Paris 9./6 1936.

Milá maminko,[1]

Tvoje zprávy mě nepotěšily, doufejme že se všechno obrátí k dobrému. Stejně bych chtěl vědět co to vlastně je u Mařky,[2] aby se proti tomu nějak předešlo a ne vždycky až už ten záchvat přijde. Měla bys si tam někoho k sobě vzíti, nějaké děvče, abys tam nebyla tak sama, to si dovedu představit že se Ti stýská, když jste si zvykly býti stále pohromadě. Musíš doufat že se Mařka brzo uzdraví a že se vrátí domu. Mě to moc překvapilo, přece v Praze se držela dobře,[3] co to na ni jen přišlo. Také ji ode mě pozdravuj a od Charlotty[4] také připsala by také, ale je v městě, a já pospíchám abys dostala dopis co nejrychleji. Vzpomínám na Tě mnoho a byl bych rád abys si nedělala zbytečných starostí o mě, však se neztratím. Sama jsi viděla jaký zájem o mě mají rozhodující páni v Praze,[5] tak se zbytečně trápíš. Mám hodně práce[6] a počasí také nebylo pěkné až dosud, zima a deště, tak je všechno takové podivné.. Zde je velká stávka, ale myslím že se to brzo uklidní.[7] Napíšu také teď Talichovi[8] aby mi napsal co je v konservatoři. Ten Špalíček[9] byl odložen až na podzim, všude jsou poměry takové neurovnané, nelze se na nic spolehnout.

Připisuji Mařce pár řádek, dej ji to přečíst. Moc Tě pozdravuju a vzpomínám na Vás, piš jak je.

Tvůj

Bohouš

Milá Mařko,

moc mě to překvapilo, co mi psala maminka a to víš že mě to nepotěšilo, ale doufám že je už teď lépe a budeš muset dát na sebe moc pozor, já vím že je to někdy těžké, ale musí to jíti. Jistě Ti řeknou p. doktoři co máš dělat a co nemáš abysi se tomu příŝtě vyhnula. Chtěl bych přece jen vědět co to vlastně je. Tak Ti přeji abys si hodně odpočinula a brzo se uzdravila a aby bylo pěkně abys mohla užít také přírody, to by Ti jistě moc pomohlo.. Maminka mi napíše co je nového a doufám že to budou už zprávy radostnější. Pozdravuji Tě srdečně a brzo se uzdrav. Nechávám místo Charlottě, chce Ti pár řádku připsat. Tvůj Bohouš.

Ma chère Marienka

Combien je suis peinée, ma chère, de vous savoir malade, et combien vous devez être triste de savoir Mammy toute seule à la maison – quel dommage que nous soyons si éloignés, nous aurions accourus bien vite près de vous, enfin, ma chère Marienka, pensez que nous sommes près de vous par la pensée et soyez assurée de toute notre grande affection, je vous souhaite bien vite une guérison. Je vous embrasse de tout cœur ainsi que Mammy.

Votre affectionnée

Charlotte Martinu

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko.

Tolik mne mrzí, moje milá, vědomí, že jste nemocná, a jak Vy se musíte rmoutit při vědomí, že je mamy doma úplně sama, jaká škoda, že jsme tak daleko, byli bychom za Vámi hned přispěchali, aspoň, moje milá Marienko, mějte na paměti, že jsme v mysli při Vás, ujišťuji Vás, že Vás máme strašně moc rádi. Přeji Vám, abyste se brzy uzdravila.

Z celého srdce Vás líbám, stejně tak mamy.

Vaše oddaná

Charlotte Martinů

[1] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[2] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM, toho roku se u ní projevily příznaky tuberkulózy, opakovaně se proto léčila v sanatoriu v Žamberku (Mihule 2002, s. 236).

[3] Matka i sestra BM se společně zúčastnily premiéry opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze, která se konala 7. února 1936 (PBM Kr 178-180).

[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[5] BM naráží na společenský ruch v souvislosti s premiérou opery Hry o Marii, H 236.

[6] 17. 5. 1936 začal BM komponovat operu Juliette, H 253, (Halbreich 2007, s. 163).

[7] Po parlamentních volbách na přelomu dubna a května 1936 zaplavila Francii řada stávek, v níž se dělníci dožadovali zlepšení pracovních podmínek. Jejich požadavky byly z větší části novou vládou vyslyšeny.

[8] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM. Skladatel BM se uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na toto místo byl však později vybrán Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[9] BM jedná o provedení baletu Špalíček I, H 214 I, v Bělehradu, záměr však nebyl realizován.