[New York] Leden 18. [19]56

Drazi;[1] Teprve včera jsme dostali od vás dopis, pošta teď jde nějak zvolna a to vite že jsme byli zvedavi jak to dopadlo se Studánkami v Poličce.[2] Jak vidim tak dobře a že to bylo slavnostni a tak jsem rád, že jste meli hezký večer, jediná škoda že jsme nebyli s vámi, no snad i to přijde brzo.[3] Z Brna dosud/nepsali asi odpočivaji ale stějně jim také napišu,[4] hned z dopisů je vidět jak rádi to zpivali. Také pro Bureše[5] jsem rád, možná že jej take moc lidi u nás neznalo a i v Praze se na neho budou jinak dívat. Musi to býti hodný člověk a má lásku k Vysočině. Teď už máme tež povoleni z Londýna a tak to budou moci vydat[6] a také ten film udělat, nevim co by bylo lepši zdali loutkové, myslim spíše děti, ale to necháme Trnkovi na rozhodnuti, to mi snad napíší.[7] Musela to býti sensace. Dopisy vám všechny pošlu,[8] poděkoval jsem mnohým na pohledech, ty vám jistě přijdou ukázat. Tak to máme za sebou, ted to asi bude v Praze a v Brně.[9] Šebánek[10] mi nepsal. Dostal jsem tež ty plakáty z Brna, jsou pěkné, zkrátka Brňáci se zase vyznamenali.[11] ted abych přešel k jiným věcem tedy ty lékařské časopisy už tam musi býti,[12] také jsem vám už o tom psal, ale to jste asi dostali teprve teď, i pí Ježkova[13] psala a tak už je to snad v pořádku, když ne tak napište a budeme to urgovat,  jsou předplacené. Ta Mme Eckhout[14] je známa Rudy Firkušného[15] a má mnoho známých v ČSR, tež byla na Festivalu a po roky už posílá baličky, je to moc hodná dáma a ráda píše, někdy na kolik stran, zná se dobře s Podhajskou[16] a stará se o hudebníky, jistě vam bude psati novinky, ma ráda Čechy. Snad už jste dostali dopis kde se ptám mám-li ty kritiky a dopisy a dokumenty poslat na vás přímo,[17] snad to bude nejjednodušši, je toho pěkný balik a jsem rád ze to dostanu z domu.[18] Dostal jsem zprávy z Řima a mám dojem že se zajímaji abych tam přisti zimu učil na té Academii, tak to by se nám pěkně hodilo, zase změnit trochu misto.[19] Na tu operu možna že zase dostanu nějaké dolary, ten Guggenheim Fondation se o to zajima.[20] Ted se mame dobře v novém byte[21] je tu krásně a klid. Zima je mirná, ještě jsem nevzal ani zimnik. Pi Ježkovou jsem videl v neděli a tak se divila ze časopisy dosud nedošly a tež vam asi psala. Rada by se podivala domu take.

Tak jeste se asi dozvite o Studánkach a tak mi napište, to vite že mne to těší. Charlie[22] napiše přiště, dnes máme hosty a tak musi chystat večeri.

Mnoho vas a všechny zname pozdravujeme vasi

Bohouš a Charlie

Milos je jezte v Pařiži[23] občas mi piše asi litoval že nemohl byti v Policce.

Tu smlouvu s Londynem už snad podepsali ale dosud jsem ji nevidel. Nemam mnoho zprav z Londyna a tak dosud nevim co se deje s Locandierou[24] ani se Julietou.[25] Letos jsme neprodloužili smlouvu s Londynem,[26] protože ted toho mají moc k tisku. Korrespondenci pomalu vyřizuji a tak snad na všechny dojde. Psal mi tez p. Nebuda a Baiza[27] a Micek Pospisilu[28] si vzpominá na staré časy. Ja take. Snad jste dostali uz dopis tak mate na co odpovidat. Kazantzakis[29] ten muj spisovatel vydal zase novy roman zde am ma ohromny uspech.[30] K opere se ted ned ostanu, coz mne mrzi[31] ale mam tolik jine prace ktera musi byti hotova,[32] ztratil jsem hodne casu s tim bytem a tak to ted dobiham. Pozdravy.     

[1] Strojopis - diakritika a podtržení doplněné rukou BM.

[2] 7. 1. 1956 se v Tylově domě v Poličce uskutečnila premiéra kantáty Otvírání studánek, H 354, v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS vedeného Zdeňkem Zouharem (1927-2011), (Zouhar 2008, s. 124; Zouhar 2016, s. XXXI-XXXII).

[3] Toto přání BM, které se v jeho korespondenci často objevuje, zůstalo nenaplněno.

[4] Zdeňku Zouharovi do Brna napsal BM srdečný děkovný list za provedení kantáty Otvírání studánek, H 354, až 29. 1. 1956 (Zouhar 2008, s. 140-145).

[5] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354, Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, Romance z Pampelišek, H 364, a Mikeš z hor, H 375.

[6] Od 1. ledna 1949 do 31. prosince 1955 byl BM vázán smlouvami s nakladatelstvím Boosey & Hawkes. Na první vydání partitury kantáty Otvírání studánek, H 354, byla dne 6. 3. 1956 sepsána smlouva mezi BM a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění (Zouhar 2016, s. XXXV). Tiskem byla kantáta vydána ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění ve spolupráci s pražským exportním nakladatelstvím Artia již v roce 1956 a to hned ve dvou verzích pro tuzemský trh a pro export (Zouhar 2016, s. XXXIV-XXXV).

[7] BM má na mysli neuskutečněný záměr českého výtvarníka, scénáristy a režiséra animovaných filmů Jiřího Trnky (1912-1969) vytvořit filmovou adaptaci kantáty Otvírání studánek, H 354, (Zouhar 2016, s. XXXIV).

[8] Blahopřejné dopisy k předpremiéře a premiéře kantáty Otvírání studánek, H 354, slíbil BM poslat a také poslal své sestře Marii Martinů (1882-1959) do Poličky (PBM Kr 511, 518, 520).

[9] „Další významné reprízy [kantáty Otvírání studánek, H 354] následovaly 5. února [1956] ve Smetanově síni Reprezentačního domu (Obecní dům), 8. dubna [1956] v brněnském Domě armády (Besední dům) a 26. května [1956] v Domě umělců (Rudolfinum) v rámci festivalu Pražské jaro [1956].“ (Zouhar 2016, s. XXXII).

[10] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[11] Zdeněk Zouhar – viz výše.

[12] Nejmenovanému lékaři v Československu BM zprostředkoval pravidelné zasílání amerického odborného lékařského časopisu. Zásluhu na tom měla též Frances Ježková (1900-1986) a zejména MUDr. Josef V. Brumlík (1897-1979), (PBM Kr 509, 511, 515, 516).

[13] Frances Ježková (1900-1986), vdova po Jaroslavu Ježkovi (1906-1942), „[…] jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956).“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[14] Teddycka van Eeckhout (Databáze pramenů IBM http://database.martinu.cz/people/public_view/1227; cit.: 16. 6. 2016; PBM Kr 516).

[15] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[16] Zdenka Marie Gabriela Podhajská (1901-1991), tanečnice, mecenáška a přítelkyně BM.

[17] Dopis BM rodině do Poličky ze dne 30. 12. 1955 (PBM Kr 511).

[18] V dopise rodině do Poličky ze dne 29. 1. 1956 (PBM Kr 515) BM sděluje: „Také jsme konečně vypravili ten balik s fotografiema a programu a kritiky, to budeš mit co dělat ale moc velký pořádek v tom nedělej, to jsou vše staré krámy.“

[19] 8. 3. 1955 informuje BM své příbuzné v Poličce (PBM Kr 483), že dostal nabídku vyučovat na American Academy in Roma, bohužel však již v té době slíbil, že na podzim toho roku nastoupí na Curtis Institute of Music ve Filadelfii.  Již o necelé dva měsíce se však pokouší zajistit, aby nabídka z Říma mohla platit na akademický rok 1956/57 (viz dopis rodině do Poličky ze dne 2. 5. 1955 – PBM Kr 488), což se mu podařilo, jak o tom informuje své sourozence v Poličce v dopise ze dne 23. 2. 1956 – PBM Kr 517).  Na American Academy in Roma pak BM působil po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů a až do své smrti Evropu neopustil.

[20] 9. 1. 1956 podal BM žádost na stipendium Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation), které mělo sloužit k vytvoření opery Řecké pašije, H 372 I, (Mihule 2002, s. 491). Dvouleté stipendium mu bylo přiděleno (Mihule 2002, s. 496).

[21] V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 12. 1955 (PBM Kr 510) BM sděluje, že se s Charlotte stěhují na novou adresu 108 East 60 Street. New York. N. Y.

[22] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[23] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM. Shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961). Ve druhé polovině září a v prvních říjnových dnech 1955 se oba přátelé po mnoha letech několikrát setkali v Paříži (Mihule 2002, s. 593, na straně 487 uvádí chybné časové zařazení): „Se Š. jsem měl mnoho schůzek[…]“ (viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 15. 10. 1955, PBM Kr 505). Miloš Šafránek přijíždí do Francie jako agent vyslaný československou Státní bezpečností 12. září 1955 a zůstává zde pod krycím jménem Bohuslav Veselý do prosince 1956 (Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885). 

[24] Dne 14. 5. 1955 BM informuje v dopise rodině do Poličky (PBM Kr 489) své příbuzné, že se prostřednictvím svého londýnského nakladatele Boosey& Hawkes dověděl, že z Teatro alla Scala (známého jako  La Scala) si vyžádali partituru Mirandoliny, H 346, k prohlédnutí. Záměr inscenovat operu ve světově proslulém milánském operním domě však nebyl realizován. V dopise rodině do Poličky ze dne 30. 10. 1955 (PBM Kr 506) sděluje BM svým sourozencům, že Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu, uvažuje o uvedení Mirandoliny, H 346, v Londýně. V letech 1955-1958 totiž působil Kubelík jako umělecký ředitel a dirigent Royal Opera House v Londýně. Mirandolina, H 346, se své premiéry dočkala až 17. 5. 1959 ve Smetanově divadle (nyní Státní opera) v Praze (Halbreich 2007, s. 179).

[25] BM opět v dopisech rodině do Poličky ze dne 30. 3. 1955 (PBM Kr 488) a 14. 5. 1955 (PBM Kr 489) píše o zájmu Rafaela Kubelíka provést i operu Juliette, H 253, v Royal Opera House v Londýně. Zároveň je již delší dobu v jednání provední opery Juliette, H 253, též ve Wiesbadenu (PBM Kr 446-448, 456, 468, 481). K tomuto došlo 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164). „Po pražské premiéře 1938 teprve druhá inscenace Julietty.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 134.)

[26] Od 1. ledna 1949 do 31. prosince 1955 byl vázán smlouvami s nakladatelstvím Boosey & Hawkes (Zouhar 2016, s. XXXIV).

[27] Viz dopis-blahopřání krajana Oldřicha Baizy ke skladatelovým 65. narozeninám odeslaný v prosinci 1955 z Poličky (signatura v IBM Bai 1955-12-00).

[28] Mirko Pospíšil, z Poličky (Databáze pramenů IBM; http://database.martinu.cz/people/public_view/1188, PBM Kr 494, 502).

[29] Nikos Kazantzakis (1883-1957), řecký spisovatel, básník a dramatik. Jeho román Kristus znovu ukřižovaný vydaný v roce 1954 se stal BM předlohou k vytvoření libreta a opery Řecké pašije, H 372.

[30] Pravděpodobně se jedná o poslední román Nikose Kazantzakise z roku 1956 Ο Φτωχούλης του Θεού o životě Sv. Františka z Asissy, do češtiny překládaný jako Prosťáček Boží či Chuďásek Boží.

[31] Na první verzi opery Řecké pašije, H 372, pracoval BM od 20. 2. 1956 do 8. 1. 1957 (Halbreich 2007, s. 183).

[32] 16. 12. 1955 BM dokončil Sonátu pro violu a klavír, H 355, 20. 1. 1956 dokončil Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356, a 2. 2. 1956 Sonatinu pro trubku a klavír, H 357. Průběžně v té době (od 22. 12. 1955 do 6. 2. 1956) komponoval i Koncert pro klavír a orchestr č. 4 (Inkantace), H 358, (Mihule 2002, s. 345, 346 a 300).