Paris 17/7. 1934.

Drazí,

ten první dopis jsem nedostal, neposílejte nikdy žádný tlustý dopis, to jsou vyhozené peníze za známky, ty se obyčejně ztratí, oni si asi myslí že jsou v tom peníze a tak se do toho podívají a pak už to zahodí. Ta zpráva o umrtí p. profesora[1] mne překvapila, napsal jsem ihned soustrast. Také napíšu tomu Karlovi Baizů[2], teď mám volno. V Benátkách už se partitury[3] našly nějaký ouředník to asi zaouřadoval. Té Žalmanové[4] nemusíte psat, to nebylo asi nic důležitého. Vedra tu trvají stále, byly bouře a tak se asi dva dny ochladilo ale teď už to zase začíná. Zadal jsem si na ministerstvo záhraničí aby mi dali na ty Benátky, tak jestli něco poŝlou tak bych se tam podíval je to v září[5], jinak dosud nemám žádný plán, ještě bych rád něco pracoval na tom houslovém koncertě[6] ale při těchle vedrech to nejde moc dobře, už to všechno odsud odjíždí, nikdo nemůže v bytech vydržet. Měl jsem trápení s uchem něco se udělalo vevnitř, nějaký maďar, tak jsem s tím měl několik dní práci, myslím že to bylo také nachlazení, ale už je to v pořádku. Tak teď trochu odpočívám. Myslel jsem že někdo z legace pojede do Čech

abych poslal ty pastilky ale vŝechno to zůstalo tady ve Francii u moře. Poštou to nejde, poslali jsme na zkoušku něco do Prahy a přišlo to zpět asi ze tři neděle, uplně zničené. Ve Vieux Moulin[7] jsme se také najedli hodně angreštů a rybízů. Jinak nového nic. Z Prahy dosud nemám odpověd a v Brně to chystají na začátek prosince.[8] V Praze to špatné, v divadle[9], je tu jeden kapelník z Národního, říká že to jsou hrozné poměry. To se divím že je u Vás takové počasí to je opravdu k zlosti, všude je tak krásně. Tak jsem Vám napsal všechno co vím, moc toho není, ale jsou teď prázdniny tak se nic neděje.

Oba Vás srdečně pozdravujeme.

Váš

Bohouš.