[Paříž, květen 1935]

Drazí,

doufám že jste dostali dopis a posilám tedy ten příspěvek pro Jeníčka, pošlete mu to, jsou to vzpomínky na věž.[1] Myslím že se jim to bude hodit. Z Radia mi odpověděli, vykrucují se všelijak ale za to mi poslali honorář jako za celé představení[2]  Ale dosud se mnou nejsou hotovi. P. Ostrčil z Národního stůně[3] a tak nevím jak to dopadne,[4] píšu do Brna aby jim poslali klavírní výtahy[5] aby se potom v Národním nemohli vymlouvati. Připravuji takové články, chceme s p. Šafránkem[6] zainteresovati pro to ředitele Velké opery tady.[7] Tu operu v jednom aktu do Radia už jsem poslal[8] a teď připravuji nový sujet na balet, tentokráte to bude veselé.[9] Z Prahy dosud nemám vyřízení, také se s tím nějak táhnou.[10] Příští týden tu bude asi koncert pí Coolidge,[11] budou hráti můj sextet, co dostal cenu.[12] Bude to premiéra pro Paříž. Zase se mi udělalo něco na oku, je to mrzuté protože jsem schůzku s několika moc důležitými lidmi a musím teď sedět doma, Doufám že to brzo přejde. Jak budu míti čas tak se podívám za tím Filipim,[13] on se tu už ani neukázal od té doby co věděl že přijedu. Ten náš známý s ním byl osobně u toho odvodu ale oni ho tam s ním dovnitř nepustili, je to tajné. Ale bude to s ním asi těžké, myslím že se mu to zalíbilo takhle si žít v Paříži a nic nedělat. Je zde také zase znovu zima, udělalo se pár dnů teplých ale zase zima znovu přišla. Nebudeme míti žádné jaro letos. P. Zrzavý[14] přijede asi tento týden, myslím že počká se stavbou, ono se všude mluví že frank spadne. Bylo by to dobré alespoň by z těch korun něco zbylo, takhle z toho zůstane polovička. U Vás musí býti pořádné mrazy

když i zde je taková zima. Šmídovy[15] pozdravuji. Jsem zvědav jak to dopadne teď s Národním divadlem.[16]

            Moc Vás oba srdečně pozdravujeme a pište zase co je u Vás nového.

Váš

Bohouš.

[1] BM byl pravděpodobně prostřednictvím své sestry Marie Martinů (1882-1959) požádán o dodání „materiálů“ pro poličské muzeum, v němž byla krátce po jeho otevření 28. 10. 1934 připravena expozice věnovaná BM (Jirglová 2013, s. 99).

[2] BM si písemně stěžoval na zkrácení opery Hry o Marii, H 236, při rozhlasovém vysílání ze Zemského divadla v Brně (viz PBM Kr 157).

[3] Otakar Ostrčil (1879-1935), český hudební skladatel a dirigent, ředitel opery Národního divadla v Praze, zemřel 20. srpna 1935.

[4] BM jedná o uvedení opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze. Premiéra se konala 7. února 1936. Podle archivu ND i podle přiloženého plakátu tamtéž se pražská premiéra uskutečnila opravdu 7. 2. 1936 (srov. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8904&sz=0&fo=000&ju=588&abc=M&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa (cit. 24. 8. 2016). Halbreich uvádí 6. 2. 1936 (Halbreich 2007, s. 154).

[5] Opera Hry o Marii, H 236, měla premiéru v Zemském divadle v Brně 23. 2. 1935 (Halbreich 2007, s. 154).

[6] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[7] Jacques Rouché (1862-1957), v letech 1914-1945 ředitel pařížské opery Opéra national de Paris.

[8] Hlas lesa, H 243, operu na text V. Nezvala komponoval BM v dubnu a květnu 1935 (dokončena 5. 5. 1935), poprvé zazněla v Pražském rozhlase 6. 10. 1935 (Halbreich 2007, s. 158).

[9] Z původně zamýšleného baletu se pravděpodobně vyvinula opera Divadlo za branou, H 251, kterou podle Halbreicha (2007, s. 161) začal BM komponovat na vlastní libreto 18. 6. 1935 v Paříži.

[10] BM očekává udělení Státní ceny za operu Hry o Marii, H 236.

[11] Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953), americká pianistka a mecenáška.

[12] Smyčcový sextet, H 224, obdržel v USA cenu Elizabeth Spraque Coolidge Medal za mimořádný přínos komorní hudbě (Halbreich 2007, s. 378).

[13] Pražský příbuzný poličské rodiny Filipiů, provozovatelů jedné z poličských vináren. Chtěl vstoupit do cizinecké legie a způsobil tím BM, jak je zřejmé z jeho dalších dopisů, starosti (Popelka, 1996, s. 33).

[14] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM žijící v té době střídavě v Československu a ve Francii.

[15] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky, přátelé rodiny Martinů.

[16] BM má zřejmě na mysli vážnou nemoc ředitele opery Národního divadla v Praze Otakara Ostrčila, které následně 20. 8. 1935 podlehl. Na jeho místo ještě na podzim roku 1935 nastoupil Václav Talich (1883-1961).