| Stručný obsah | Willi Strecker odpovídá na dopis z 31.05.1955 a píše, že si na setkání s Bohuslavem Martinů vzpomíná.
Posílá partituru SINFONIE CONCERTANTE, H 219, bohužel nezná přesné datum jejího vzniku, ale myslí, že to bylo kolem roku 1931. V tomto roce získal Schott rukopis a odesilatel jej sám převezl z Paříže do Mohuče. Válka a jiné obtíže však znemožnily jeho publikaci.
Reaguje na poptávku ohledně KONCERT PRO VIOLONCELLO H 196, a píše, že Schott není v držení druhé verze [H 196 II] , nebot' ona se stále ještě nachází u Pierra Fourniera. Nemůže ani poslat orchestrální materiál původního koncertu H 196 I, protože Schott má jen dva exempláře.
Píše dále o korespondenci s BM, který mu oznámil plány znovu přepracovat KONCERT PRO VIOLONCELLO, H 196, a o jeho dotazu, jestli by neměl Schott zájem z této verze vytvořit klavírní výtah. Odesilatel odpovídal, že určitě, ale že PF stále drží materiál.
WS oznamuje plánované vydávání druhé [?] verze KONCERTANTNÍ SUITY, H 276, která byla provedena v NY Samuelem Dushkinem. Vydají orchestrální materiál i klavírní výtah. Dostal finální verzi při pobytu v New Yorku, očekává nyní poslední opravy před vydáním.
WS sděluje některé osobní vzpomínky z prvních časů Martinů v Paříži. Naznačuje, že ho seznámil se SD, a dále, že mu přátele hodně pomáhali, např. i Nadia Boulanger. Žil na začátku v dost skromných poměrech, takže výhra ceny Coolidge, jejíž soutěže se také zúčastnil bez vědomí WS, a jíž vyhrál díky přátelům, velmi zlepšila jeho finanční situaci.
Dodává ještě anekdotu od SD o tom, jak se BM těšil na výhru a jak každý den sledoval směnárenský kurz, aby získal nejvyšší sumu. |