| Stručný obsah | Bohuslav Martinů děkuje Vladimíru Vaňkovi za dopis a omlouvá se, že neodpověděl dříve, ale byl zabrán do práce na KLAVÍRNÍM KONCERTU [č. 5]. Ruka se mu zhoršila kvůli práci na koncertu a zřejmě si neodpočine, neboť BM podrobil operu [ŘECKÉ PAŠIJE] revizi a rozhodl se udělat konec daleko efektivnější. "Lidice v Německu stále pokračují vzhledem ku Golgotě smradů Sudetstkých a ubohých uprchlíků ze svojí země vyhnaných mezi končiny barbarské." [nejasný význam věty]. [Jaromír] Měšťan funguje bezvadně [tj. zřejmě informuje BM o chystaných provedeních jeho skladeb]. Kolárovi jsou v Paříži. Časopis Czechoslovak Life [s článkem o BM] BM nakonec z Prahy dostal a vidí, jak jej propagují. Disky s OTVÍRÁNÍM STUDÁNEK se BM po cestě polámaly, ale už je druhé vydání, tak má nové. Zdá se, že v Praze natočili dost věcí, ale dosud nejsou k mání. Bares [snad Mirolasv Bureš? s ním se BM setkal v květnu 1957] Martinů okouzlil, tj. Martinů se ani nedostal ke slovu, sotva Martinů otevřel ústa, on už byl vprostřed další věty. BM mrzí, že knihu Komenského z Říma poslali zpět, ale psát Baresovi je už pozdě. BM už se po chřipce cítí dobře, pije francouzské víno a popisuje papír notami, je zrovna uprostřed 3. věty, tedy poslední [KLAVÍRNÍHO KONCERTU č. 5], čímž mu spadá kámen ze srdce. Martinů přejí vše nejlepší k Vánocům i do nového roku, BM připojuje krátkou veršovánku.
|