[Nice] Sept 5. – 54

Milý příteli:

Možná že jsi v Poličce, že se prochazíš po těch našich kopcích, kam bych se ještě jednou rád vrátil. V posled­ním dopise domu jsem naznačil co bych mohl potře­bovati ale myslím že bude lépe když ti to popíšu po­drobněji.[1] Tedy v první řadě je to ten Komensky[2]. Já jsem se s tím už obíral v N. Y. ale tu malou knížku Angel of peace[3] jsem asi dal někomu kdo mi ji nevrátil a tu ku podivu že ji ani nikdo z našich ztroskotanců[4] neměl.[5] Díval jsem se na ostatní spisy co jsem mohl zde najít z Komenského, ale ono je to opravdu tak starodávné že to v celku užít nejde a snad nějakým dobrým výběrem by šlo z toho něco udělat. Na toho Anděla se už sám dobře nepamatuji a tak i tohle je spíše a „Try“[6]. Ale podívej se na to. Mohla by to býti Cantata ale nemá to asi žádný dramatický spád, to by mi sice nevadilo ale přes to bych měl rád něco jako Polní mše,[7] kde se něco děje, přes to že je to vlastně složeno z malých kousků a věcí které k sobě jenom víceméně patří.[8] Potřeboval bych k tomu nějaký pendant, nemusel by to býti ani dlouhý text já bych to už roztáhnul se sborem a orchestrem a myslím že by to vlastně měl být text aktuálnější, přes to že „Anděl“ je v principu aktuelní, alespoň ideologicky, jinak se na to nepamatuji. Tak to je vše jenom nápad.[9] Ty máš více možnosti nálezti něco ze starých textů, žalmy nebo citaty já vždy mohu přidat jedná se jen o to nalezti rámec čili kádr do kterého by se celá forma vměstnala.[10] Co se té druhé otázky týče, čili libreta pro operu to je ovšem těžší. Nějaké drama které by bylo možno umístiti na moravské slovensko bych přivítal s radosti, byl bych více na zemi a doma.[11] Já mám sám nápad který je uplně ve stylu Neveux a vlastně pokračování Julietty[12], tedy fantasie. V krátkosti ti to popíšu, ale jen pro tebe, of course[13]! Je to řada dramatických scen, snů a reality, zkrátka když se spáč probudí tady neví kdy vlastně sen začal a tak musí jíti somehow zpět, to poskytuje ohromné možnos­ti. Možná že o tom promluvím u George, ale on je líný jak víš sám.[14] Jak asi víš že Julietta je anoncováno ve Wis­baden[15], z toho mám radost ač nevím jak to na konec dopadne, to je stará historie s Melantrichem, o tom naši vědí. Čteme často o Germaine,[16] jak cestuje a jaké má úspěchy. My se asi rozhodneme zůstat ještě celý rok v Evropě,[17] mě to zde slouží a teprve tady jsem poznal jak jsem byl znaven po tom chvatu v N. Y., tak myslím že si zasluhuji trochu oddechu a klidnější práce, doufaje že se věci ve světě nějak urovnají, (ač to na to nevypadá) a že se podívám domu.[18] S operou je to těžká práce,[19] přece jenom nemám svoje posluchače, tak to vše stále píšu vlastně pro naše obecenstvo, nevím ovšem jak teď vypadá ale protože už shledal[20] že věci na světě se nemění tak rychle tak myslím že je to stále to samé obecenstvo a možná že i mladí lidé mají sice změněné ale v základě stejné idealy, jaké jsme měli my když jsme byli mladší. Přeji ti pěkný pobyt u vás a odpočinek.

Mnoho tě zdravím a vzpomínám

tvůj Bohouš Martinů

Psal jsem též našim aby vyzvěděli jaká je moje situace s Melant. ohledně „Her o Marii“[21], zdali s tím mohu volně disponovati a nebo zdali si na to dělají nároky. Nebylo to vydáno tiskem a partituru mám zde. Budešli moci diskretně to vyzvěděti aniž bys na to upoutal mno­ho pozornosti. Naši požádají K. Š.[22]

Nazdar!

^[1]      Rodinu do Poličky požádal 3. září 1954: „Zeptejte se Miloše zdali by nešlo něco udělat s tou knihou Komenského (Anděl míru?) co vydal v N.Y. v Pantheonu. Pro ten sbor v Haggu. Já ji mám v bedně v N.Y.“ (CBM, PBM Kr 464).

^[2]      Jan Amos Komenský (1592–1670), filozof, spisovatel, biskup Jednoty bratrské. Martinů se zajímal o jeho spis Angelus pacis (1667), který byl memorandem mírových jednání mezi Anglií a Holandskem v roce 1667.

^[3]      The Angel of peace je název latinsko-anglické zrcadlové edice Ko­menského traktátu Angelus pacis. Autorem anglického překladu byl Walter Angus Morison. Editorsky knihu připravil Miloš Šafránek. Publikace byla vydána v roce 1944 v nakladatelství Pantheon Books ve Washingtonu. Tento překlad navazuje na pětijazyčnou edici z roku 1926 (Plzeň: Vladimír Žikeš).

^[4]      Martinů byl stále dobře informován o politické situaci v Česko­slovensku a jeho dopisy svědčí také o tom, že si osvojoval tehdejší propagandistický slovník, který s ironií používal. Jako „ztros­kotanci“ bývali označováni nepřátelé pracujícího lidu, zejména také emigranti.

^[5]      Na podzim 1952 požádal Albert J. Prins skladatele Martinů o novou skladbu pro mužský sbor Die Haghe Sanghers, který opakovaně pro­váděl Polní mši, H 279, od podzimu 1950 (CBM, PBM Kd 105, 106). 25. ledna 1953 Martinů skladbu odložil na později. 14. února 1953 mu nicméně Jos Vranken s uspokojením odpověděl: „I am very glad that the idea for writing a new composition for our choirs is growing so strongly in you.“ (CBM, PBM Kd 108/1). O nové skladbě dále jednali také během skladatelova květnového pobytu roku 1953 v Haagu. K tomuto záměru se Martinů vrátil až na počátku září 1954. Holandská domovina sboru a napjatá mezinárodní situace při­vedly Martinů ke Komenského protiválečnému apelu vůči Anglii a Holandsku, které vyjednávaly mír v roce 1667. Martinů traktát znal z New Yorku, kde ho vydal Miloš Šafránek během války. Tuto předlohu však později odložil a zvolil jiné texty. Kantátu pak nazval Hora tří světel, H 349.

^[6]      Anglicky „zkouška“.

^[7]      Polní mše, H 279.

^[8]      Textovou předlohu Polní mše, H 279, vytvořil Jiří Mucha v roce 1939. Po letech na její vznik podobně vzpomínal v dopise Zdeňku Zou­harovi: „[…] načrtnul jsem několik nápadů cestou v podzemní dráze a v malé restauraci, kam jsem chodíval na oběd, jak už se stává, na kousky papíru, které jsem náhodou našel po kapsách. Druhý den byl u nás Martinů znovu a ptal se, jestli jsem něco udělal. […] Když jsem papírky vytáhnul, řekl, že si je přečte doma. Nevím přesně, jak dlouho trvalo trvalo, než se objevil znovu. Možná dva nebo tři dni. A k mému zoufalství mi oznámil, že mše už je hotová […].“ (7. března 1957, ZZ, bez signatury).

^[9]      Martinů však nebyl rozhodnut. O den později požádal Zdeňka Zou­hara o sbírku Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně mo­ravské v nově nasbírané z roku 1901: „Mám totiž napsat něco jak Polní mše pro Hollandský mužský sbor, který se zamiloval do Mše a naučil se ji zpívat česky a mám dojem že bych v tom Janáčkovi našel text který potřebuji.“ (6. září 1954, ZZ BM; Zouhar, 2008, s. 72). A v této sbírce skutečně nalezl několik textů, které v kantátě Hora tří světel použil. Karla Še­bána požádal o jiné inspirace, rovněž spojené s Leošem Janáčkem: „Můžeš mi poslat Janáčkovy mužské sbory (partitura) alespoň hlavní (Klekánica atd) a připadně měl-li V. Novák nějaké mužské sbory.“ (11. září 1954, CBM, PBM Kkš 1001).

^[10]    Tento záměr nakonec odložil.

^[11]    Žádný takový námět nenašel.

^[12]    Autorem libreta k opeře Julietta, H 253, byl Georges Neveux.

^[13]    Anglicky „zajisté“.

^[14]    Zdá se, že Martinů měl také na mysli operu Žaloba proti neznámému, H 344, jejíž libreto napsal Georges Neveux. Operu skladatel ne­do­končil.

^[15]    Opera Julietta, H 253, byla ve Wiesbadenu provedena poprvé v ně­meckém jazyce 25. ledna 1959 v překladu Ludwiga Kaufmanna (srov. Halb­reich, 2007, s. 164).

^[16]    Pianistka Germaine Leroux Šafránková žila od roku 1949 se synem Janem ve Francii.

^[17]    Do konce roku 1954 a pak i během roku 1955 manželé Martinů pobývali většinou v Nice a na Schönenbergu. Zpět do New Yorku se vrátili letecky z Paříže 6. října 1955 (Year: 1955; Arrival: New York, New York; Microfilm Serial: T715, 1897–1957; Microfilm Roll: Roll 8644; Line: 6; Page Number: 237, Ancestry.com. New York, Passenger and Crew Lists (including Castle Garden and Ellis Island), 1820–1957 [database on-line]. Provo, UT, USA: Ancestry.com Operations, Inc., 2010).

^[18]    Toto přání se bohužel skladateli nesplnilo.

^[19]    Od 15. prosince 1953 do 1. července 1954 píše Martinů komickou operu Mirandolina, H 346 (srov. Halbreich, 2007, s. 179).

^[20]    Špatně čitelné.

^[21]    Hry o Marii, H 236, opera nebyla v té době nakladatelsky vázaná. Nakladatelství Melantrich bylo zestátněno a hudební nakladatelství v roce 1949 převedeno pod Národní hudební vydavatelství Orbis, které rovněž vedl Karel Šebánek. To se transformovalo v roce 1953 na SNKLHU. Ve stejném roce vznikl Český hudební fond, kam přešel Karel Šebánek.

^[22]    Martinů přítel a nakladatelský pracovník Karel Šebánek (1903–1980).