[Řím] Stedry den 1956.[1]

Milý Karle[2]:

Přáni dostaneš už po Vánocich ale jsou upřimná a vše nejlepsi v Novém Roce. Nejen ze se na tě nezlobim ale jsem ti moc zavázán za tvoje zpravy, ktere jinak dostanu jak se mi zda hodně zkreṡlenè a tak ti děkuji za to co jsi mi psal. Odpověd vezmu po řade. Tedy co se tyče Korte je to velmi sympaticky a jak se mi zda vyjimecne intelligentni hoch, ta analysa co mi poslal je jedna z nejlepsich ktere jsem az dosud dostal, je vecná a precizni.[3] Odepsal jsem ihned ale zda se mi ze ten dopis nedostal, snad jsem v nem psal neco co jsem neměl. Tedy mu vyřid az jej uvidis ze mne moc zajima a ze mu vzdy pokud budu moci pomohu a jestli si muj dopis nejak jinak vysvetlil, tedy jen pro to že se v posledni době mnoho věci ve světe změnilo a ne v náš prospěch a myslim že by ted dovoleni vyjet někam nedostal.[4] Ale v každem připadě mi sděl jaké jsou jeho plańy, moc mne zajiḿa.

Ted co se toho Hollmana[5] týče, už jsem dostal takové male detaily a celá vec je v tom že Sěbas[6] zkrátka disponuje s mými věcmi jako kdyby mu patřily a mne pak postavi pred hotový fakt a divi se že jsem nastekanej. To bude asi s tim levym koncertem take ten samy připad. Ja nemohu bránit Holamnovi aby to hrál ale jsem ovsem proti retŭśim v rukopise. A hlavně jsem proti tomu aby toto dilo výslo nějak v Hud. Fondu.[7] Jestli Holman tam si děla veci tězši pro levou ruku, musi udat do programu že to jeho úprava. Ja se na tu věc nepamatuji a teď to pozdni provedeni mne vubec nezajimá, ale nemohu proti tomu nic dělat protože on si to objednal. Je to pořád ta samá historie. ted vydali klav, výtah Polni Mse[8] aniz by mi to poslali k revisi a musim řici ze pŕes to ze to dělal J. Novak[9], je to špatně udělané a plné takovych tiskovych chyb, že nechápu jak se to mohlo stati asi vubec nikdo to po kopistovi nerevidoval, jsou tam tak očividné chyby kopisty že jsou na prvni pohled jasné. Ja nevim co s tim mám delat, nechci Seb.[10] vynadat ale budu asi muset.

Ted s tou básni, mne je jedno zdali Burese[11] považuji nebo ne za básnika ale fakt je že právě to se mluvi a co mi pises je pravda, totiž aby to pusobilo na nizké pudy davu. To ovšem se jedná co si kdo pod tim představuje. Nicméně jsem se rozhodl a psal take B.[12] ze to teď neposlu v důsledcich všelijakych poslednich udalostí ktere ti nemohu popsat, jinak bys dopis asi take nedostal.[13] Je mi toho lito protoze jsme videli ze Studanek[14] jak lide reagovali a tak je to taková malá radostna jiskra tak jak vidis musim behat okolo jako kočka okolo horké kaše ale to co si mysliš je spravné.

Ta historie s tou bustou[15] je mi nepochopitelna a za tim je ovšem take Šeb. on si mne zkrátka přivlastnil a bude s tim miti na konec jen nepřijemnosti

ty desky se studankami jsem ovsem taky dosud nedostal pres ze pry mi je poslal i Bures i Seb.[16] Pozdrav Karla Solce[17] a rekni at se nevzdává nadeje a ze n-a konec vsecna jeho prani budou vyplnena a at nedela zadné revise dokud já je nepotvrdim Zě jsem ten bramborovy dym venoval pani Jezkove[18] je pravda a sice proto že se k ni take nechovaji jak by měli, za to ze se tolik starala o Jezka[19] kdyz mu nikdo jiny nepomohl. Ani v te knizce neni skoro o ni zminka jen že mu prala prádlo.

Zouhar[20] je fajn kluk a všichni na něho žárli jenom ja ne.

Tak mi zase nejaky tem bulliten pošli, trochu vice vidim do věci. Ten Novy Rok nam jeste neprinese po cem touzime leda ze by stal zazrak.

Tak ted je to vse vyrizeno a napisu ti jeste o sobe. Rim je prekrasny ale pocasi neni jake by melo byti vzhledem ze jsme hodne k jihu. Je soce hezky ale vlhko coz na moje revmaticke bolesti je spatne. Z domu mame stale zpravy a Mar ka stale vzpomina na zajezd do Smiric[21], byla zase v nemocnici[22] ale na svatky asi bude doma. Ja zde pracuji klidne protoze v Akademii[23] vlstne nemam co delat a tak kutim tu operu ale ta bude take pro ty stare instinkty ktere v ostatnim svete nejak ne CHTEJI vymroti ani ve mne ne, je to drina ale uz se blizim ku konci.[24]

Cetl jsem o vas bajecne kritiky ze zajezdu a tak jsem mel radost[25], pozdrav kluky ve filharmonii[26] a Ancerla[27] i toho naseho basistu dirigenta[28] at se jim dobre dari v novem roce. neznas nahodou toho hrabala co napsal ten rozbor studanek v hud. rozhledech[29], to jsem se divil to je vlastne poprve co o mne pisi trochu vice a jsem moc zvedav jak to udelaji aby mne ted najednou v 66 letech zaradili do ceske historie, take se jim to asi nelibi ale co se da delat, fakta jsou fakta. pozdrav ode mne i charlotte[30] a mnoho talicha[31] ani jsem mu lestos nepsal k svatku ale s tim cestovanim clovek na vse zapomeme. reji mu taky vse nejlepsi a at chom se shledali.

Ahoj, pis brzo a mej se pekne i o vanocich i v novem roce.

tvuj Bohouŝ Martinů

[1] 24. 12. 1956. Od října 1956 nastoupil BM na American Academy in Rome a zůstal tu do září 1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[2] Karel Novák (1902-1968), houslista České filharmonie, mladší bratr houslisty Stanislava Nováka.

[3] Oldřich František Korte (1926-2014), český hudební skladatel a publicista, znalec a propagátor díla BM. Korte byl podle Mihuleho „[…] jeden z prvních, kdo si uvědomili, jak integrální součástí české kultury byl je obrovský zjev Bohuslava Martinů. Stal se jeho zasvěceným znalcem mnohem dříve, než se o Martinů u nás začalo soustavněji přemýšlet.“ (Mihule, 2002, s. 503). BM jeho jméno pochvalně zmiňuje i v dopise Miloši Šafránkovi ze dne 25. 4. 1958: „Znášli Korte promluv s ním, on mi totiž poslal v dopise až dosud tu nejlepší analysu mé skladatelské činnosti, analysu zase instinktivní ne rozumovou.“ (PBM Kmš 873)

[4] BM zde naráží na dramatické události v Maďarsku, kde bylo na počátku listopadu 1956 potlačeno protikomunistické povstání.

[5] Otakar Hollmann (1894-1967), český klavírista hrající levou rukou.

[6] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[7] Divertimento (Concertino) pro klavír levou rukou, H 173, BM zkomponoval již ve 20. letech a věnoval jej Otakaru Hollmannovi. Navzdory nesouhlasu BM dílo vydal Český hudební fond v Praze v roce 1957 (Halbreich 2007, s. 295).

[8] Kantáta Polní mše, H 279, pro baryton a mužský sbor z roku 1939. Klavírní výtah vydal Český hudební fond v Praze v roce 1956 (ČHF 067) (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/sources/public_view/285). Svůj nesouhlas s klavírním výtahem dal BM najevo i přímo Karlu Šebánkovi v dopise ze dne 26. 12. 1956: „Zkrátka to musiš vzíti zpátky, v této forme to absolutně existovat nemůže a nemysli si že jen vynalezám kritiku, každy ti to řekne kdo dostane vytah do ruky.“ (PBM Kkš 1031).

[9] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel, přítel BM. V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku jako stipendista Ježkovy nadace žákem BM.

[10] Karel Šebánek.

[11] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354; Legenda z dýmu bramborové nati, H 360; Romance z Pampelišek, H 364 a Mikeš z hor, H 375.

[12] Miloslavu Burešovi.

[13] Jedná se o kantátu Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, kterou BM komponoval mezi 5. a 14. 10. 1956 a věnoval ji Frances Ježkové (1900-1986) (Zouhar 2016, s. 161). Přestože se v Praze již plánovala premiéra kantáty, BM se rozhodl partituru skladby, domů neposlat a vyjádřit takto nesouhlas s násilným potlačením povstání v Maďarsku a s tím, jakým způsobem tomu Československo napomohlo. V dopise Frances Ježkové do New Yorku 4. 12. 1956 napsal: „Noty jsem do Prahy neposlal ale oznámil jsem jim že jsou hotovy a že jsou věnovany tobě aby to dali ohlásit do novin, a s poslánim počkám, mám na ně vztek a pomstit se mohu jen tim že s nima nechci nic miti, oni se chovají tak nemožně že nám naše dějiny mohutné už nadobro pokazili a dělaji si ostudu jen aby zachránili ty mocipány. Reputaci si pokazili moc ve světě ktery už bez toho nestoji za moc.“ (Zouhar 2016, s. XXXVI-XXXVII).

[14] BM má na mysli úspěchy uvedení kantáty Otvírání studánek, H 354. Na Koncertě z díla B. Martinů, který uspořádal Svaz československých skladatelů v předvečer skladatelových 65. narozenin (7. 12. 1955) ve Velkém koncertním sále Svazu československých skladatelů v Praze, Na Příkopě 10 v předpremiéře zazněla kantáta Otvírání studánek, H 354, v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru. Premiéra kantáty se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011) (Zouhar 2008, s. 124, Zouhar 2016, s. 152).

[15] BM prosil Karla Šebánka, aby během svého pobytu v Londýně a v Paříži v lednu a na začátku února 1957 zařídil přes československou ambasádu v Paříži převoz busty BM od rumunské sochařky Iriny Codreanu-King (1897-1985) domů do Poličky (srov. dopisy BM Karlu Šebánkovi PBM Kkš 1031-1034).

[16] Nahrávku kantáty Otvírání studánek, H 354, vydalo na konci roku 1956 nakladatelství Supraphon na třech šelakových gramofonových deskách (srov. Zouhar 2016, s. XXXIII-XXXIV). BM na tuto nahrávku netrpělivě čekal, což dosvědčuje i jeho korespondence rodině. Například 13. 1. 1957 píše: „Ale po diskach ani památky, nevim kde to bloudi, ja myslim že to neposlali, protože i kdyby to zustalo na celnici tak bych dostal aviso a ostatně co sem jde na Akademii tak tam nezadržují. Podivné, podivné. Rád bych je sam už take uslyšel když se nam nepodařilo to chytit přes Radio. A zde jsou též na ně zvědavi.“ (PBM Kr 552). Teprve 9. 2. 1957 domů s radostí oznamuje: „Tak ty desky konečne včera došly a jak jsem správně předpokládal byly poslany až 23. ledna a tak nic na celnici neleželo, ani nechtěli žádné dúkazy a přiślo to za týden. [...] Ale za to musim říci že jsou krásně nahrané a krásně provedené to jsem měl radost hned jsme si je prehralinbyli jsme u jednoho houslisty. [...] Jsou opravdu krásné a tn Kuhnuv sbor je prvotřídní, měl jsem radost a mám na ně zlost že to tak dlouho odkládali se zásilkou.“ (PBM Kr 555).

[17] Karel Šolc (1893-1985), český klavírista.

[18] Frances Ježková (1900-1986), vdova po Jaroslavu Ježkovi.

[19] Jaroslav Ježek (1906-1942), český hudební skladatel, dirigent a klavírista.

[20] Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog, muzikolog a přítel BM.

[21] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM. Z dopisu BM rodině z 12. 8. 1956 (PBM Kr 534) vyplývá, že Marie Martinů navštívila v létě 1956 Karla Nováka ve Smiřicích.

[22] Marie Martinů trpěla vleklými zdravotními potížemi, proto pobývala často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku.

[23] American Academy in Rome.

[24] Na kompozici první verze opery Řecké pašije, H 372, pracoval BM od 20. 2. 1956 do 8. 1. 1957 (Halbreich 2007, s. 185).

[25] Dle Holzknechta uskutečnila Česká filharmonie na podzim 1956 zájezdy do Velké Británie a do Německa (Česká filharmonie: Příběh orchestru, 1963, s. 150).

[26] Česká filharmonie.

[27] Karel Ančerl (1908-1973), významný český dirigent, v letech šéfdirigent 1950-1968 České filharmonie.

[28] Karel Šejna (1896-1982), český kontrabasista a dirigent. V letech 1949-50 umělecký ředitel  České filharmonie.

[29] František Hrabal (1930-2003), český muzikolog a hudební publicista, autor statě Otvírání studánek Bohuslava Martinů (Hudební rozhledy IX, č. 20, 1956, s. 837-839) (srov. Zouhar 2016, s. XXXIII).

[30] Pravděpodobně míněna sestra Karla a Stanislava Nováka, Karla Nováková (nar. 1894), učitelka hudby (http://www.smirice.eu/lide/seznam_smirice_04.htm)

[31] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.