[okolí Nice] V sobotu 29/II 1936

Drazí,

odjeli jsme na pár dní z Paříže si trochu odpočinouti, byl jsem hodně unaven z té Prahy[1] a tak teď trochu užiju odpočinku. Pište mi do Paříže, pošta jde za mnou a ostatně se také dlouho asi nezdržíme. Jsme u Nizy,[2] ale není tu také moc pekné počasí, stále pod mrakem. Před odjezdem jsem byl na legaci pro balíček. Charlotta[3] měla velkou radost napíše Vám sama, dostala také pěkné krajky od sl. Aničky Masarykové.[4] P. Šafránek[5] jel do Prahy tak ještě bude mluvit v můj prospěch ohledně konservatoře, myslím že to dopadne dobře bude se o tom rozhodovat asi v květnu.[6]

S p. Michalem[7] jsem mluvil a psal jsem ještě znovu z Paříže, dal jsem mu též Fanoušovu adresu, kdyby něco bylo, může ho F. najíti v Praze.[8] Vysílání „Marií“[9] jsme neslyšeli, byli jsme právě v Talas: malé vesnici, kde ani nikdo Radio nemá. Vy jste asi poslouchali, myslím že hodně lidí v Poličce poslouchalo. Ada mi gratuloval za sebe i za ouřad k úspěchům. [10] Teď někdy počátkem března hrají v Radio moje Trio, dávejte pozor bude to jistě v Radio journále, hrají to z Paříže trio Pasguier, jsou v Praze, [11] také myslím pí Šafránková[12] hraje v Radiu.

Jinak se máme dobře, měl jsem pořádnou rýmu ale už to je lepší. Špalíček bude proveden v Bělehradě koncem března[13] a první představení má snad býti úplně privátní jen pro královskou rodinu.

            To věřím že to některým lidem nebylo moc po chuti, ten výsledek v Praze ale z toho si nemusíme nic dělati.

            Snad by bylo dobře kdyby Fanouš tomu p. Michalovi napsal sám, mohl by mu říci lépe o co se jedná a kde už pracoval.

            Moc Vás zdravím a vzpomínáme na Vás.

Váš Bohouš.

Chères Mammy et Marienka

Juste avant notre départ de Paris, j’ai reçu par la légation votre très joli cadeau, je vous en remercie bien sincèrement, quel travail ça été pour vous, pour le moment, je ne puis m’en servir, c’est trop joli, j’attendrai d’être à Prague. Bohus m’a dit, combien Mammy était heureuse d’être allée à Prague, pour vous toutes deux, cela sera un joli souvenir. Ici, le temps laisse un peu à désirer, il ne fait pas aussi chaud que les autres années, Bohus a grand besoin de repos, il a les nerfs bien fatigués, cela n’a rien d’étonnant, car les répétitions à Prague sont si fatiguantes. Je vous souhaite à toutes deux une bonne santé et je vous dis encore beaucoup merci, vous me gâtez vraiment trop. Bons souvenirs à Fanouš et à la famille Schmit. Je vous embrasse bien affectueusement toutes deux.

Votre Charlotte

[PŘEKLAD:]

Milá mamy[14] a milá Marienko.[15]

Těsně před naším odjezdem z Paříže jsem dostala prostřednictvím vyslanectví Váš velice pěkný dárek. Srdečně Vám za něj děkuji, takové práce jste si s tím daly, teď toho ani nemohu užít, je to příliš pěkné, počkám, až budu v Praze. Bohuš mi povídal, jak moc byla mamy šťastná, že jede do Prahy, pro Vás obě to bude pěkná vzpomínka. Počasí tady není úplně ideální, není takové teplo jako v minulých letech, Bohuš velmi potřebuje odpočinek, má docela unavené nervy, to ale není nic překvapivého, neboť zkoušení v Praze je tak únavné. Přeji Vám oběma pevné zdraví a ještě jednou moc děkuji, opravdu si mne přespříliš hýčkate. Pozdravujte Fanouše a Šmídovy.[16] Srdečně Vás obě líbám.

Vaše Charlotte

[1] BM v Československu na přelomu let 1935 a 1936 strávil dva měsíce, když se účastnil příprav na první provedení Her o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze dne 7. 2. 1936.

[2] Po návratu BM z Československa strávili manželé Martinů dovolenou „na zotavenou“ (26. 2. – 17. 3. 1936) na Azurovém pobřeží v okolí Nice (Mihule 2002, s. 236).

[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[4] Anna Masaryková (1911-1996), později historička umění, vnučka TGM, dcera Bohumily Slavíčkové-Masarykové a Herberta Masaryka. S BM se setkala po premiéře Her o Marii, H 236, (PBM Kr 180).

[5] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[6] BM se uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Po dlouhých jednáních byl na uvolněné profesorské místo mistrovské školy Pražské konzervatoře vybrán Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[7] Vojtěch Michal (1900-1969), český malíř, grafik a ilustrátor, přítel BM. Oba se poznali v Paříži na „maškarních večírcích“u Jana Zrzavého, kde se scházela skupina českých umělců (Alén Diviš, Josef Šíma, Věra Jičínská ad.) Ve třicátých letech byl Michal členem redakčního týmu časopisu pro ženy Eva (vydává Melantrich).

[8] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů (1880-1958) najít práci.

[9] Hry o Marii, H 236.

[10] Adolf Klimeš (1880-1946), dlouholetý prvorepublikový starosta Poličky a přítel BM. Kopie dopisu ze dne 12. 2. 1936 je uložena v CBM v Poličce pod signaturou PBM Kp 1109.

[11] Pravděpodobně se jedná o Smyčcové trio č. 2, H 238, které mělo premiéru v Paříži 15. 2. 1935 a které BM dedikoval právě komornímu souboru Trio Pasquier (Halbreich 2007, s. 358, PBM Kr 208).

[12] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.

[13] BM jedná o provedení baletu Špalíček I, H 214 I, v Bělehradu, záměr však nebyl realizován.

[14] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[15] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[16] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky. Přátelé rodiny Martinů.