[New York] Febr. 23. 56.

Drahy Milosi.

PPosledni novinka je, že jsem zase dostal nové vyznamenáni a tak bych chtěl kdybys to mohl dostat nějak do francouzských novin a by se o tom dozvědeli A sice byly moje Fantaisies symphonique[1] vyvoleny za nejlapši orchestralni dilo za rok 1955. Porota jsou jak asi víš všichni kritikové hudebí a jmenují se The New York Music Critics Circle. Vždy jednou za rok se vyvolí jedno dilo.[2] Ja jsem udělal record protože to je už druhá cena z to­hoto slavného sdrůženi, která mi byla ve čtyr letech udělena, což se stává velmi zřídka. A sice za Veselohru na moste jako nejlepši operu v 1951.[3]

Ty Fantasie byly objednány Charles Munchem a provedeny poprve v Bostonu V prosinci 54. a pak v Carnegie Hall v N. Y. january 12. 1955 při přilezitosti 75 jubilea Bostonského orchestru.[4] Tak tady máš všechna data.

Tento měsic byly provedeny v Praze,[5] to snad máš zprávy. Tak snad se nějáky ten hudebni spolek u vas tam dovtípí ackoliv myslim ze by to bylo nejlepši se Chrles. Jenom aby o tom aspon věděli. Ne?

Nemam od tebe novinky asi jste tam zapadli vlastenci pod sněhem.[6] Ale stejně bych rád vědel zdali došly správně ty věci, Sonatina pro klarinet,pro trompetu a zda­li jsi už ven trochu s te situace „to jest’ zdali jsi dostal od Leduku ty prachy.[7] Baliček s mymi myšlenkami z mladí snad došel též a jsou tam asi doublety tak je pošli do Poličky.[8] Tam si stěžuji že jsi dosud nepsal. Jinak jsem se dal do opery a to ti napišu to byl velký porod protože jsem musel změnit svuj názor,o tom ti povim.[9] To místo V Říme na Academy american mi bylo zase nabidnuto a tak jsem to ovšem přijal[10] čimž budu dopisovat operu v Římě. Do Evropy přijedem začátkem kvetna.[11] Tak napiš něco o sobě hlavně dostal-li Leduc ty dve sonatiny.

Mnoho zdravim tvuj

Bohuš

^[1]      Symfonie č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, jejíž 1. větu Mar­tinů dokončil již v dubnu 1951, poslední (3.) větu pak 23. 4. 1953. Reinstrumentace díla je datována 26. 5. 1953 (srov. Halbreich, 2007, s. 243–244).

^[2]      Cena byla udělena za Symfonii č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, na základě jejího provedení v Carnegie Hall 15. ledna 1955.

^[3]      Podobně píše Martinů 23. února 1956 také do Poličky: „Tak abych vaši zvědavost dlouho nenatahoval, tak vam zděluji ze jsem zase do­stal nove vyznamenáni od toho Sdruženi kritiků v New Yorku a sice ty „Symfonické fantasie“ byly zvoleny jako nejlepši orchestralni dílo za rok 1955. Byly provedeny V Bostonu a zde na začátku roku 55. Tak si zase můžete dělat misto na stěně pro diplom. Byla to zde zase sensace a také proto že to je druhá cena toho sdruženi ve čtyr-letech, což se moc zřidka stane.“ (srov. CBM, PBM Kr 517).

^[4]      Symfonie č. 6, H 343, byla poprvé provedena 7. ledna a následně 8. a 12. ledna 1955 Boston Symphony Orchestra, dirigoval Char­les Munch (The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. pro­­since 2018], dostupné z: https://archives.bso.org/Detail.aspx?

UniqueKey=77730).

^[5]      V Praze zazněla 8. února 1956. Českou filharmonii dirigoval Karel Ančerl (srov. Halbreich, 2007, s. 243–244).

^[6]      O nezvykle kruté zimě se dozvídáme také v dopise rodině do Poličky ze dne 23. února 1956: „Tak ted to vite všechno a počkám až prijde váš dopis, až tam roztajete a hned vám odpovim. Noviny stale hlasi jake kruté zimy jsou v Evropě i nv Nice, to bychom tam byli letos zmrzli, tam na to nejsou připraveni.“ (srov. CBM, PBM Kr 517).

^[7]      Martinů zaslal Šafránkovi Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356, a So­natinu pro trubku a klavír, H 357, aby mu pomohl z tíživé finanční situace (srov. dopisy CBM, PBM Kmš 829 a 830).

^[8]      Texty jsou dnes uloženy v CBM.

^[9]      Dne 20. února 1956 započal komponovat operu Řecké pašije, H 372 I, jejíž první verzi (tzv. londýnskou) dokončil 8. ledna 1957 v Římě (srov. Halbreich, 2007, s. 185).

^[10]    Na American Academy in Rome nastoupil Martinů na začátku října 1956 a působil zde do září 1957 (Mihule, 2002, s. 593).

^[11]    Do Evropy přiletěli manželé Martinů v květnu 1956, zdržují se ve Švý­carsku a na podzim se přesouvají do Říma (srov. Mihule, 2002, s. 593).