydn a Mozart[12] (mimo tri jezd­ce, ktery je plny romantismu.[13] Tak budu pokracovat v cetbe a sdelim ti muj nazor ale nechci ti do knihy prilis zasahovat, nebot mas svuj vlastni obraz o tom a ja sam mozna se na ruzne veci dnes divam taky jinak. Jedno mi tam rozhodne vadi a to muzes lehce opravit a to jest, ze tam je mnohe cemu bych rekl, Cechismu, to jest nadsazek a naseho spojovani jako more hluboke nebesa trpytna atd, vis co minim. Take urcite omlouvani v pripadech kde mne kritisujes tedy ihned dodavas jakousi protivahu cili chvalu, coz nemusis. Take s tim opakovanim mych „uspechu“ bud opatrny aby to nevypadalo jako propaganda, jako: bylo provedeno s velkym uspechem atd. Ale mozna ze ty o tom mas lepsi a jine mineni.

Prosim te nech poslat ty knihy aby dosly dokud jsem zde tj. jeste asi mesic. Napis mi o provedeni Gilga,[14] jak jsi jej shledal, my jsme se snazili to poslouchat ale mate pro Praha 1. na vlne ten Mnichovsky rozhlas Free Europe je to myslim, ktery uplne kreje Prahu, tam mluvi bez zastavky od rana do vecera, tak se neda nic poslechnout.[15]

Je to skoda, protoze je mozno ze mnoho lidi Prahu posloucha.

Napis kdy pojedes na venkov a kam.

Zdravim

Bohouš

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Hanuš Jelínek (1878–1944) je autorem francouzsky psaných Dějin české literatury (La littérature tchèque contemporaine. Paříž: Mercure de France, 1912).

 

[2]      Anglicky „světla ramp“.

 

[3]      František Kupka, malíř.

 

[4]      Dante Alighieri: Božská komedie.

 

[5]      Božena Nebeská, manželka kritika umění Václava Nebeského.

 

[6]      Jedná se o jednoaktovou operu Ariadna, H 370, kterou Martinů do­končil 15. června 1958 na Schönenbergu. Textovou předlohou je Le Voyage de Thésée Georgese Neveuxe (srov. Halbreich, 2007, s. 183).

 

[7]      Již třetí část Parabol, H 367, byla částečně inspirována Neveuxovým Le Voyage de Thésée (srov. Halbreich, 2007, s. 264).

 

[8]      Znovu se vrací ke Smyčcovému kvartetu č. 5 g moll, H 268, z roku 1938.

 

[9]      Československá premiéra Eposu o Gilgamešovi se konala na festivalu Pražské jaro 28. května 1958, orchestr FOK řídil Václav Smetáček (Halbreich, 2007, s. 454).

 

[10]    V edici Knihovna klasiků, kterou v té době vydávalo nakladatelství SNKLHU, nebyly vydány žádné knihy básníka Karla Havlíčka Borovského (1821–1856), prozaika a básníka Františka Jaromíra Ru­beše (1814–1853), dramatika Františka Ferdinanda Šamberka (1838–1904) nebo dramatika Josefa Štolby (1846–1930).

 

[11]    Vojtěch Eduard Šaffl (1865 v Poličce – 1924), sochař, autor mj. pom­níku Jana Husa v Liboháji.

 

[12]    K vlivu Wolfganga Amadea Mozarta a Josefa Haydna se Martinů i Šaf­ránek (1944, 1961) vracejí opakovaně.

 

[13]    Tři jezdci, H 1, Martinů komponoval asi v roce 1902 (Halbreich, 2007, s. 360).

 

[14]    Oratorium Epos o Gilgamešovi, H 351.

 

[15]    Skladatel si opakovaně v dopisech Šafránkovi stěžoval na překrývání signálu rozhlasové stanice Radio Free Europe a pražského vysílání. Je to také jediná zmínka o skladateli ve svazku, který vedla StB na M. Šaf­-
ránka (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Basilej
Polička
Praha
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2752 (záznam 1 / 0)
další »