Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníPolička
Datum odeslání08.08.1929
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kmš 711
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 711
Signatura v IBMŠafM 1929-08-08
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahLíčí "velmi slabé" prázdniny,neboť matka se sestrou stonaly, venku je špatné počasí a BM se nedostane k práci, stýská se mu po Paříži; p.H./Hoffmann/ je s překladem zhruba hotov, ale umístění Tří přání není snadné; Tietjen radí operu zadat do Charlottenburgské opery; Klemperer má "orchestrálně" sezonu obsazenou, ale Bagarre chtějí provést v Drážďanech; psal Hindemithovi, Frankovi a Burkhardovi; H/offmann/ mluvil v Berlíně s Branbergrem o BM a A. Hábovi "a tahleta koalice mi nikdy žádný prospěch nepřinesla"; má v záloze Lipsko a Frankfurt; bude muset zajet do Berlína, "doufám v zimě"; poslal Duo do Amsterodamu; teď píše Fantazii pro dva klavíry; bude účinkovat na otevření divadla (Tylův dům) s repertoárem, "co jsem psal Vám letos v zimě" (tj. Čtyři věty pro klavír); Hudební Matice vydá "Film"; do Brna posílá znovu "Symfonii" na Smetanovu cenu, v Praze se bude hrát v listopadu; chce být "úředně" povolán zpátky už začátkem září, aby mohl brzy odjet; pobyt v Poličce jen "úplná ztráta času"; potřebuje prodloužit platnost pasu; "tady mám mohutné politické debaty hlavně a samo sebou o Beneši"; přijede (Stanislav) Novák; BM pojede "na den, dva" do Karlova (Kozlova?) ke Švabinským; snad získá stipendium "ze školství".
Diplomatický přepis dopisu

Polička 8/8 1929.

 

Milý pane doktore,

 

děkuji Vám mnoho za Váš milý dopis a skutečně jsem ten první nedostal, už jsem si myslel že jste na mne v srdci svém pozanevřel. Vidím že se máte dobře a přeji Vám to upřímně. Co se mne týče není to moc ça va[1]. Teď je to už sice značně lepší ale na začátku to bylo do­cela smutné, to víte když někdo stůně a u nás byla i maminka i sestra nemocná a já jsem v ošetřování trochu levý. A tak mi to zde připadá všechno nějak změněno a vlastně se mi moc stýská po Paříži. Tam je to jako za kam­ny. To víte že v tomhle také hraje značnou roli Charlotta.[2] V celku tady prázdniny mám velmi slabé a ani se vlastně nedostanu k práci, není k tomu žádná nálada a také se vlastně nedostanu ani z domu, protože maminka dosud nemůže dobře chodit a tak musí být někdo u ní a to jsem já. A mimo to, vyjma několika dnů příšerných veder, je tu stále zima a prší. Byly tu hrozné bouře. Abych Vám také napsal o jiných věcech tedy co se týče Berlina, psal mi p. H.[3] že s překladem je zhruba hotov ale že umístění není tak snadné jak si představoval.[4] To mě ostatně moc neudivilo, to se dalo čekat že to nepujde jen tak lehce, zvláště když vlastně tam neměli nic hotového ani partituru a potom byl už také konec saisony a každý hleděl co nejdříve vypadnout z města. Navrhnul ten projekt p. Tietjenovi[5], gen. intendantu všech Berl. divadel a právě dnes mi píše znova že mu p. Tietjen radí zadat operu po prázdninách do Charlottenb. opery kde je Furtwängler[6], což by bylo také velmi dobré. Klemperer[7] neměl čas ale přes to pozval p. H. aby jej v té věci vyhledal v září. Orchestrálně má Klemperer příští saisonu obsazenou ale za to chtějí provest Bagarre[8] v Drážďanech (Scheinpflug[9]) Já sám jsem dopsal Hindemithovi,[10] Frankovi[11] a Burkhardovi[12] a myslím že mi mnoho pomohou a p. H. jak se zdá stará se o to mnoho. V celku nemám strach že by se to neumístilo ale za to jediná věc mě trochu mrzí a sice píše mi p. H. že o tom mluvil v Berlíně s dr. Branbergrem[13] a zmiňuje se také o Hábovi[14] a tahleta koalice mi nikdy žádný prospěch nepřinesla. Já vím co tihle dva dokážou když jim na tom záleží. Ale doufám že z toho nebude nic. Mimo to mám v záloze i Lipsko, které se interesovalo o tu první operu[15] a tak Frankfurt kde je teď Steinberg[16] který na mne hodně dá a Byl kapelníkem v Ně­meckém v Praze a také zná situaci. Ale mám tušení že to v Berlíně dobře dopadne. Budu tam ovšem také sám muset zajet, doufám v zimě. Z Amsterodámu mi psali že chtějí nějaké věci moje na Festival, poslal jsem „Duo“[17] Škrábu teď „Fantasii“ pro dva klavíry[18], jsem už hodně daleko a myslím že to bude dobré. Na otevření divadla[19] budu učinkovati se svojí klavírní technikou, hraji ty věci co jsem psal Vám letos v zimě.[20] Hud. Matice se rozkývala a vydají ten „Film“ pro klavír[21] co tam už leží asi čtyři roky, dostali na to z Akademie[22] 1000 Kč. Symfonii[23] zadávám letos znovu do Brna na Smetanovu cenu, a budu ji tam tak dlouho posílat až mi něco dají.[24] V Praze bude v listopadu.[25] A to je všechno. A mimo to bych Vás chtěl o něco požádat. Buďte tak laskav a na­piš­te mi ještě něco o sobě po polovině srpna[26] a pak bych byl rád kdybyste mne úředně povolal zpátky už začátkem září, napište třeba že se něco připravuje třeba Pastorkyně a že mě nutně potřebujete, zkrátka že tam musím býti.[27] Víte, to je k vůli našim, abych mohl brzo odjet, oni by ovšem byli rádi kdybych tu zůstal až do října jako jindy, ale je to pro mne úplná ztráta času, protože se tady jen tak klackuji a čas mi zbytečně utíká a v celku si ani neodpočnu. Maminka se teď rychle zotavuje a tak myslím, že budu moci zcela dobře v září už odsud zmizet a tak bych to sdůvodnil tou povinností, protože jinak bych jim udělal zármutek, že spěchám z domu, ale já myslím že dva měsíce prázdnin jsou už dost. Tak prosím Vás, povolejte mně nějak zpět.[28] A ještě bych něco chtěl. Až se vrátíte do Paříže zatelefonujte prosím Vás na konsulát. Budu potřebovat v zimě prodloužit pas a teď jsou nějaké nové zákony, musí být nové osvědčení státní příslušnosti, které se vyhotovuje zde. Nemám tu ale ani křestní ani domovský list a těžko bych si jej mohl dát poslat, nevím ani vlastně kde ho mám, zeptejte se zdali mi prodlouží pas i bez toho. Taky se za to musí platit a já nerad platím. Děkuji Vám a přeji Vám co nejhezčí pobyt, těším se moc do Paříže, to víte. Tady mám mohutné politické debaty hlavně a samo sebou o Beneši.[29] A jinak ovšem tu není nic, jen že sem přijede na chvilku Novák[30], a já pojedu na den dva do Kozlova ke Sˆvabinským.[31], [32] S tou stipendií ze školství to snad ještě letos půjde, dle ujištění sl. Fíny[33], tak by to bylo dobré. Tak jsem Vám popsal skoro celou historii a myslím že toho už více není, hlavně že se moc rád vrátím a že se na to každým den těším. Napište mi tedy ještě psaníčko, hlavně o tom co píšu, podotkněte třeba že jste mi to psal už v tom prvním dopise co se ztratil a přivolejte mne brzo zpět. Mnoho pozdravů milostivé paní i Vám i Milouškovi a maličké[34], přeji vám všechno nejlepší a na shledanou se moc těším.

                                                               Váš B. Martinů.

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Francouzsky ve smyslu „dobré“.

 

[2]      Charlotte Quennehen (1894–1978), od roku 1926 životní partnerka a od 21. března 1931 manželka B. Martinů.

 

[3]      Camill Hoffmann (1878–1944) působil v letech 1920–1938 jako tis­kový atašé na Vyslanectví republiky Československé v Berlíně.

 

[4]      Camill Hoffmann napsal B. Martinů v dopise ze dne 6. srpna 1929 z Berlína, že překlad opery Tři přání, H 175, „vyžaduje důkladéno přizpůsobení notám“ (citováno dle IBM, Hof 1929-08-06).

 

[5]      Heinz Tietjen (1881–1967) vedl od roku 1925 Deutsche Oper Berlin a současně od roku 1926 také dva další operní domy, Theater Unter den Linden a Krolloper.

 

[6]      Dirigent Wilhelm Furtwängler (1886–1954) vedl od roku 1922 Ber­línskou filharmonii a hostoval v Deutsche Oper Charlottenburg.

 

[7]      Otto Klemperer (1885–1973) byl v letech 1927–1931 dirigentem v berlínské Krolloper.

 

[8]      La Bagarre, H 155, Martinů dokončil v květnu 1926 v Paříži a pre­miéru měla 18. listopadu 1927 v Boston Symphony Orchestra se S. Kusevickým (srov. též Halbreich, 2007, s. 255).

 

[9]      Dirigent a skladatel Paul Scheinpflug (1875–1937) byl v letech 1929–1932 šéfdirigentem Dresdner Philharmoniker.

 

[10]    Hudební skladatel Paul Hindemith (1895–1963) se podílel v le­tech 1927–1929 na dramaturgii hudebního festivalu Deutsche Kam­mermusik Baden-Baden a do roku 1929 byl členem Amar-Quar­tett.

 

[11]    Má na mysli Duo č. 1 pro housle a violoncello, H 157, které dedikoval violoncellistovi Mauritzi Frankovi (1892–1959) a Stanislavu Novákovi.

 

[12]    Heinrich Burkard (1888–1950) byl spoluzakladatel Donaueschinger Musiktage a od roku 1923 společně s Josephem Haasem a Paulem Hindemithem vedl festival Deutsche Kammermusik Baden-Baden.

 

[13]    Hudební vědec a publicista Jan Branberger (1877–1952) pracoval ve výboru pražské sekce ISCM a do roku 1933 byl poradcem ministra školství a národní osvěty. Od roku 1928 byl mimořádným profesorem estetiky na pražské konzervatoři a jejím administrativním správcem.

 

[14]    Skladatel Alois Hába (1839–1973) působil od roku 1923 na pražské konzervatoři a v pražské sekci ISCM.

 

[15]    Jaroslav Mihule zmiňuje v této souvislosti operu Slzy nože, H 169, z roku 1928 (Mihule, 2002, s. 170).

 

[16]    William Steinberg (1899–1978) byl v letech 1925–1929 hudebním ředitelem Německého zemského divadla v Praze (Deutsches Landes­theater Prag) a pak přesídlil na stejnou pozici do Oper Frank­furt.

 

[17]    Duo č. 1 pro housle a violoncello, H 157.

 

[18]    La Fantasie, H 180, pro dva klavíry B. Martinů napsal v srpnu a září 1929 (srov. Halbreich, 2007, s. 423).

 

[19]    Má na mysli otevření Tylova domu v Poličce v srpnu 1929.

 

[20]    Martinů má na mysli patrně klavírní cyklus Quatre mouvements, H 170, dokončený o Velikonocích 1929, který dedikoval „A Monsieur Milos Safranek“ (srov. CBM, PBM Aa17). V programu slavnostního otevření Tylova domu 14. srpna 1929 bylo uvedeno: „Boh. Martinů: Tři klavírní skladby přednese autor“ (srov. Popelka, 1973, s. 38). Iša Popelka uvádí, že dle dobových svědectví jednou z nich bylo Prélude, H 178. Martinů tuto skladbu dedikoval: „Sl. Spolku divadelních ochot­níků v Poličce v upomínku na slavnostní otevření Tylova domu ve dnech 14.-18. srpna věnuje B. Martinů.“ (srov. CBM, PBM Aa 18).

 

[21]    Klavírní cyklus Film en miniature, H 148, z roku 1925 vydala Hudební Matice Umělecké besedy v Praze v roce 1929 (srov. Halbreich, 2007, s. 404). Hudební Matice žádala dne 25. března 1929 o příspěvek na vydání skladby: „Hudební Matice je ochotna cyklus vydati, jestliže bude jeho vydání částečně podpořeno. Kalkulace tohoto díla zni na Kč 4000,- […]. Podporu České akademie věd na vydání více děl získala 17. května 1929 ve výši 20 000 Kč, bez konkrétního uvedení cyklu Bohuslava Martinů (srov. Maýrová, 2000, s. 32.)

 

[22]    Má na mysli Českou akademii věd a umění.

 

[23]    Patrně má na mysli skladbu La Rhapsodie (Allegro Symphonique), H 171, z roku 1928.

 

[24]    V roce 1928 Martinů zadal do soutěže o cenu Jubilejní nadace Bed­řicha Smetany skladbu La Bagarre, H 155, pod názvem Symfonie. Když o tom informoval Jana Kunce v dopise z 15. prosince 1928, nazval skladbu „I. symphonie“ a požádal ho, aby doplnil jméno B. Martinů do partitury (MZM, G 29, 49063). Kunc mu však 5. ledna 1929 odpověděl, že zaslal nikoli skladbu „Symfonie“, nýbrž La Ba­garre, a ta cenu nedostala (MZM, G 29, 49063). Jak uvádí Miloš Šaf­ránek, až v roce 1929 získal Martinů ve stejné soutěži druhou cenu ve výši 8 000 Kč (Šafránek, 1961, s. 132).

 

[25]    Česká filharmonie pod vedením Ernesta Ansermeta uvedla La Rhap­sodie (Allegro Symphonique), H 171, v Praze 12. března 1930 (srov. Halbreich, 2007, s. 256).

 

[26]    Martinů vložil časové upřesnění dodatečně.

 

[27]    M. Šafránek se v té době snažil o provedení opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka v Paříži.

 

[28]    Tento záměr nevyšel, neboť ještě 1. září 1930 psal z Poličky šéf­di­rigentu Václavu Talichovi (Kuna, 1970, s. 223).

 

[29]    Politik Edvard Beneš byl v letech 1918–1935 ministrem zahraničí Československa. 16. května 1935 podepsal smlouvu o vzájemné po­moci mezi ČSR a Sovětským svazem. V červnu ji předal v Moskvě.

 

[30]    Stanislav Novák (1890–1945), od roku 1906 blízký přítel a interpret skladeb B. Martinů, houslista, koncertní mistr České filharmonie a pri­márius Novák-Frankova kvarteta.

 

[31]    Malíř Max Švabinský (1873–1962) jezdil v letech 1897–1919 do rou­beného domu č. p. 50 v Kozlově, který patřil rodině jeho ženy Ely Švabinské, rozené Vejrychové (1878–1967). Martinů ji navštěvoval spo­lečně se Stanislavem Novákem (srov. Švabinská, 2014, s. 7; Mihule, 2017, s. 91; Synek–Všetičková, 2019, s. 56).

 

[32]    Martinů zcela zřetelně nahradil háček nad písmenem „Š“ akcentem cirkumflex, tedy Sˆ“, jak s oblibou v české korespondenci dělával (srov. např. dopisy rodině do Poličky).

 

[33]    Má na mysli přítelkyni Josefinu Tausikovou Ganzovou (1892–1944), která pomáhala Bohuslavu Martinů z Prahy (srov. také Mihule, 2002, s. 135; dopis Hugo Ganze 13. února 1958, PBM Kd 63).

 

[34]    Martinů má na mysli Šafránkova syna Miloše Šafránka (1922–1983) a dceru Annu Šafránkovou, provdanou Fárovou (1928–2010), která se narodila 1. června 1928.

 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Amsterdam
Berlín
Brno
Drážďany
Frankfurt nad Mohanem
Kozlov
Lipsko
Německo
Paříž
Polička
Praha
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2593 (záznam 1 / 0)
další »