Paris 23/VI. 1935.

Drazí,

mám zprávy z Prahy ohledně toho místa,[1] a měl bych velké naděje; myslím že se mnou dost počítají. Je jenom jedna otázka, jestli se bude ucházet Ostrčil, tedy to dostane samozřejmě on, jako chef opery, a teď po té nemoci už nebude asi zastávat to místo v divadle a tak v tom případě by se nedalo asi nic dělat.[2] Jiná možnost je a dost pravděpodobné to je že se to místo neobsadí už teď, že budou čekat, ušetřejí tím peníze a vyhnou se nepříjemnostem, to víte, že by to dělalo těžkou hlavu mnoha lidem. Ale i když by to všechno neprošlo, tedy stále mám naději i pro později že mohu dostat to místo po Vít. Novákovi, který už to dlouho také dělat nebude. [3] Prozatím ale se v tom asi nic nebude podnikat alespoň ne před prázdninami, až asi na podzim po volbách.[4] Já mám na svojí straně několik profesorů z konservatoře. Talich[5] bude pro mne, Kurc,[6] Hoffman[7]  Zelinka[8] a Hoffmeister[9] asi také. Mimo to p. Schieszl[10] z prezid. kanceláře uvědomil o tom ministra Krčmáře[11] a odsud také

p. Šafránek[12] informoval v ministerstvu zahraničí. Jak budu mít zprávy tak Vám napíšu ale myslím že teď nebude nového nic. Hráli mi v Radiu v Praze Partitu ale nechytli jsme nic,[13]  máme nějaké porouchané Radio. Také ve Švýcarsku něco hráli. Ty pastilky[14] pošlu po p. Sommrovi,[15] paní je asi v Poličce.[16] Přijde k nám ve středu večer. Jsou zde hrozná vedra a tak ani moc nechodím ven. Národní divadlo mi poslalo smlouvu ale dosud ne datum, [17] myslím ale že to budou chtít před Vánoci  Je zde také p. Nezval,[18] tak bych s ním chtěl dát něco nového dohromady. Pro Ruský balet[19] už mám sujet[20] tak se dám do práce. Budou prý hrát něco v Poličce na divadle[21] z historie Poličky. Tento týden budu mít volněji tak budu hledět navštívit toho Filipiho.[22]

Srdečně Vás oba zdravíme

Váš

Bohouš.

[1] BM má zájem o profesorské místo po Josefu Sukovi (zemřel 29. 5. 1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na uvolněné místo nakonec nastoupil Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[2] Otakar Ostrčil (1879-1935), český hudební skladatel a dirigent, ředitel opery Národního divadla v Praze, zemřel 20. srpna 1935.

[3] Vítězslav Novák (1870-1949), český hudební skladatel, pedagog a klavírista, na Pražské konzervatoři působil v letech  1909-41.

[4] BM má zřejmě na mysli prezidentské volby konané 18. prosince 1935, v nich T. G. Masaryka (1850-1937) nahradil E. Beneš (1884-1948).

[5] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[6] Vilém Kurz (1872-1945), český klavírní virtuos a pedagog, profesor mistrovské školy na Pražské konzervatoři.

[7] Karel Hoffmann (1872-1936), český houslista a hudební pedagog, člen Českého kvarteta, profesor houslí v mistrovské škole na Pražské konzervatoři.

[8] Ladislav Zelinka (1881-1957), český violoncellista a hudební pedagog.

[9] Karel Hoffmeister (1868-1952), český klavírista a pedagog, profesor a rektor Pražské konzervatoře.

[10] Josef Schieszl (1876-1970), ve 20. a 30. letech pracoval v Kanceláři prezidenta republiky. BM jej ve svých dopisech často zmiňuje jako člověka, který se snaží v Praze prosazovat jeho zájmy.

[11] Jan Krčmář (1877-1950), český politik, za I. republiky nestranický ministr školství a národní osvěty.

[12] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[13] Partita (Suita č. 1) pro smyčcový orchestr, H 212.

[14] Viz PBM Kr 162, 164.

[15] Václav Sommer (1906-1945), český divadelní a rozhlasový režisér, teatrolog a esejista, přítel BM. Mládí prožil v Poličce. V Paříži byl pravděpodobně na stipendijním pobytu.

[16] Pravděpodobně Božena Sommerová, vdova po Celestýnu Sommerovi (? – 1934) a matka Václava Sommera (1906-1945).

[17] BM jedná o uvedení opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze. Premiéra se konala 7. února 1936. Podle archivu ND i podle přiloženého plakátu tamtéž se pražská premiéra uskutečnila opravdu 7. 2. 1936 (srov. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8904&sz=0&fo=000&ju=588&abc=M&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa (cit. 24. 8. 2016). Halbreich uvádí 6. 2. 1936 (Halbreich 2007, s. 154).

[18] Vítězslav Nezval (1900-1958), český básník, spisovatel a překladatel. BM s ním zamýšlel i nadále spolupracovat a to na operách Divadlo za branou, H 251, a Pierot doktorem. Ke spolupráci však již nedošlo (Mihule 2002, s. 230).

[19] Ballets Russes de Monte Carlo, tzv. Ruský balet, působící zejména ve Francii, požádal BM o hudbu k baletu na téma Paridova soudu. Balet Paridův soud, H 245, BM zkomponoval v červenci 1935 (Halbreich 2007, s. 222), avšak ten nebyl nikdy proveden a partitura je nezvěstná (Popelka 1996, s. 37).

[20] Autorem libreta balet Paridův soud, H 245, byl Boris Kochno (1904-1990), ruský spisovatel a baletní libretista, blízký spolupracovník Sergeje Ďagileva (1872-1929) (Halbreich 2007, s. 222).

[21] Tillův dům v Poličce.

[22] Pražský příbuzný poličské rodiny Filipiů, provozovatelů jedné z poličských vináren. Chtěl vstoupit do cizinecké legie a způsobil tím BM, jak je zřejmé z jeho dalších dopisů, starosti (Popelka, 1996, s. 33).