[Paříž] June 30. [19]53.

Drazí:

Doufám že jste dostali naše dopisy z Belgie a z Hollandska,[1] jak nás tam krásně přijali. Teď jsme zase zpět v Paříži a zítra se chystáme odjet do Bretagne k moři na pár neděl.[2] Zde jsou teď už velká vedra tak jsme rádi že se dostaneme na venkov. Plus tourisistů a rámusu. Piŝte stále do Paříže[3] dopisy půjdou za námi. Už se oba těšíme na odpočinek, velké město je unavující. Od září potom budeme v Nice a tam se zařidíme více na stálo abychom nemuseli stále jezdit.[4] Na zimu jeŝtě nevím co budeme dělat, možná že zůstaneme též v Nice, koupili jsme už uhlí tak myslím že to bude nejlepŝí řešení. Take budu muset začít pracovat,[5] najmu si tam malé piano,[6] papír jsem si přivezl sebou. Byli jsme s Firkušným,[7] který je také zde, na večeři, jede do Anglie kde bude hráti můj klavírní koncert s orchestrem číslo 2.[8] Už jsme zde dva měsíce utíká to rychle.[9] Z N.Y. mám málo zpráv. Kubelík[10] bude hráti na Radiu zde můj Double-Concerto[11] asi 19. července ale to už budeme pryč.[12] Vy se asi teď obíráte se zahrádkou, já se snad máte krásné počasí též. Jak se všechno u Vás vytváří?

Zde jsou všelijaké zprávy a všude je nepokoj ve světě. Jak to teď máte s penězy, můžete už koupit co potřebujete?[13] Škoda že už neexistuje ten CARE, to byla velká výpomoc.[14] Dostali jste ten balík se zimníkem?[15] Doufám že jste nemuseli nic platit, zde říkají že máte právo na jeden balík za tři měsíce bez cla. Z Orbisu mi odpověděli na můj dopis ale nic ještě nevyřešili, přece se omluvili, myslím že ten dopis od advokáta na ně působil.[16] Proč náš přítel nic nepíŝe,[17] snad myslí že jsem na něho zapoměl ale vy víte že nechci psáti kdyby mu to mělo udělat nějakou nepříjemnost. Tak se zdálo že se to ve  světě urovná a že se budeme moci podívati domu ale jde to moc pomalu, ještě asi uplyne dlouhá doba než se toho dočkáme. My jsme oba zdrávi ale mně stále trápí ten revmatismus v zádech, není to sice vážné ale nepříjemné.[18] Myslím že mi hodně prospěje když zůstanu rok mimo N.Y. a na venkově,[19] v Nice ta vilka je za městem a skoro v horách tak tam bude krásný vzduch a odpočinek, nikdo mi nebude stále telefonovati a tak budu míti pokoj. Moc Vás pozdravujeme a Charlie napíše příště až se usadíme v Bretagni, teď pakuje a má hodně co dělat. Můžeteli brzo napište co je u Vás nového. Vzpomínáme

Vaši Ch.+B.

[1] Z Belgie poslali manželé Martinů rodině do Poličky každý jeden dopis se stejným datem 10. 6. 1953 (Mar 1953-06-10a, Mar 1953-06-10b). Pobyt v Haagu popisuje BM ve svém dopise odeslaném až z Paříže 16. 6. 1953 (Mar 1953-06-16).

[2] Manželé Martinů společně odpočívali a rekreovali se u moře v rybářské vesničce Saint-André (Côte du Nord) v Bretani (Mihule 2002, s. 456).

[3] 62 Rue Pierre Charron, Paris 8.

[4] Od začátku září 1953 pobývali manželé Martinů v Nice - Chemin de Brancolar ve vile Point Clair malíře Josefa Šímy (1891-1971), (Mihule 2002, s. 592).

[5] Až začátkem října (PBM Kr 449) se BM pouští do práce na opeře Žaloba proti neznámému, H 344, podle stejnojmenné divadelní hry Georgese Neveuxe (1900-1982)  Plainte contre inconnu. Opera zůstala nedokončena (Halbreich 2007, s. 177).

[6] „[…] tentokrát si ho musel dokonce koupit.“ (Citováno z Mihule 2002, s. 458.)

[7] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[8] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237. Na premiéře 13. 11. 1935 v Praze jej hrál rovněž Rudolf Firkušný, Českou filharmonii řídil Václav Talich (1883-1961), (Halbreich 2007, s. 295).

[9] V Paříži BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978) přistáli 6. 5. 1953 (Mihule 2002, s. 592).

[10] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu.

[11] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271.

[12] Dále se již BM ve svých dopisech rodině do Poličky o tomto provedení nezmiňuje.

[13] BM má na mysli měnovou reformu v Československu vyhlášenou 1. 5. 1953. Tímto rozhodnutím komunistické vlády byly znehodnoceny veškeré úspory a vklady, což se výrazně dotklo veškerých v Československu zadržovaných finančních obnosů BM za provozování a vydávání skladeb jeho po roce 1948.

[14] V poválečných letech BM prostřednictvím mezinárodní humanitární organizace CARE (založená po 2. světové válce v USA na pomoc hladovějící Evropě) posílal balíčky s potravinovou pomocí z USA svým příbuzným a známým v Československu.

[15] V dopise rodině do Poličky odeslaném z Paříže dne 5. 6. 1953 (Mar 1953-06-05) BM uvádí: „Poslal jsem z N.Y. balík se staršími šaty, zimník pro Fanouše který jsem málo nosil a tak jsem tam přidal maličkosti.“ V předchozím dopise (Mar 1953-06-16) BM upřesňuje, že balík vypravila Frances Ježková (1900-1986), vdova po Jaroslavu Ježkovi.

[16] Národní hudební vydavatelství Orbis již v té době neexistovalo, od 1. 1. 1953 bylo včleněno do Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. „SNKLHU převzalo nakladatelská práva Orbisu, stejně jako předtím už Orbis práva hudebního úseku Melantrichu a dalších znárodněných hudebních nakladatelství. (Citováno z Popelka 1996, s. 131.) V letech 1953-1956 je v dopisech BM rodině do Poličky (PBM Kr 444-449, 452, 454-457, 460, 464, 466-481, 483, 486, 514, 516) často zmiňována příprava smlouvy mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[17] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož činnosti se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn. V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze (Brádková 2010).

[18] Na zdravotní potíže se zády a s revmatismem si BM začal stěžovat v souvislosti s chladným září 1952 ve Vieux Moulin (Mar 1952-11-10).

[19] To bylo možné díky ročnímu stipendiu, které BM obdržel od tzv. Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation), (Mihule 2002, s. 449.)