Roma Leden 30 57.[1]

Drazí:

Nerozumímm proč teď dopisy jsou tak dlouho na cestě, vezme to deset az 14 dní, za tu dobu mám dopis i odpověd z New Yroku a vy přece nejste tak daleko. Jsem rád podle vašeho dopisu z 19. že se Fanouš[2] vrátil uklidněn z nemocnice ale doufáme že Jindriška[3] se take brzo zotaví, posiláme ji oba pozdravy a přání. Co se nás nemocných týče už to máme take za sebou a je to vše vino více méně podnebím, na které nejsme zvykli, protože zima je v Řima nepřijemná a hlavňe vlhká a tak to pusobi špatně na reumatismus, tady nejsou na zimu přpraveni, take netrvá dlouho, za dva tydny už zde bude jaro a budeme se asi schovávat před sluncem do chládku. Už teď je to lepši během dne, Charlie[4] už sedi ven na sluničku v noci je ještě zima. Co se té nemoci týče, byla nastuzena a pak najednou dostala nějakou vyrážku, což prý je zde take pravidelná nemoc, bud z prachu a nebo něco snědla tak jako otravu a tak to ji drželo v pokoji skoro tři tydny, ale to už to je take za námi. S rukou to je stejné je to únava a dám si trochu pokoj od psaní. Tak ted to vite všechno a sami take si stále nestěžujte a vzdorujte i v myšlenkách nemocem, to se vi už je to vše jinači než když jsme byli mladší a nějake trampoty se objevi každý den ale nesmi na ně človek myslet a to je otravi a samy zmizi.

Baličky už jsou všechny na cestě a půjdouli jako ty disky Studanek[5] tak je snad za rok dostanou, ale doufám že to bude rychlejši a tak budou miti zase práci. Poslal jsem tu Romanci[6] i ty Zbojnické sbory a sice jeden dil do Prahy a druhý Moravskym učitelum, tak ted budou všichni na čas spokojeni.[7] Dosud nemám dopisy od nich ale jistě mi napiši až to dojde. Co se těch disku tyče jsem jist že to neposlali, protože mezi tim jsem už dostal jiné baličky a na celnici nic neni. Ostatně mne to neudivuje však víte jak jsou ochotní a co nám to dalo urgování než jsme dostali ty dřivějsí desky, však ja nájdu zpusob jak se jim odvděčit. Zdá se ze Filharmonie[8] přijede do Italie, to bych byl rád abych je konečně všechny uviděl, bude jich už asi málo z té staré party. Take si myslim že nekteři pani si myslí že už pro Policku udělali dost a tak se jim budu muset zase připomenout. Souhlasim s tim nápadem rozeslat hlasy do Bratislavi, to pry je báječný sbor i do Brna, ačkoliv tam nevim kdo to bude dělat a ostatně myslim že se to bude courat. Take se musim dozvědet,

Šeb.[9] mi na to neodpovidá, kam jdou vlastně ty penize za pujčeni materialu a kdo to vybirá, to se tyka i Burese ktery by z toho mel dostat autorske poplatky. Marusce[10] jsem poslal na vas pohled, dostali jste jej? Do Prahy Hurbanovym[11] jsem take psal. Tak se hlavne šetřte a nežente se do práce, snad by-ste přece někoho našli na pomoc v domku, nebo je to opravdu tak těźké?

O Firkusnem[12] nevim ale řiká se že ma brzo se objevit v Řimě, má zde koncert. Kubelik[13] mi psal, zajimaji se moc o operu[14] ale myslim ze Uneversálka to bude hledět umístit spíše ve Vidni. Už dělaji klavirni výtah a prěklad a děláme ted smlouvy což je veliká otrava pro mne.

Nechavam misto pro Charlie[15] a vsechny vas pozdravuji.

Bohouš

Ma chère Marienka.

Nous ne savions que Jindricka était à l’hôpital, cela vous a fait un peu de repos et ça dû vous paraître bien bon d’être un peu seule avec Fanus. Je crois que nos lettres ne vous parviennent pas toutes. En ce qui me concerne, ma maladie est venue par mal à l’estomac, je n’avais rien mangé autre que Bohus, 2 jours après j’avais le corps tout rouge, comme de l’urticaire, cela était comme du feu, le docteur est venu, il m’a ordonné un tas de cachets qui m’ont donné plus mal à l’estomac, à tel point que je ne pouvais plus avaler une goutte d’eau, j’ai eu aussi la grippe en même temps, et tout cela a duré 3 semaines, enfin, maintenant ça va mieux. Bohus se repose un peu maintenant que son opéra est terminé. C’est quand même bien ennuyeux et les docteurs ne savent pas quoi faire avec cela. Enfin, ma bien chère Marienka, prenez votre courage à deux mains, ne faites attention à ce que l’on vous dit, je suis fâchée que l’on puisse vous faire de la peine ainsi. Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur. Mes bonnes pensées à Fanus et Jindricka.

Charlotte Martinu

Moje milá Marienko[16].

Nevěděli jsme, že je Jindřiška v nemocnici, to Vám dopřálo trochu oddechu a nejspíš Vám připadalo, že to je docela dobré, když jste s Fanoušem trochu sama. Domnívám se, že naše dopisy nedostáváte všechny. Pokud jde o mne, moje choroba začala bolestí břicha, nesnědla jsem nic jiného než Bohuš, dva dny nato jsem zčervenala po celém těle, jako při kopřivce, strašně to pálilo, přišel doktor, předepsal mi hromadu nějakých prášků, po kterých mne břicho bolelo ještě víc, tak moc, že už jsem nemohla spolknout ani trošku vody, a zároveň jsem měla taky chřipku, celé to trvalo tři týdny, teď už je to konečně lepší. Bohuš teď trochu odpočívá, když je ta jeho opera hotová. Je to přeci jen velmi mrzuté a doktoři nevědí, co s tím. Nuže, moje rozmilá Marienko, hlavu vzhůru, nevšímejte si, co Vám kdo říká, zlobí mne, že Vám někdo může takto působit utrpení. Z celého srdce Vás vroucně líbám. Srdečné pozdravy Fanoušovi a Jindřišce.

Charlotte Martinů

[1] Řím 30. 1. 1957. Od října 1956 nastoupil BM na American Academy in Roma a zůstal tu po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[2] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[3] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[5] Kantáta Otvírání studánek, H 354.

[6] Kantátu Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, BM komponoval mezi 5. a 14. 11. 1956 a věnoval ji Frances Ježkové (1900-1986) (Zouhar – edice). BM se původně rozhodl partituru skladby domů neposlat a vyjádřit takto nesouhlas s násilným potlačením povstání v Maďarsku a s tím, jakým způsobem tomu Československo napomohlo.

[7] Cyklus deseti mužských sborů Zbojnické písně, H 361, zkomponoval BM mezi 8. a 20. 1. 1957. První řada písní měla premiéru v Praze 11. 4. 1957, Pěvecké sdružení pražských učitelů řídil Miroslav Venhoda. Druhá řada písní pak měla premiéru v Brně 19. 10. 1957, Pěvecké sdružení moravských učitelů řídil Jan Šoupal (Halbreich 2007, s. 435).

[8] Česká filharmonie.

[9] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[10] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.

[11] Pravděpodobně rodina Vladimíra S. Hurbana (1883-1949), československého diplomata.

[12] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[13] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu.

[14] Druhá verze opery Řecké pašije, H 372, kterou BM dokončil 15. 1. 1959, měla premiéru v Curychu 9. 6. 1961. Dirigoval Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 187).

[15] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[16] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.