Paris 4/6. 1934.

Drazí;

dopisy jsem dostal, také bych byl zvědav vidět ten film[1] nevím zdali jej sem poŝlou, dost pochybuji. Myslím také že to hodně překřičeli, podle toho jak jsem to viděl točit. Co je to platno, je to hlavně film a hudba je při tom podřadná. K pí O.[2] jdu ve středu a telefonoval jsem s ní tak říkala že už v Praze mluvila v mŭj prospěch[3] ale že se mnou chce jeŝtě mluvit o dalším. Také už to mělo svůj úspěch, protože mi z Národního[4] psali že se moc zajímají o moji operu a že by pro ni měli termín příští rok asi v dubnu což by bylo dobře umístěno.[5] Píší že mi tentokráte vyhoví ve všech požadavcích. Tak už je vidět jiný vítr. Jeŝtě to tedy domluvím s pí O.[6] aby to bylo něco doopravdy platno. Se Špalíčkem zatím nebudu nic dělat, protože chci aby ho vypravili znovu po nějakém čase, s dekoracemi jako v Brně.[7] Nevím dobře jak to zarangovali aby to mohlo býti příští rok v obou divadlech, bude to pěkná práce s rozepisováním ale doufám že se mi to podaří protože Brno by to dělalo před Vánocemi a v Praze po Vánocích, budeli ovšem možno material pro orchestr a solisty včas v obou divadlech rozepsat. Já sám ještě nemám také tu poslední věc hotovou.[8]

Baiza[9] mě psal dlouhý dopis, ale dnes nemám čas mu odpovědět tak mu řeknete že mu napíšu, že se musím informovati co by se dalo dělat, ale v současné situaci o tom dost pochybuji. Ale nepíše mi zdali Karel[10] umí franc. konversaci aby se zde mohl alespoň v první čas domluvit bez obtíží. To je důležité protože zde se o místa hlásí tolik lidí hlavně Němců, kteří mluví plynně franc. Tak mu přiložím příště dopis. P. Janč mi dosud nepsal, myslím že bude chtít nějaké sbory. Volba p. presidenta[11] zde byla velmi oceněna i padesátiny Benešovy[12] a francouský parlament vzdal velikou poctu p. presidentovi. Ministr zahraničí[13] pronesl velkou řeč, nadšenou o p. presidentovi a celý parlament to jednohlasně schválil. Byly toho plné noviny, také o Benešovi byly krásné články a fotografií bylo všude hodně. Muselo to býti krásné. Je zde teď ruský balet[14] a jsou v něm také tanečníci Češi a jeden by se chtěl vrátit domu, mám s ním schŭzku dnes, kdyby se to nechalo uskutečnit aby se dostal do Národního[15] tak bych měl výborného baletního mistra pro svoje věci.[16]

Oba Vás srdečně zdravíme

Váš

Bohouš..

[1] Marijka nevěrnice, H 233, film podle Ivana Olbrachta, režie Vladislav Vančura.

[2] Pavla Vachková-Osuská (1891-1978), česká pěvkyně, manželka Štefana Osuského (1889-1973), českého politika, vyslance v Paříži.

[3] V dopisech (PBM Kr 117, Kr 120 a Kr 123) si BM stěžuje, že balet Špalíček, H 214 I, „…dávají stále na odpolední představení tak si myslím že už to asi někomu zase překáží že to má takový úspěch“, a hodlal proti tomu zakročit. Premiéra Špalíčku se uskutečnila 19. 9. 1933 v Národním divadle v Praze. V sezóně 1933/1934 se uskutečnilo celkem 14 představení, poslední dvě 4. 12. 1933 a poté až 12. 5. 1934. (Webový archiv Národního divadla v Praze, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=SeznamPredstaveni.aspx&ic=2556&ju=8172&sb=0&zz=OPR&sz=0&pn=254affcc-cb43-4078-86fe-c5544619cf67).

[4] Národní divadlo v Praze.

[5] Hry o Marii, H 236. BM usiloval o spolupráci s Talichem a Národním divadlem v Praze, nicméně Hry o Marii měly premiéru 23. 2. 1935 v Zemském divadle v Brně (Halbreich 2007, s. 153).

[6] Míněna Pavla Vachková-Osuská.

[7] Balet Špalíček, H 214 I. Premiéra Špalíčku se uskutečnila 19. 9. 1933 v Národním divadle v Praze. Poté byl uveden 25. 11. 1933 v Zemském divadle v Brně (Halbreich 2007, s. 213).

[8] BM má na mysli operu Hry o Marii, H 236. Opera byla po brněnské premiéře uvedena v Praze až 7. 2. 1936, dirigoval Josef Charvát (Webový archiv Národního divadla, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2421&pn=256affcc-f102-1000-85ff-c11223344aaa). Poslední čtvrtá část opery Sestra Paskalina byla dokončena 26. 6. 1934 (Halbreich 2007, s. 153).

[9] Doktor Baiza z Poličky.

[10] Karel Baiza, syn doktora Baizy z Poličky.

[11] Prezident T. G. Masaryk (1850 – 1937) byl zvolen počtvrté prezidentem republiky 24. 5. 1934.

[12] Edvard Beneš (1884-1948) druhý československý prezident, v té době ministr zahraničních věcí ČSR.

[13] Patrně Louis Barthou (1862-1934).

[14] Ballets Russes de Monte Carlo.

[15] Národní divadlo v Praze.

[16] BM může mít na mysli Ivo Váňu Psotu (1908-1952), který byl v angažmá Ballets Russes de Monte Carlo od roku 1932 a v roce 1936 přijal angažmá v Brně (srov. dopis BM Václavu Talichovi z 24. 5. 1936. Kuna, Korespondence BM Václavu Talichovi 1924-1939, Hudební věda č. 2, 1970, s. 231).