[Equihen] 8./7. [1936]

Drazí,

dopis běžel za námi, my jsme odjeli z Paříže, protože tam byla hrozná vedra, tak jsem si vzal práci sebou[1] a jsme ne daleko od Paříže v takové malé rybářské vesničce,[2] není tu draho a to je hlavní. Čekal jsem Váš dopis a tak ihned odepisuji. Jsem rád že se to u Vás už zlepšilo a že Mařka je doma, [3] když si dá pozor a hodně si odpočne tak to všechno přejde. Jen kdyby bylo hezky abyste také užili trochu zahrádky a slunce. Myslím že na slunci musí být Mařka moc opatrna. Já si taky zde hodně odpočinu a pronajmuli jsme takový malý domek, kuchyň si děláme sami tak nám to přijde levně a při tom je trochu klidu i odpočinku. Stáňa sem přijede za

námi[4] a také pí Masaryková Slavíčkova[5] s dcerou.

            Z Prahy mi psal p Schiezl[6] že nic není rozhodnuto a že na to dává dobrý pozor, že by to byla velká nespravedlnost kdyby to měl dostat Křička.[7] Teď se ovšem nic nepoděje až po prázdninách. Čekám také na odpověď od Talicha[8] a Stáňa mi poví novinky z Prahy, mluvil o tom s Talichem tak se vše dozvím. Pište mi na adresu B. M. 58 rue Ed. Palezieux, Equihen. (Pas de Calais) France.

            Přeji Vám aby se všechno dobře urovnalo a abyste měli hezké léto. My zde zůstaneme do konce července. Potom jsme pozváni do hor, trochu na jih,[9] já tam budu psát koncert pro flétnu.[10] Charlotte[11] Vás moc zdraví a já také.

Váš

Bohouš.

[1] 17. 5. 1936 začal BM komponovat operu Juliette, H 253, (Halbreich 2007, s. 163).

[2] Dovolená v Pas de Calais, Equihen.

[3] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM, toho roku se u ní projevily příznaky tuberkulózy, opakovaně se léčila v sanatoriu v Žamberku (Mihule 2002, s. 236).

[4] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM. V červenci toho roku strávili oba se svými manželkami a Masarykovými společnou dovolenou v Equihenu.

[5] Bohumila Slavíčková Masaryková (1876-1962), vdova po malířích Antonínu Slavíčkovi (1870-1910) a Herbertu Masarykovi (1880-1915), synovi TGM, s jednou ze svých dcer - Annou Masarykovou (1911-1996) či Herbertou Masarykovou (1915-1996).

[6] Josef Schieszl (1876-1970), ve 20. a 30. letech pracoval v Kanceláři prezidenta republiky. BM jej ve svých dopisech často zmiňuje jako člověka, který se snaží v Praze prosazovat jeho zájmy.

[7] BM se uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na toto místo byl však později vybrán Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[8] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[9] V srpnu 1936 byli manželé Martinů společně s francouzskou cembalistkou Marcelle de Lacour (1896-1997) hosty francouzského flétnisty Marcela Moyse (1889-1984) v St. Amour (PBM Kr 192, 193).

[10] Jde o Koncert pro flétnu, housle a orchestr, H 252, který BM věnoval právě francouzskému flétnistovi M. Moysemu a švýcarské houslistce Blanche Honegger (1909-2011), členům legendárního Moyse Tria (Halbreich 2007, s. 323).

[11] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.