Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání31.03.1954
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykčeština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 457
Signatura v IBMMar 1954-03-31
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahPřikládá seznam skladeb pro Šafránka; má radost z Talichova dopisu (Talich působil v letech 1949-52 v Bratislavě, pak se vrátil k ČF); mohli by spolu udělat ještě kus práce; z Prahy psali ohledně Julietty; Orbis neodpověděl; mají radost z úspěchů Germaine Leroux; podle sdělení Jana Nováka "se už začínám objevovati na programech" (hlavně v Brně); na tu "mši" (kantátu o sv. Jakubovi) myslí; Ženitba poprvé v Hamburku; pracuje hodně.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] 31/3 [19]54.

Drazí,

Odepisuji ihned a přikládám ten seznam skladeb pošlete je Mil.[1] Mám radost z Talichova dopisu[2] a hlavně že je zase zpět.[3] To se rozumí že mám toho vandrování po světě dost a mohl bych s ním dohromady udělat ještě velký kus práce a že bych raději se vrátil. Ale on sám dobře ví že si nemůžeme vybírat a těch hořkostí jsme měli všichni že bychom si už zasloužili nějakou sladkost. Já jsem měl také svůj rub. Z Prahy mi psali ohledně Julietty a myslím že se dohodneme.[4] Orbis neodpověděl.[5] Jsme rádi pro úspěchy Germaine[6] však to také není lehký chleba a ona si to zaslouží má odvahu. Psal mi Honzík,[7] že se už začínám objevovati na programech, je to opravdu hodný hoch, víte o co žádal? Abych mu dal číslo telefonu že by chtěl zase slyšet můj hlas, není to pěkné od něho. Ale na neštěstí telefon nemám /vlastně na štěstí/ to byla první věc kterou jsem vyřadil z programu měl jsem ho dost v N.Y. Také myslím že by mu to nemuselo dělat dobře a dnes člověk nikdy neví, rozhovory jsou jistě kontrolované, tak mu raději napíšu a vysvětlím. Od našeho přítele nemám nic, přál bych mu aby se brzo dostal na místo které si zaslouží.[8] Na tu mši myslím a doufám že si uvolním čas,[9] moc ho nemám protože ta opera musí býti dokončena brzo jinak by se provedení oddálilo zase o rok.[10] Svatbu[11] hráli poprvé v Hamburku, dostal jsem program s foto, zdá se že to dělali moc pěkně. Čekám na kritiky ale psali mi z Londýna že to mělo velký úspěch.[12] Jaro už je zde ale počasí je také nestálé, každý myslí že to je důsledkem těch pokusů na vzdálených ostrovech, což je asi pravda.[13] V zahradě už máme nové květiny a ještě pálíme suché spadlé listí. Já pracuji teď hodně, ztratil jsem moc času s tím Dostojevským[14] a hledáním libreta, tak teď to musím dobíhat. Ale je tu klid a nikdo nás neobtěžuje tak se pracuje dobře. Ovšem je to velká práce taková opera a dá to psaní. Známky Vám budem schovávat a pošlu je v dopise. Charlie[15] chce připsat tak ji nechám místo.

Srdečně Vás všechny zdravím.

Bohuš. 

 

Věcné poznámky k DP

[1] Miloš Šafránek (1894-1982), s nímž BM v těchto letech udržoval pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce, shromažďoval údaje pro katalog skladatelových skladeb a monografii o BM.

[2] BM reaguje na informaci od svých poličských příbuzných, kteří obdrželi dopis od Václava Talicha (1883-1961) datovaný 11. 3. 1954 s pozdravy a myšlenkami o návratu, které byly věnovány právě BM (Kuna 1995, s. 197).

[3] Od komunistického převratu v únoru 1948 nesměl dirigent Václav Talich (1883-1961) vystupovat v Praze. BM potěšila zpráva, že se tak konečně po šesti dlouhých letech stalo a jeho přítel se 5. 3. 1954 opět mohl postavit před Českou filharmonii. V rámci druhého koncertu cyklu české hudby uvedli Smetanovu Mou vlast (Kadlec 2011, s. 30-31; PBM Kr 456).

[4] Jedná se o provední opery Juliette, H 253, ve Wiesbadenu. K tomu došlo 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164). „Po pražské premiéře 1938 teprve druhá inscenace Julietty.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 134.)

[5] Národní hudební vydavatelství Orbis již v té době neexistovalo, od 1. 1. 1953 bylo včleněno do Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. „SNKLHU převzalo nakladatelská práva Orbisu, stejně jako předtím už Orbis práva hudebního úseku Melantrichu a dalších znárodněných hudebních nakladatelství. (Citováno z Popelka 1996, s. 131.) V letech 1953-1956 je v dopisech BM rodině do Poličky (PBM Kr 444-449, 452, 454-457, 460, 464, 466-481, 483, 486, 514, 516) často zmiňována příprava smlouvy mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[6] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.

[7] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.

[8] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze. Od 1. 8. 1954 nastoupil do Českého hudebního fondu, kde byl pověřen zřízením a vedením Ústředního hudebního archivu (Brádková 2010, s. 21-22).

[9] Ke komponování Hymnu k svatému Jakubu, H 347, mohl BM přikročit až po dokončení opery Mirandolina, H 346, tzn. v první polovině července 1954. O dokončení skladby informuje své příbuzné v Poličce dopisem ze dne 18. 7. 1954 (PBM Kr 462).

[10] Operu Mirandolina, H 346, BM dokončil 1. 7. 1954, premiéru měla ve Smetanově divadle v Praze 17. 5. 1959.

[11] Prvního „netelevizního“ provedení se Ženitba, H 341, komická opera o dvou dějstvích podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809-1852), dočkala v Hamburger Staatsoper. Podle Šafránka to bylo v říjnu 1953 (Šafránek 1979, s. 96), Martinů zmiňuje premiéru až v tomto dopise.

[12] Uvedení Ženitby, H 341, v Anglii naznačuje BM již v dopise rodině do Poličky ze dne 5. 8. 1953 (PBM Kr 445): Ta „Ženitba” bude provedená asi v Anglii […]

[13] V březnu 1954 testovala armáda USA na jaderné střelnici na atolu Bikini v Tichém oceánu nový typ vysokotonážních termonukleárních bomb.

[14] Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821-1881), ruský spisovatel a filosof, autor román Běsi. BM se v románu pokoušel najít námět pro libreto nové opery poté, kdy upustil od práce na nedokončené opeře Žaloba proti neznámému, H 344, a dříve než začal komponovat operu Mirandolina, H 346.

[15] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM. Její přípis však součástí dopiu není.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Poznámkastrojopisný opis, chybí v něm zmíněný přípis Charlotty.
Fixacestrojopisný opis
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 1277 (záznam 1 / 0)
další »