[Paříž] 27.V. [1938]

Drazí,

dopis jsem obdržel a jsem rád že už je u Vás trochu lépe, teď snad i počasí se už ustálí a bude přece jenom alespon trochu pěkně, letos je to jako začarováno už je červen[1] a dosud nebylo pěkného dne, všechno to je zpožděno. Zde se teď nemluví než o Československu a jsou plné noviny byl to pěkný poplach minulý pátek večer,[2] je to opravdu hrozné už snad nebude nikdy pokoj a s Němcema teprve ne ti nemají nikdy dost, chudák p. president[3] moc na něho vzpomínáme co má asi za starosti a ještě dobře že se Masaryk toho všeho nedožil,[4] ačkoli zase možná že by si na nás tak nebyli troufali, on měl ve světě velikou reputaci. Snad se to přece jenom nějak dohodne jen aby nedošlo k nějakému konfliktu bude nás to asi stát hodně. Tak s těmi prázdninami nevím jak to dopadne až jak se to bude utvářet  po těch volbách,[5] rád bych opravdu přijel a doufejme že se to trochu uklidní a že budu moci přijet přece na pár dní.[6] Zde bude koncert české hudby a výstava obrazů a moc věcí pro Československo. Bude se hráti ten koncert pro cymbalo a orchestr, hraje jej paní de Lacour a diriguje jej ta Kaprálová.[7] Pak bude asi také ten nový kvartet u pana Puce,[8] to hraje jedno kvarteto v Bruxelu.[9] S Londýnem také nejsem dosud rozhodnut pojedu-li nebo ne, Charlottě se nějak moc nechce, stojí to teď dost peněz. a zase mě také žádal Kaprál jestli bych tam nedoprovodil tu jeho dcerušku ona tam diriguje tu svoji symfonii

a on nedostal ze školy dovolenou a tak má také strach ji tam pustit samotnou, hradil by mi cestu.[10] Tak jsme všichni tak nerozhodni, nevíme co by bylo nejlíp udělati, ty poměry teď jsou špatné, všechno se stále zdražuje. Rád bych mluvil s p. Osuským[11] o té Praze aby tam pro mne zatlačil ale on teď je jako v kole s tou politikou.[12] Paní Baizové jsem poslal psaní. Už se těším na ty prázdniny trochu si odpočinout.

Moc Vás zdravíme oba.[13]

Váš Bohouš.

[1] Myšleno „téměř“, podle kontextu v dopise odpovídá jeho datace 27. 5. 1938.

[2] Na základě vyostřené politické situace v Československu (vyhlášení tzv. Karlovarského programu o odtržení Sudet) byla v pátek 20. 5. 1938 vyhlášena částečná mobilizace.

[3] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident.

[4] Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), první československý prezident, zemřel 14. 9. 1937.

[5] Na přelomu měsíců května a června 1938 proběhly v Československu komunální volby.

[6] V létě 1938 BM naposledy navštívil Československo i rodnou Poličku.

[7] Kulturní večer s názvem Paris-Prague uspořádala v Paříži Mezinárodní spisovatelská asociace dne 2. června 1938 na podporu suverenity Československa (Mihule 2002, s. 275). Pod taktovkou Vítězslavy Kaprálové (1915-1940) tu zazněl Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, v podání francouzské cembalistky Marcelle de Lacour (1896-1997). Současně probíhala výstava kreseb českého výtvarníka, literáta a politika Adolfa Hoffmeistera (1902-1973) v Maison de la Culture.

[8] Čestmír Puc, český podnikatel žijící v Paříži, kde podporoval umělecké záměry svých krajanů (František Kupka, BM…). Smyčcový kvartet č. 4, H 256, vznikl na popud Čestmíra Puce a jeho ženě Heleně Pucové jej také BM věnoval. Halbreich (2007, s. 364) uvádí jako datum premiéry 13. červen 1938.

[9] Halbreich (2007, s. 364) uvádí Quatuor Lejeune.

[10] Na Festivalu moderní hudby v Londýně (15. – 24. 6. 1938) doprovázel BM Vítězslavu Kaprálovou (1915-1940), českou hudební skladatelku a dirigentku, svou žákyni a důvěrnou přítelkyni. Kaprálová zde dirigovala svou Vojenskou simfoniettu op. 11. Její otec Václav Kaprál (1889-1947), český hudební skladatel, klavírista, sbormistr a pedagog hradil BM veškeré cestovní náklady (Hartl 2015, s 178).

[11] Štefan Osuský (1889-1973), český politik a diplomat.

[12] BM se již dříve ucházel o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na profesorské místo kompozice byl však v roce 1936 jmenován Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog. BM poté své naděje upřel k získání místa po Vítězslavu Novákovi (1870-1949), českém hudebním skladateli, pedagogovi a klavíristovi, který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích letech se BM rozplynula i tato naděje a to z důvodu okupace Československa v březnu 1939.

[13] BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978).