[Paříž, pravděpodobně 31. 5. 1935] Pátek.

Drazí,

nedostal jsem se dříve ku psaní, měl jsem moc práce, a nepříjemnosti s tím okem.[1] Děláte si stále zbytečně starosti, to si můžete myslet že to nenechávám jen tak a že jsem to léčil u doktora. Teď už to je pryč, mám pilulky na čistění krve, ztratil jsem s tím kolik dní, že jsem nemohl z domu ani pracovat. Přijel p. Zrzavý[2] tak u nás spal několik dní než si našel atelier. Ještě není rozhodnut kdy bude stavět, zatím bydlí tam blízko co byli ateliery v Rue de Vanves.[3] Měl jsem veliký úspěch s tím sextetem,[4] paní Coolidge[5] měla velkou radost a všem se to moc líbilo, bylo zde mnoho hudebníku, kteří přijeli z Londýna jen na ten koncert. Všichni mi moc gratulovali a vyžádali si moje komposice. Pro ten ruský balet[6] dostanu text příští týden,[7] byl jsem tam pozván k řediteli[8] a všechno jsme smluvili, budou to poprvé dávat v Londýně a pak v Americe. To mi moc pomůže protože ten balet má světové jméno a každý se tam tak lehko nedostane, mají velký výběr. Bude to první česká skladba v tomhle ensemblu. Oni jezdí celý rok po tournée a každý večer hrají. V Paříži budou příští leto a také to budou hráti v Monte-Carlu. P. Šafránek už začal podnikati kroky pro tu Velkou Operu[9] a zdá se že tam mají o to zájem. Myslím že příští týden budu míti schůzku s ředitelem.[10] Byl bych rád ale moc tomu nevěřím až sám uvidím co bude říkat. Dosud se tam nic českého nehrálo a měli dávat: Janáčka „Pastorkyni“[11] ale z toho nějak sešlo. Je to vlastně spíše oficialní a mezi legací a divadlem a Praha to se ví že bude žádat spíše něco od Smetany[12] a Dvořáka.[13] Ale může se i stát že se ředitel rozhodne pro mne, to by byla ovšem v národě sensace.

U toho Filipiho[14] jsem dosud nebyl, moc mě zdrželo to oko, každý den je drahý, teď se  přijíždí hodně cizinců na saisonu., a tak mám dost jiné práce. Přijel také p. Dushkin,[15] byli jsme tam na obědě. Paní Coolidge nás pozvala k obědu do hotelu Majestic, jeden z nejlepších v Paříži. Bylo tam skoro třicet lidí u stolu, a všude samé květiny, bylo to nádherné a moc dobře jsme se také najedli. Z Národního mi psali že se moc zajímají o „Marie“[16] ale Ostrčil je nemocen,[17] tak si to vyjednají sami s Brnem, co se týče materialu.[18] Tak už si nedělejte starosti co se týče mých očí, to si můžete myslet že na to také sám přijdu, že se s takovou věcí musí jít k doktorovi. Charlotte[19] Vás moc pozdravuje, má teď hodně práce, přece jen to dělá čtyři pokoje k uklízení. Moc tu spokojeni nejsme.[20] Když Mařka[21] bude chtít se pustit do toho polštáře tak se nám bude hodit ale má-li jinou práci tak ať se s tím nezdržuje, mám polštářu dost.

Moc Vás zdravím

Bohouš.

[1] Na potíže s okem si BM stěžuje již v předchozím dopis (PBM Kr 158).

[2] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM žijící v té době střídavě v Československu a ve Francii.

[3] V Paříži na Rue de Vanves č. 172 bydleli manželé Martinů právě v sousedství ateliéru Jana Zrzavého.

[4] Smyčcový sextet, H 224, obdržel v USA cenu Elizabeth Spraque Coolidge Medal za mimořádný přínos komorní hudbě (Halbreich 2007, s. 378) – BM se zmiňuje o jeho prvním provedení v Paříži, které avizoval v předchozím dopise rodině do Poličky (PBM Kr 158).

[5] Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953), americká pianistka a mecenáška.

[6] Ballets Russes de Monte Carlo, tzv. Ruský balet, působící zejména ve Francii, požádal BM o hudbu k baletu na téma Paridova soudu. Balet Paridův soud, H 245 BM zkomponoval v červenci 1935 (Halbreich 2007, s. 222), avšak ten nebyl nikdy proveden a partitura je nezvěstná (Popelka 1996, s. 37).

[7] Autorem libreta byl Boris Kochno (1904-1990), ruský spisovatel a baletní libretista, blízký spolupracovník Sergeje Ďagileva (1872-1929) (Halbreich 2007, s. 222).

[8] Zřejmě se jedná o René Bluma (1878-1942), francouzského choreografa.

[9] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM se snažil zprostředkovat spolupráci BM s Opéra national de Paris (PBM Kr 156, 158).

[10] Jacques Rouché (1862-1957), v letech 1914-1945 ředitel pařížské opery Opéra national de Paris.

[11] Její pastorkyňa – opera Leoše Janáčka (1854-1928).

[12] Bedřich Smetana (1824-1884), český hudební skladatel.

[13] Antonín Dvořák (1841-1904), český hudební skladatel.

[14] Pražský příbuzný poličské rodiny Filipiů, provozovatelů jedné z poličských vináren. Chtěl vstoupit do cizinecké legie a způsobil tím BM, jak je zřejmé z jeho dalších dopisů, starosti (Popelka, 1996, s. 33).

[15] Samuel Dushkin (1891-1976) americký houslista, skladatel a pedagog. BM pro něj komponoval Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226.

[16] BM jedná o uvedení opery Hry o Marii, H 236 v Národním divadle v Praze. Premiéra se konala 7. února 1936. Podle archivu ND i podle přiloženého plakátu tamtéž se pražská premiéra uskutečnila opravdu 7. 2. 1936 (srov. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8904&sz=0&fo=000&ju=588&abc=M&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa (cit. 24. 8. 2016)). Halbreich uvádí 6. 2. 1936 (Halbreich 2007, s. 154).

[17] Otakar Ostrčil (1879-1935), český hudební skladatel a dirigent, ředitel opery Národního divadla v Praze, zemřel 20. srpna 1935.

[18] V brněnském Zemském divadle měly Hry o Marii, H 236 dne 23. 2. 1935 světovou premiéru (Halbreich 2007, s. 154).

[19] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[20] Z důvodu nadměrné hlučnosti svých sousedů opustili manželé Martinů dům na Passage Richard v pařížském předměstí Malakoff-Seine již koncem října téhož roku a přestěhovali se na adresu 31, Avenue du Parc Montsouris ve 14. pařížském okrese (Mihule 2002, s. 587).

[21] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.