Čtyři věty, H 170, vznikly o Velikonocích 1929, tedy sedm měsícl před tzv. Černým pátkem na newyorské burze (24. 10. 1929), který předznamenal konec ,,roaring twenties" a začátek světové hospodářské krize. Přesné vročení v autografu Čtyř vět (23. 3. 1929) dává tušit, že je Martinů složil všechny za jeden jediný den. Tyto skladby vyšly až po skladatelově smrti v roce 1979 a neznáme u nich datum ani místo premiéry. Pomalé části překvapí svou intimitou, lyričností a českými názvuky, upomínající místy na klavírní miniatury Leoše Janáčka a jinde na klavírní tvorbu Bedřicha Smetany. Lze jen spekulovat, zda vědomě český tón souvisí s dedikací ,,A monsieur Miloš Šafránek", která dává nahlédnout do rodícího se celoživotního přátelství s diplomatem Milošem Šafránkem, kulturním radou československého vyslanectví v Paříži. Tento významný československý diplomat pomohl mnoha českým a slovenským umělcům. Propagaci děl Bohuslava Martinů a pomoci tomuto v praktických záležitostech méně zkušenému skladateli od konce 20. let doslova zasvětil celý svůj život. Každopádě se zde s několikaletým předstihem již ohlašuje změna, kterou v plné míře reprezentuje až balet Špalíček, H 214, z let 1931–32. V rychlých částech (č. 2 a 4) jsou ale Čtyři věty typickým dílem pařížského Martinů.
Aleš Březina, Martinů / Jeux, © 2008 Supraphon