[Schönenberg, Pratteln] Oct. 24 57.

Mily Milosi :

Pricina dlouheho mlceni byl zajezd do Parize kde jsme dostali oba chripku takze jeste dnes na to doplacime a take ze mi Taliani rozbili ponekud na draze muj psaci stroj ktery musel byti opraven. Ted uz jsme zase zpet ale jen kychame a kasleme.[1] Tak jsem ti dluzen odpoved na mnohe veci v poslednich tvych dvou dopisech. Predne jsem rad ze jsi se tak rychle dostal z nemocnice. Pak jsem rad ze jsi objevil Exupery[2] a ovsem ze ty quotace[3] dam do programu at je popletu to nebude poprve ale ty jsi v te same posici jestli chces to uzit v knize. Ptas se mnoho otazek jez nelze jen tak rychle odpovedeti ale ja ti napisu taky parabolu z ktere se da neco vycisti. Cili jak veliky pokrok lidstvo a samozrejme my take jsme udelali behem tech par let za naseho zivota a nasi pritormnosti na teto zemi okolo niz ted leta satelit[4]. Abych to dobre vyjadril musim se tedy vratit do sveho mladi a sice hodne zpet, kdyz jsem jezdival domu na prazdniny z nadrazi v Hybernske ulici, jez nevim jak se tentokrate jmenovalo, jeste ne Masarykovo, to prislo pozdeji[5]. Abych prisel k hlavni veci tedy jeden starsi zrizenec drahy oznamoval odjezd vlaku timto lidovym a humornym zpusobem, prochazeje se po cekarne. Tedy hlasil smer vlaku a tyto stanice:

„Nastupovat, Kolin, Pardubice, Jepice, Cepice, Chlu­patice, Babice, Slepice, Dejvice, Svitavice a Brno.“ Tak jsme skocili do vlaku s uplnym klidem. Dnes ovsem mame megafony a nejaka slecne nekde za nadrazim nam oznami: „Hbdrknhnhndykmje dpkmhuhnrgvdzte thuivbwmdlbvbfg e sujidfnyrtkhf.“ Tak skocime do vlaku rozruseni zdali nejedem na sever kdyz mame jet na jih. Tak v tom mas take maleho Exupery.[6] A zapomnel jsi ze jsi mne k nemu zavedl ty na jedno odpoledne, kde jsem velmi flirtoval s jeho pani a on byl v pokoji s velkym psam [psem] nebo dbveam nekde na East Sidu, byla to velka party a vzpominam na to velmi casto.[7]

Arosa je u Davos zrovna za kopcem[8]

Tu citaci ve Fantasiich asi nenajdes protoze prebehne rychle a vubec zni nejak jinak je to ta orchestrace z lesa v 2hem akte. Take bych rad vedel co bylo u nas z mych veci nahrano na desky, mam dojem ze je uz ne­kolik veci nahranych, ktere bych chtel znati[9]. Pariz byla ohromna[10] a jedine sklamani bylo ze uz jsem nemohl tak behat od rana do vecera a bez unavy po tomto zazracnem meste, behal jsem s unavou, to jsou ty stara leta. Pak jsme dostali tu chripku a tak jsme mnoho znamych nevideli kteri ostatne take meli chripku a ted jsme na Schonenbergu ale ven nemuzeme dokud to s nama nebude docela v poradku. Coz mne dost mrzi protoze tede se melo jednat o opere v Zurichu a bojim se aby se to nezdrzelo[11]. Tak jsem ti na vse neodpovedel ale snad se k tomu vratim v pristim dopise. Napis brzy, mno­ho te zdravim tvuj[12]

^[1]      Martinů podnikli výlet do Paříže od 25. září až 14. října 1957.

^[2]      Znovu se vrací ke spisovateli Antoinu de Saint-Exupérymu a jeho románu Citadela.

^[3]      Skladatelův častý novotvar, „citace“.

^[4]      4. října 1957 Sovětský svaz vypustil na oběžnou dráhu umělou družici Sputnik.

^[5]      Martinů myslí název Praha státní nádraží (Prag Staatsbahnhof), jak se jmenovalo do roku 1919.

^[6]      Martinů komponuje jedno ze svých vrcholných symfonických děl Les Paraboles, H 367, s přestávkami od června 1957 do února 1958. První dvě věty obsahují motto z Citadely Antoina de Saint--Exupéryho, třetí věta pak z Théseova putování Georgese Neveuxe (srov. Halbreich, 2007, s. 264–265; Mihule, 2002, s. 515–516).

^[7]      Blíže se zmiňované setkání nepodařilo určit.

^[8]      Skladatel upřesňuje místo pobytu ve švýcarských Alpách.

^[9]      Komentáře k předchozímu dopisu.

^[10]    Další zmínka o cestě do Paříže.

^[11]    Další zmínka o připravované inscenaci opery Řecké pašije, H 372, v Curychu.

^[12]    Martinů zakončil dopis netypicky bez podpisu.