[Nice] May 2. [19]55.

Drazí:

Dnes mám psavou náladu a nechce se mi do práce[1] tak Vám pášu novinky z Riviery a doufám že teď už přece k Vám sluníčko došlo a roztálo všechen sníh, jinak by nebyla žádná spravedlnost na světě. Včera byl den klidu[2] tak nikdo nic nedělal a ani autobusy nejezdily. Ale zastavili jsme jednu americkou káru a ta nás vzala do Cannes na ten filmový Festival.[3] Ale Nezval letos nepřijel tak budu muset sníst kachnu sám. Vůbec ani nikdo o delegaci nevěděl, zdali už přijeli nebo ne a tak jsme se nemohli nic dozvědět. Byl tam nějaký Kašlík[4] (?) volal jsem tam z hotelu telefonem, řekl že přijde dolu ale nepřišel, asi se bál.[5] Film už běžel, ale ohlas nebyl žádný, dávali Psohlavce, to víte to nikoho už dnes nezajímá. Tak jsme šli na pláž a byl velký vítr tak jsme se ani koupat nemohli, vlny byly velké. Jsem vlastně rád že jsme je neviděli, v loni z toho byly stejně řeči, že se hlásili ke mně a že ignorovali ty bohaté uprchlíky, co utekli z Prahy a tak tu byly klevety. Zouhar mi poslal oznámení k jeho sňatku tak asi až přijedou bude s paničkou.[6] Také zpěvačka co zpívala v Kytici mi psala, jak ráda to zpívala.[7] Šeb.[8] psal a žádal pomoc pro paní Firkušnou[9] která chce přijet do Paříže se sejít z Rudou[10] a snad u nás dostala dovolení, potřebuje francouzské viso. Dnes posílám kopii III Sonaty pro cello a piano[11] do Prahy, F. Smetanovi,[12] který už mi po leta píše abych mu něco poslal, tak uslyšíte něco nového. Už jsem Vám asi psal že Karlův dopis konečně došel.[13]

Nějaké ruské sbory[14] jsem našel zde u varhaníka totiž u maitre de chapelle,[15] protože oni nemají varhany. Ale je jich málo. Budu to asi muset nechat až do Paříže, tam snad něco najdu v Ruském kostele. Mysleli jsme že se podíváme do Paříže, máme příležitost se svézti autem ale nemůžeme dostat z Paříže žádné zprávy o koncertě Muncha, kdy a zdali vůbec bude hráti Fantasie.[16] Tak to asi odložíme, je to škoda, měli jsme pěknou příležitost se svésti, ta moje žačka přijela s maminkou a vrací se do Paříže. Její maminka se zná dobře s tím direktorem te Akademie v Římě.[17] Teď jsou právě v Římě a slíbila mi že s ním bude mluvit aby mě tam pozvali na příští rok.[18] Charlotte[19] dnes nepřipíše je dost unavena z toho větru včera, já ostatně tež, proto se mi nechce do práce. Firkušný přijede brzo.[20] Psal Diviš[21] že je přísnější censura na knihy tak nevím jak bych Vám měl poslat ten řecký román.[22]

Mnoho Vás všechny zdravíme.

Vaši

Ch + B.

[1] BM v té době (duben až 12. 5. 1955) komponuje Koncert pro hoboj a malý orchestr, H 353, pro vynikajícího českého hobojistu žijícímu v Austrálii Jiřímu Tancibudkovi (1921-2004), který si jej zahrál na premiéře v Sydney 8. 8. 1956 doprovázen Sydney Symphony Orchestra (Halbreich 2007, s. 319).

[2] Od roku 1947 je ve Francii 1. máj dnem placeného volna, od roku 1948 se pro tento den užívá označení Svátek práce. Symbolem je kytička konvalinek.

[3] Filmový festival v Cannes probíhal ve dnech 26. 4. až 10. 5. 1955. Československou produkci v tom roce zastupoval historický film režiséra Martina Friče (1902-1968) Psohlavci. BM se v Cannes stejně jako v roce 1954 chtěl setkat s československou delegací, resp. opět očekával příjezd Vítězslava Nezvala (1900-1958). Ten se však toho roku festivalu nezúčastnil.

[4] Václav Kašlík (1917-1989), český dirigent, režisér a hudební skladatel.

[5] Jaroslav Mihule (2002, s. 479) tuto situaci komentuje slovy: „Václav Kašlík toto neuskutečněné setkání skladateli královsky vynahradil jedinečnou péčí o inscenace jeho oper v dalších třiceti letech své práce.“

[6] Zdeněk Zouhar (1927-2011) s Věrou Šimůnkovou (1928-2015) byli oddáni 6. 4. 1955. Civilní sňatek se uskutečnil na Městském národním výboru Brno město, 10. 4. 1955 pak proběhl i církevní sňatek v chámu Sv. Augustina v Brně (Zdroj: Oddací list a Potvrzení o církevním sňatku, uloženo v archivu Zdeňka Zouhara). BM zaslal novomanželům Zouharovým blahopřání (pohlednice odeslaná z Nice 27. 4. 1955, text psaný rukou BM, uloženo v soukromém archivu Zdeňka Zouhara).

[7] Na historické nahrávce Kytice, H 260, z roku 1955 jsou uvedeny dvě zpěvačky: Libuše Domanínská (1924) a Soňa Červená (1925). Pražský filharmonický sbor, Kühnův dětský sbor a Českou filharmonii řídil Karel Ančerl (www.filharmonickysbor.cz/cs/discography/album/martinu-kytice cit 31. 8. 2016).

[8] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[9] Karla Firkušná, rozená Šindelářová, matka Rudolfa Firkušného, zůstala po synově emigraci v Československu (Pohl, Richard. Rudolf Firkušný. Umělecký a osobnostní vývoj českého pianisty a skladatele do roku 1948. Disertační práce. Brno: JAMU, 2016). V dopise BM rodině do Poličky ze dne 27. 4. 1956 (PBM Kr 526) uvádí Charlotte Martinů její adresu: Údolní 53, Brno.

[10] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM. V roce 1948 po komunistickém puči emigroval do USA. V květnu roku 1955 se setkal se svou matkou v Paříži (viz dopisy BM sourozencům do Poličky PBM Kr 489 a 490). 

[11] Sonáta pro violoncello a klavír č. 3, H 340.

[12] František Smetana (1914-2004), významný český violoncellista a hudební pedagog. Člen Smetanova tria.

[13] O tom BM rodině do Poličky doposud nepsal, naopak ještě v minulém dopise (PBM Kr 487 ze dne 26. 4. 1955) si stěžuje, že jej dosud neobdržel. Pravděpodobně jde Karla Nováka, (1902-1968), českého houslistu (bratr houslisty a věrného přítele BM Stanislava Nováka), s nímž si BM dopisoval po „Stáňově“ smrti.

[14] BM již v té době shromažďoval hudební inspiraci pro svou budoucí operu Řecké pašije, H 372.

[15] Maître de chapelle (fr.), sbormistr chrámového sboru.

[16] Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, dokončil BM v Paříži 26. 5. 1953, premiéru měla 7. 1. 1955 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce. Z koncertu v Paříži v květnu 1955 nakonec sešlo (viz PBM Kr 489), Halbreich (2007, s. 243) uvádí první provedení v Paříži až v září 1956.

[17] Laurance Page Roberts (1907-2002), americký kunsthistorik, v letech 1946-1960 ředitel American Academy in Roma.

[18] Svou nabídku American Academy in Roma zopakovala. BM tu působil ve školním roce 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[19] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[20] Rudolf Firkušný navštívil BM v Nice někdy mezi 24. 5. a 3. 6. 1955 (viz dopisy BM sourozencům do Poličky PBM Kr 490 a 491).

[21] Alén Diviš (1900-1956), český malíř a ilustrátor, přítel BM.

[22] Román řeckého spisovatele, básníka a dramatika Nikose Kazantzakise (1883-1957) Kristus znovu ukřižovaný vydaný v roce 1954 se stal BM předlohou k vytvoření libreta a opery Řecké pašije, H 372.