Paris 8/4 1935.

Drazí,

až teď se dostávám k psaní, už jistě čekáte netrpělivě. Dojeli jsme dobře[1] ale bylo to všechno zkomplikováno  Charlottě zemřel bratr,[2] dostali jsme telegram už do Prahy ale nemohla včas ku pohřbu dojeti. Tak jela hned po příjezdu ještě domu[3] a vrátila se teprve včera. Zde také nájemníci v našem bytě[4] dosud nejsou odstěhováni a tak jsme si zatím najmuli pokojík blízko. Tak to bylo všechno tak rozházené že jsme se k ničemu nedostali, ani ku psaní. Já jsem si rychle oběhnul některé záležitosti aby se vědělo že jsem už zpět. Hledali

mne zde z Ruského baletu z Monte Carla. Chtějí ode mne nějaké komposice.[5] Tak Ten ředitel[6] přijede tyto dny do Paříže. Než to všechno uvedu do pořádku tak to bude chvíli trvat. Zařízeni budem brzo jen jak se ta partaj odstěhuje. Bude to tu hezké, zahrádka už je v květu, budeme tam míti také víno, to se ví že ne mnoho. Byli jsme oba pořádně nastuzeni z Prahy a zde ty první dny také bylo zima i sníh padal. Ale teď už se to všechno zlepšilo a slunce hřeje už to asi potrvá. Jinak Vám

dosud nic nového nesdělím. Budu míti proveden ten čelový koncert[7] tady. Nezapomeňte na 30. budou vysílány z Brna „Marie“[8] ale to Vám jeŝtě do té doby napíšu

Srdečně Vás zdravím

Bohouš.

(Toho Filipiho v Praze už jsem nemohl zastihnout podívám se zde co jeho bratr[9] dělá.)

Chères Mammy et Marienka

Bohus vous a dit, que nous avons fait bon voyage, mais nous n’avons pas eu très chaud. Malheureusement je n’ai pas eu le bonheur de voir une dernière fois mon pauvre frère, et aussi je n’ai pas assisté à son enterrement, vous pouvez penser le chagrin de nous tous, et surtout pour ma pauvre maman, de voir

partir un garçon de 43 ans, enfin tout cela ce sont les suites de guerre. Pour nous il ne nous reste qu’à le pleurer. Ma sœur a assisté aux obsèques, et comme elle se relevait de couches, elle a attrapé froid et depuis elle est au lit, avec de la fièvre, le docteur pense que c’est un peu de grippe, espérons que cela se passera assez vite, car vous voyez maman qui est 10 ans moins vieille que Mammy, avec 4 enfants à soigner et ma sœur au lit, je serais bien restée quelques jours de plus à Vieux Moulin, mais je n’étais pas tranquille de savoir seul Bohus à Paris, et surtout que nous ne sommes pas installés, encore 8 jours à attendre, et nous commencerons notre emménagement, je crois que nous serons bien là. J’espère que Mammy est en bonne santé ainsi que vous. Je vous adresse mes bons baisers que vous partagerez avec Mammy. Bons souvenirs à Fanuš, le lieutenant et à M. et Madame Schmit. Charlotte

Je vous joins q. q. violettes que j’ai cueillies hier dans la forêt, il y a déjà beaucoup de fleurs en forêt chez nous.

[PŘEKLAD:]

Milá mamy[10] a milá Marienko. [11]

Bohuš už Vám povídal, že jsme šťastně dojeli, ale neměli jsme moc teplo. Žel nebylo mi dopřáno naposledy spatřit svého nebohého bratra, nebyla jsem ani na jeho pohřbu, dovedete si představit, jak jsme všichni zarmouceni, hlavně maminka, [12] že jsme se

dožili toho, jak nás opouští třiačtyřicetiletý mladík, inu, všechno jsou to následky války, a nám zbyly jen oči pro pláč. Sestra se zúčastnila pohřebního obřadu, a protože zrovna vstala od porodu, [13] nastudila se a od té doby leží v posteli s horečkou, doktor si myslí, že je to trochu od chřipky, doufejme, že to rychle přejde, vždyť si představte maminku, je o 10 let mladší než mamy, musí se starat o 4 děti, a k tomu sestra v posteli, byla bych ráda zůstala ještě pár dní ve Vieux Moulin, ale neměla jsem pokoje při vědomí, že je Bohuš v Paříži sám, hlavně však proto, že nejsme nastěhovaní, ještě týden musíme čekat, a pak se stěhováním začneme. Myslím, že nám tam bude dobře. Doufám, že se mamy těší dobrému zdraví, a stejně tak Vy. Vysílám Vám srdečné políbení, o něž se podělte s mamy. Pozdravujte Fanouše, [14] poručíka[15] a Šmídovy.[16] Charlotte

Přikládám pár fialek, které jsem včera natrhala v lese, u nás už je v lesích hodně květin.

[1] BM zmiňuje odjezd z Prahy do Paříže, pravděpodobně 2. 4. 1935 (PBM Kr 154).

[2] Charles Quennehen (1891-1935), bratr Charlotte Martinů (1894-1978) zemřel ještě před odjezdem manželů Martinů z Prahy do Francie, tedy mezi 31. 3. (PBM Kr 154) a 2. 4. 1935.

[3] Vieux Moulin.

[4] Manželé Martinů se začátkem ledna 1935 přestěhovali do pronajatého domku na Passage Richard v pařížském předměstí Malakoff-Seine (Mihule 2002, s. 234).

[5] Ballets Russes de Monte Carlo, tzv. Ruský balet, působící zejména ve Francii, požádal BM o hudbu k baletu na téma Paridova soudu. Balet Paridův soud, H 245 BM zkomponoval v červenci 1935 (Halbreich 2007, s. 222), avšak ten nebyl nikdy proveden a partitura je nezvěstná (Popelka 1996, s. 37).

[6] Zřejmě se jedná o René Bluma (1878-1942), francouzského choreografa.

[7] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I.

[8] Opera Hry o Marii, H 236. Premiéra se uskutečnila 23. 2. 1935 v Zemském divadle v Brně (Halbreich 2007, s. 154).

[9] Pražský příbuzný poličské rodiny Filipiů, provozovatelů jedné z poličských vináren. Chtěl vstoupit do cizinecké legie a způsobil tím BM, jak je zřejmé z jeho dalších dopisů, starosti. (Popelka, 1996, s. 33).

[10] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[11] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[12] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.

[13] V dopis z 31. 3. 1935 (PBM Kr 154) již Charlotte informuje svou švagrovou Marii Martinů, že se sestře Georgette Bécourt, roz. Quennehen (1903-1966), narodila holčička.

[14] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

^[15] Pisatelka uvádí le lieutenant. Pravděpodobně nájemník v domku rodiny Martinů v Poličce (PBM Kr 214).

^[16] Pisatelka uvádí M. et Madame Schmit. Srov. PBM Kr 090 a PBM Kr 094. Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky. Přátelé rodiny Martinů.