Vieux Moulin 26./ 8 1937.

Milý příteli,

jsme stále ve V. Moulin a moc se nám nechce do Paříže, stále odkládáme odjezd ze dne na den, je tu moc krásně. Ale myslím že nejdéle do pátku už budeme v P. S tím Rousselem to je opravdu smutné.[1] Nic jsme nevěděli a vlastně dosud nic nevíme v tom prašivém Paris-Soir nebylo ani řádky.[2] Prosím máte-li nějakou coupure[3] pošlete mi abych věděl alespoň trochu podrobnosti. Já jsem se to dozvěděl náhodou od p. Ma[††] malíře, který to zaslechl také náhodně v Radiu.

A ještě něco. Už od delší doby mne stíhá z Prahy nějaká pí. Arányiová[4] o II. klavírní koncert. Chtěla ji dáti s tím Konopelbusch[5] z Mnichova (nevím dobře jak se jmenuje doopravdy) a v Londýně. Vysvětlil jsem ji situaci, dokonce vícekráte a přes to mi píše znovu, že jej chce hráti v lednu s Bruno Walterem ve Vídni (abon. koncert Filharm.)[6] Tak mi prosím Vás napište co o tom soudíte, toho Bruna by mi bylo přece jenom líto pustit jenom tak z ruky, snad by to bylo škoda. Napište co o tom soudíte, brzo![7]

Jsem moc rád že jsem jel do V. Moulin je to přece jenom docela něco jiného býti stále v lese a v květinách. Srovnal jsem si v klidu mnoho věcí v hlavě a konečně jsem měl také dosti času a klidu se trochu déle zamysliti. Hodně jsem četl a dostal jsem se od Descarta až k Bergsonovi a jsem moc rád že jsem se mohl zbaviti různých problémů které mně otravovaly.[8] Také jsem pracoval, opsal jsem si partitury Narození Páně a Legendy o Dorotě a pře­pracoval jsem celé I. jednání Špalíčku v klavírním výtahu.[9] Představte si že vstávám v 7. h. ráno. Také jsem se zabýval politikou (socialismu a Marxe) ale znovu jsem zkonstatoval že mi to nějak nelepí na mozek, nemám asi žádných sociálních buněk.[10]

To Vám vše povím v Paříži. Prosím Vás napište mi brzo o tom provedení ve Vídni. Vrátíme se asi ve středu. Srdečně Vás i Madame[11] oba pozdravujeme a těšíme se na shledanou

Váš

B. Martinů

^[1]      Albert Roussel, hudební skladatel a učitel Bohuslava Martinů, zemřel 23. srpna 1937.

^[2]      Martinů napsal později nekrolog do La Revue musicale (Šafránek, 1966, s. 94).

^[3]      Francouzsky „výstřižek“.

^[4]      Klavíristka Juliette Arányi Seligová (1906–1945) chtěla provést Kon­cert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, dedikovaný Germaine Leroux. Karlu Šebánkovi skladatel sdělil 3. června 1937: „Já sám jsem dal exklusivitu a M^me Leroux nemohu tedy prozatím v té věci nic dělati.“ (CBM, PBM Kkš 907). Nicméně nakladatelství Melantrich sdělil 11. lis­to­padu 1937: „Pí Aranyi chce jej hráti ve Vídni, a dohodla se tak s pí G. Leroux která má exklusivitu, a která ji tak přepustila provedení. Já vám to příště podrobněji vypíšu, v každémpřípadě jakékoliv jiné provedení než s pí Leroux již není chráněno a musí tak pí. Aranyi vstoupit v jednání, žádejte taky honorář za provozování a sice 1000 Kć za jedno provedení.“ (CBM, PBM Km 1075). Arányiové později věnoval Concertino pro klavír a orchestr, H 269, které do­končil v roce 1938.

^[5]      Dirigent Hans Knappertsbusch (1888–1965) byl od roku 1922 diri­gentem Bayerische Staatsoper v Mnichově. V roce 1936 byl po­zván do Covent Garden, avšak vycestování z Německa mu bylo zakázáno (srov. např. Emily Freeman Brown: A Dictionary for the Modern Con­ductor. Scarecrow Press, 2015, s. 183).

^[6]      K tomuto provedení s dirigentem Bruno Walterem (1876–1962), tehdejším šéfem Wiener Staatsoper, nedošlo v sezóně 1937/1938. Na žád­ném z koncertů Wiener Filharmoniker Klavírní koncert č. 2 nezazněl.

^[7]      Karlu Šebánkovi v této věci napsal: „Prozatím tedy upozorněte pí A. že přes to že mne velmi těší její zájem o dílo, nemohu dáti svolení ku provedení dokud tyto otázky nebudou vyřešeny, t. j. dohoda o svolení G. Leroux a situace vzniklá právem Melantricha.“ (21. října 1937, CBM, PBM Kkš 908.)

^[8]      Nelze určit, které filozofické knihy Reného Descarta (1596–1650) a Henriho Bergsona (1859–1941) měl skladatel tehdy na mysli. V ji­ných dopisech se o nich nezmiňuje.

^[9]      Nakladatelství Melantrich sdělil 11. listopadu 1937: „Opsal jsem par­titury ,Legendy o Sv. Dorotě‘ a ,Narození páně.‘ Které vám budou v těchto dnech doručeny.“ (CBM, PBM Km 1075). Dne 13. prosince 1937 informoval, že BBC uvede Narození páně (3. část opery Hry o Marii, 236) a Legenda o svaté Dorotě (první obraz 3. dějství baletu Špalíček, H 214) (CBM, PBM Km 1077).

^[10]    Nevíme, které knihy Karla Marxe (1818–1883) měl na mysli, nicméně ná­zory Martinů na ně, ani na komunismus, se ani později nezměnily. Když Jindřich Honzl, režisér a meziválečný spolupracovník B. Martinů, se jej snažil získat v dubnu 1946 k nové spolupráci ve prospěch levi­cových aktivit v Československu, musel jen konstatovat: „Jde o to, abyste Vy, který Jste tolik udělal pro naší národní kulturu, byl získán pro účinnou spolupráci s námi všemi. Nemyslete, že Vás chci získávat pro nějakou uměleckou kliku nebo snad politickou stranu – bylo by to k smíchu, protože ví, jak dovedete sám od základu se rozhodovat ve věci názorové i umělecké orientace.“ (CBM, PBM Kd 124).                      

^[11]    Pozdravení Šafránkově manželce Germaine Leroux.