[Paříž, červen 1939]

Drazí,

tak už se chystáme na prázdniny, jak pak asi skončí jestli pak se nic nestane?[1] Chtěl jsem Vám také psát ohledně té Žalmanové[2] poslal jsem ji už kolikráte vŝechny dopisy zpět a připsal jsem že je nečtu a teď už jsem ji poslal lístek aby mě nepsala že dopisy stejně nečtu a že je už nebudu posílati zpět. Ale to ji ovŝem nevadí a píŝe dále a dnes mi sděluje že mi chce koupit prsten a poslat., tak prosím Vás ji napiŝte aby nic neposílala že nic nepřijmu, napsal bych to sám ale ona by to vzala zase za prétext[3] aby mohla psáti a ona si vŝechno vyloží docela jinak než to doopravdy je ať nic neposílá ani nepíŝe, nemá to význam a ja to nečtu a zahodím, stojí mě to zpětné posílání také peníze, ostatně ty dopisy ani nejsou ke čtení je to uplné pomatení ať si najde někoho jiného. Dneska jsem pozván k p. de Lecroise,[4] to je ten francouzský vyslanec v Praze. S tím Brnem a zadání Julietty se to pokazilo, protože nebylo možno partitury dopravit tam včas do udané lhůty a oni se tedy rozhodli že to dílo nebude konkurovati, bezpochyby že už cenu zase chystali pro někoho jiného, to se ví že to tak nenechám a psal jsem jim už že přes jejich rozhodnutí považuji dílo zadané a když to neuznají že to přednesu veřejnosti, tak jsem zvědav co odpoví. [5] Národní Banka[6] mi psala že by mi to mohli posílati po malých částkách[7] abych si opatřil zde osvědčení že ty peníze potřebuji ale nevím od koho osvědčení zdali z německé legace, nebo francouzské, rozhodně ne asi z naší. S tím počasím je to také ŝpatné, prŝí a je zima, je to podivný rok. Ten p. Deutch[8] ať se přihlásí ale bude to zde teď těžké se uchytit, měl si zadati o franc. stipendium, to bych mu byl mohl možná prospět, snad bude ještě čas si zažádat. Jinak je tu moc Čechů ale nikdo

z nich nemá peníze a také ne práci, a ta se tu teď nenajde. Promluvím s ním co bude chtít dělat. Ani se na prázdniny moc netěším,[9] myslel jsem že už to bude vŝechno jiné a že už budeme na prázdniny doma definitivně a zatím nevíme jeŝtě co se s námi stane. O mě se nemusíte nic báti já se protluču dobře, sem tam se mi něco podaří ani se o to vlastně moc nestarám a když bude nutno tak si určitě něco najdu, mám moc dobrých známých  kteří mě neopustí[10] Ty Ricercari[11] uslyŝíte ty se budou příŝtí rok moc hrát, je po nich velká poptávka a jak se zdá půjde mi to příŝtí rok moc dobře. O konservatoři nevím nic[12] ale zdá se že nepadne žádné rozhodnutí a že se místo pro okamžik obsazovat nebude, myslím že počítají se mnou ale vědí že bych se teď asi nevrátil tak asi také počkají. Ty Ricercari to je forma hudební jako je Sonata, nebo fuga, vzniklo to v v Italii a znamená „hledaní, rechercher.[13] To jsem rád že už maminka[14] zase vychází a ten film se ji asi musel hodně líbit, viděli jsme jej zde také je to krásné. Tak jenom ať se maminka ŝetří

Oba Vás moc zdravíme.[15]

Váš

Bohouš.      

[1] 1. 9. 1939 napadla německá armáda Polsko, čímž vypukla 2. světová válka.

[2] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[3] Prétexte (fr.) = česky záminka

[4] Léopold Victor de Lacroix (1878-1948), francouzský diplomat, vyslanec v Praze v letech 1936-1939.

[5] Jedná se o skladatelskou soutěž Jubilejní nadace Bedřich Smetany v Brně, do níž BM přihlásil svou operu Juliette, H 253 (PBM Kr 273, 277, 280). Přes naznačované obtíže však byla zřejmě cena BM udělena. Naznačuje to zmínka v dopise BM rodině do Poličky z prosince 1939 (PBM Kr 282): „[…] taky mi bylo řečeno, ale je to ještě tajemství, že jsem přeci jen dostal odměnu za Juliettu […].“

[6] Národní banka Československá, v letech 1939-1945 Národní banka pro Čechy a Moravu.

[7] Pravděpodobně se jedná o převod honoráře za Concertino pro klavír a orchestr, H 269, které BM zkomponoval na zakázku pro slovenskou klavíristku Juliette Arányi (1906-1945) nebo o tantiémy z Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním vyplacené za provozování jeho skladeb (viz PBM Kr 259, 265, 268, 272, 273).

[8] Pavel Deutsch (1897-1994), přítel a podporovatel BM. Později užíval jméno Paul Dayton.

[9] Většinu prázdnin roku 1939 strávili manželé Martinů ve Vieux-Moulin (Mihule 2002, s. 588).

[10] V té době již BM vážně zamýšlel odcestovat do USA, proto se s žádostí o pomoc ve svých dopisech obrací zejména na Samuela Dushkina (1891-1976), Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953) a Miloše Šafránka (1894-1982).

[11] Tre Ricercari, H 267, měly premiéru 6. 9. 1938 na hudebním festivale Biennale di Venezia, Orchestra del teatro la Fenice řídil Nino Sanzogno (1911-1983). V Paříži zazněly poprvé 8. 5. 1939 pod taktovkou francouzského dirigenta Charlese Muncha (1891-1968) a v Praze se prvního provedení dočkaly 11. 10. 1939, Českou filharmonii dirigoval Václav Talich (1883-1961). Tiskem byla skladba vydána ještě v témže roce 1939 v londýnském nakladatelství  Boosey& Hawkes (Halbreich 2007, s. 274).

[12] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích měsících se mu rozplynula i tato naděje a to právě z důvodu okupace Československa v březnu 1939 a vypuknutí 2. světové války 1. 9. 1939.

[13] Rechercher (fr.) = česky vyhledávání.

[14] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[15] BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978).