[Equihen] V červenci 1937.

Drazí,

dopis jsme obdrželi, před odjezdem[1] jsem mluvil s p. Ŝ.[2] ale neví o tom nic říkal že se informuje kdo v tom rozhoduje a koho by znal, říkal že ministr obyčejně dá nejvíce na toho kdo mu ty žádosti připravuje. Říkal že mi napíše sem ale moc na to nepočítám, protože on teď má mnoho práce, já sám jej vidím málo kdy a to jen jeŝtě na několik slov. Možná že když p. ministr bude vědět o koho se jedná že si žádosti všimne ale jinak bude asi jako vždycky v Praze protekce jež jsou blíže. Napíšu p. Ŝ. a připomenu

mu to.[3] Poslední týdny v Paříži byly unávné, spousta koncertů a divadel a také sjezd kritiků a congres pro hudbu mládeže,[4] ten zastupoval zde pan Jindra[5] z kanceláře ministra Krofty,[6] tak mi říkal jak se všichni přičiňovali, i sám p. ministr prý stále upozorňoval na mne ohledně konservatoře, ale že to nebyl jejich obor, a jak byli všichni zklamáni.[7] Přišli jsme na to že by snad bylo možno věc vyřešiti tím že by mi da pro mě udělali místo zástupce československé sekce v Paříži pro tu společnost hudby pro mládež,[8] oni mají pravidelné sjezdy[9] a

stále se to zvětšuje. Jindra je můj moc dobrý známý[10] a má mě moc rád říkal že bude v té věci ihned referovati, Ovšem že to bude trochu trvat než se to rozhodne, ale to by teď nevadilo. Hlavně že bych měl tedy nějaké státní místo a zatím zůstal v Paříži a pak už i ta konservatoř by byla lehčí. Neříkejte o tom nikomu.

Teď si odpočíváme, je zde hezky i počasí, koupáme se v moři a jsme už opáleni. Už jsem to potřeboval, stále jsem cítil tu únavu z Prahy,[11] tam je vždycky tolik zařizování.[12]

Stáňa[13] jel do Italie. 

Budu potřebovat nové osvědčení státní příslušnosti, pošlu Vám křestní list, a požádejte starostu aby mi jej vystavil.[14] Charlotte děkuje za dopis a chce abych Ti to sám vysvětlil co se týče té deĉky. Pro okamžik ani nemáme moc místa ale určitě to upotřebíme, tak snad nejlépe když bude velik jak ten předešlý, na stůl. Ty nitě jsou vŝechny hezké, tak snad zvol  nejlépe sama. Přikládám dvě jednu světlou a druhou zlatou tak z těch vyber.

Moc Vás oba pozdravujeme

Váš Bohouš.

 (Equihen (par Outreau) 

[1] Červenec 1937 strávil BM se svou manželkou Charlotte (1894-1978) na dovolené u moře v Equihen - Pas des Calais.  

[2] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[3] Pravděpodobně se jedná o iniciativu BM sehnat prostřednictvím svých kontaktů zaměstnání pro svého bratra Františka Martinů (1880-1958) viz dopisy domů PBM Kr 204-216.

[4] BM má na mysli Mezinárodní konferenci o hudební tvorbě pro mládež, kterou v Paříži ve dnech 28. – 30. 6. 1937 organizovala Společnost pro hudební výchovu v Praze. Součástí konference byly i ukázkové koncerty.

[5] Jaroslav Jindra (1890-1970), pracovník ministerstva zahraničních věcí ČSR, v té době osobní tajemník ministra Kamila Krofty. Zakladatel a jednatel Společnosti pro hudební výchovu v Praze (Synek 2016, s. 59-69).

[6] Kamil Krofta (1876-1945), ministr zahraničních věcí ČSR v letech 1936 až 1938, předseda Společnosti pro hudební výchovu v Praze.

[7] Jedná se o nerealizovaný záměr BM vrátit se do Prahy jako profesor v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) byl však na podzim roku 1936 jmenován Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[8] Společnost pro hudební výchovu v Praze byla založena roku 1934 s cílem pečovat o rozvoj hudebního cítění a vzdělávání mládeže i dospělých v co nejširších lidových vrstvách a to v mezinárodním měřítku. Její činnost byla ukončena na podzim roku 1938 v důsledku okupace ČSR fašistickým Německem, tím se zhatily i veškeré plány možné spolupráce BM s touto institucí.

[9] První Mezinárodní hudebně výchovný kongres zorganizovala v Praze (4. – 9. 4. 1936), o rok později v Paříži Mezinárodní konferenci o hudební tvorbě pro mládež (28. – 30. 6. 1937) a v roce 1938 ve Švýcarsku Mezinárodní pracovní konferenci o hudební výchově a léčebné pedagogice (Basilej, Bern, Curych, 23. – 28. 6. 1938).

[10] V pozůstalosti Jaroslava Jindry (archív Národního muzea v Praze, fond Jaroslav Jindra) se zachovaly čtyři dopisy zaslané jemu Bohuslavem Martinů v letech 1935 až 1938 a koncept dopisu J. Jindry, který skladateli odeslal do Švýcarska měsíc před jeho smrtí (Synek 2016, s. 59-69).

[11] BM má na mysli krátkou návštěvu Československa, kterou podnikl od konce března (přesné datum odjezdu není známo – někdy po 19. 3. – viz PBM Kr 209) do 10. 4. 1937 (PBM Kr 211).

[12] Cílem cesty BM do Prahy bylo dojednání vydavatelské smlouvy s Melantrichem. Kromě toho jednal o provedení opery Juliette, H 253, v Národním divadle v Praze (premiéra 16. 3. 1938) a Československý rozhlas si u BM objednal kantátu Kytice, H 260 (PBM Kr 210).

[13] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[14] Adolf Klimeš (1880-1946), vykovával funkci starosty Poličky v letech 1920-1923 a 1931-1938 (Junek – Konečný 2015, s. 528). Přítel BM.