[1] O finančních výdajích a nemožnosti pomoci Šafránkovi v tíživé finanční situaci Martinů píše již v dopise ze dne 22. listopadu 1955 a také ze 30. prosince 1955 (srov. CBM, PBM Kmš 826 a 828).
[2] Sonáta pro violu a klavír, H 355, kterou komponoval od 22. listopadu. Dokončena nebyla 16. prosince 1955, nýbrž dle tohoto dopisu patrně 15. ledna 1955 (srov. Halbreich, 2007, s. 345).
[3] Pro Charlese Muncha a Boston Symphony Orchestra komponoval orchestrální skladbu Les Paraboles, H 367, od 15. června 1957 do 9. února 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 264).
[4] Martinů na základě toho napsal Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356, a Sonatinu pro trubku a klavír, H 357.
[5] Ernst Roth, od roku 1949 hlavní manažer nakladatelství Boosey & Hawkes v Londýně.
[6] Po třech měsících mlčení ohledně končící smlouvy napsal E. Roth 2. ledna 1956 Bohuslavu Martinů: „[…] I do not see a possibility of renewing it.“ („Nevidím žádnou možnost, abychom ji obnovili.“) (CBM, PBM Kd 15/1). A zdůvodnil to skladatelovou velkou produktivitou: „We have so many of your works still waiting for publication, that we possibliy could not keep pace with your production […].“ („Máme ještě tolik vašich skladeb, které čekají na vydání, že skrátka nejsme schopni držet krok s vaší produkcí […].)“ A na konci, coby pražský rodák, dodal česky „To je život.“ (CBM, PBM Kd 15/1).
[7] Smlouva s Boosey & Hawkes skladatele zavazovala předložit každou novou skladbu k posouzení, zda ji vydá. Současně garantovala v letech 1952–1955 roční příjem 2 400 dolarů (NBM, bez signatury).
[8] O dva měsíce později psal smířlivě do Poličky: „Nevim jak jste na to přišli že mne Boosey a Hawkes nějak poškodil, na to není nic pravdy. Jenom jsme se dohodli že ma ještě několik věci vydat a tak jsme smlouvu přerušili, než to vše doběhne. to vite že nemá na skladě jenom mne. Já tim Ovšem ztracim dolary které mi ted nebude vyplácet ale za to zase mam komposice volné a ty mohu prodat tak vlastně moc neztracim, možná ze i dostanu vice než u B.H.“ (13. března 1956, CBM, PBM Kr 519). Ernst Roth se však ve svém dopisu z 2. ledna 1956 o žádném „přerušení“ nezmínil (CBM, PBM Kd 15/1).
[9] Sonáta pro klavír, H 350, dokončena 17. prosince 1954, dedikována Rudolfu Serkinovi, který ji provedl 4. prosince 1957 v New Yorku (Halbreich, 2007, s. 422.)
[10] Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356, dokončil 20. ledna 1956. V nakladatelství Alphonse Leduc v Paříži byla vydána v roce 1957 (srov. Halbreich, 2007, s. 346). Druhou skladbu napsal pro trubku, nikoli hoboj nebo saxofon: Sonatina pro trubku a klavír, H 357, dokončena 2. února 1956, v roce 1957 vyšla v nakladatelství Alphonse Leduc (srov. Halbreich, 2007, s. 346).
[11] Frank Rybka (1895–1970) skladatelův newyorský přítel, violoncellista, varhaník a skladatel.
[12] Sonáta pro violoncello a klavír č. 2, H 286, dedikace Franku Rybkovi.
[13] Anglicky „slibné“.
[14] Nakladatelství Alphonse Leduc vydalo skladby francouzského skladatele Alberta Roussela (1869–1937).
[15] Anglicky „pěkné téma“.
[16] Nové vydání románu Nikose Kazantzakise Freedom and Death, který vyšel v londýnském nakladatelství Faber and Faber v roce 1956.
[17] Dle Halbreicha začal pracovat na opeře Řecké pašije, H 372, 20. února 1956 (Halbreich, 2007, s. 185).
[18] Koncert pro klavír a orchestr č. 4 („Incantation“), H 358, komponoval od 22. prosince 1955 do 6. února 1956 (srov. Halbreich, 2007, s. 300). Martinů původně kompozici nazýval v dopisech Šafránkovi (srov. CBM, PBM Kmš 828–830) „Invokace“. Změnu názvu na „Inkantace“ vysvětlil až v dopise ze dne 10. února 1956 (srov. CBM, PBM Kr 831).
[19] Martinů používal ve Spojených státech psací stroj bez diakritiky, kterou částečně zpočátku doplňoval ručně.
[20] Frank Rybka, newyorský přítel, violoncellista a varhaník.
[21] Z dopisu Martinů rodině do Poličky ze dne 18. ledna 1956 vyplývá, že už informace o poličském provedení Otvírání studánek obdržel: „Drazi; Teprve včera jsme dostali od vás dopis, pošta teď jde nějak zvolna a to vite že jsme byli zvedavi jak to dopadlo se Studánkami v Poličce. Jak vidim tak dobře a že to bylo slavnostni a tak jsem rád, že jste meli hezký večer,jediná škoda že jsme nebyli s vámi,no snad i to přijde brzo.“ (CBM, PBM Kr 514).
[22] Charles Munch, tehdejší šéfdirigent Boston Symphony Orchestra.
[23] Martinů naráží na dějovou zápletku opery Julietta, H 253, v níž lidé trpí ztrátou vzpomínek.
|