Paris 15./4. 1933.

Drazí,

přáni ku svátkúm byste už asi dostali pozdě, doufám že budou hezké ačkoliv zde trochu počasí polevilo a večer je chladno. Ale jinak bylo krásně, takže jsme celý den v zahradě na slunci, já pracuji také venku a jíme v zahradě, tak je to moc příjemné, kvetou nám tulipány a hyacinty, tak se také oba cítíme dobře, já bývám večer někdy také ještě s nervy unaven ale v celku jsem si moc dobře odpočinul a teď zde máme také klid a stále na vzduchu, to mi dělá dobře. S tou paní Nikolskou[1] nevim co to vlastně bylo, to si vzala nějakou moji komposici ale nevím kterou protože já jsem na Březinovy „Ruce“, nikdy nic nenapsal.[2] Špaliček[3] prý se studuje, psal mi Stáňa[4] ale nevím kdo dělá výpravu[5], protože Muzika[6] pry nedostal vyřízení, on to měl dělat. Myslím že budu pracovat stím p. Mojžíšem-Lomem[7] co je ředitelem Nár. divadla. Nabídl mi k spolupráci

svoje drama o sv. Václavu[8], pošle mi tyto dny úpravu tak myslím že by to mohlo býti něco pěkného ale dosud není nic jistého tak o tom nemluvte. Chtěl jsem se ucházet o tu Brněnskou cenu ale jak se zdá je to připraveno pro Suka[9] a nebo některého z moravských skladatelů.[10] Posílám ten vystřižek z Prager Presse[11]. Jinak není nic zvláště nového-

Zdravím Vás mnoho Váš

Bohouš.

Certainement, ma chère Marienka, vous allez penser que je vous oublie, il n’en est rien, vous savez que j’ai eu beaucoup à faire depuis notre retour, avec ma maladie la maison a été très négligée, j’ai aussi à m’occuper de notre petit jardin, nous avons déjà beaucoup de de jolies fleurs, même les rosiers qui ont déjà des boutons, il faut dire que nous avons un temps merveilleux, il fait un bon soleil, nous sommes presque toujours dehors, nous y mangeons et Bohus aussi y travaille. J’espère que bientôt vous viendrez à Paris, ma chère Marienka, et vous verrez par vous même comme c’est gentil. Je pense que vous allez avoir les deux peignoirs, nous avons en ce moment une dame de Prague M^me Bénés qui s’en retourne la semaine prochaine, elle vous les expédiera directement à Policka. J’espère que votre santé est bonne, ainsi que celle de Mammy. Je suis allée chez Maman, ils ont eu eux aussi la grippe, ils étaient 5 au lit, il n’y a que Maman pour les soigner, enfin tout le monde va bien maintenant. Dites-moi ce que vous pensez pour votre voyage à Paris, j’espère que ce sera oui. Je me réjouis beaucoup à cette pensée, vous pourrez vous reposer bien tranquillement ici, c’est tout différent que la rue Mandar. Rappelez mon bon souvenir à toutes les personnes qui vous parleront de moi. J’embrasse Mammy bien affectueusement, et pour vous, ma chère Marienka, je vous adresse ma bonne affection et de gros baisers. Votre Charlotte

Určitě si, moje milá Marienko[12], pomyslíte, že na Vás zapomínám, ale není tomu tak, víte, že jsem toho měla hodně, co jsme se vrátili[13], a pro tu moji chorobu[14] byl dům velmi zanedbaný, musím se taky starat o naši zahrádku, máme už mnoho krásných květů, dokonce i růže již mají poupata, musím říci, že máme báječné počasí, slunce pěkně svítí, jsme skoro pořád venku, venku také jíme a Bohuš pracuje. Doufám, moje milá Marienko, že brzy přijedete do Paříže, a pak sama uvidíte, jak je to pěkné. Myslím, že zanedlouho dostanete oba župany, máme tady nyní jednu paní z Prahy, paní Benešovou, která se vrací příští týden, pošle Vám je přímo do Poličky. Doufám, že se Vy i mamy[15] těšíte dobrému zdraví. Byla jsem za maminkou[16], u nich taky měli chřipku, 5 jich bylo v posteli, maminka se o ně starala sama, ale teď už jsou konečně všichni v pořádku. Napište mi, jak smýšlíte o své cestě do Paříže. Doufám, že to bude ano. Velmi se na to těším, tady si budete moci pěkně v klidu odpočinout, je to úplně jiné než v Mandarově ulici[17]. Pozdravujte prosím všechny, kdo s Vámi budou o mně mluvit. Vřelé pozdravení pro mamy, a také pro Vás, moje milá Marienko, a srdečné políbení. Vaše Charlotte[18]

[1] Jelizaveta Nikolská (1904-1955), baletka a choreografka ruského původu.

[2] Ruce (1901) jsou poslední dokončená sbírka Otokara Březiny (1868 – 1929). BM zde zaměnil Březinovu básnickou sbírku se svým miniaturním baletem Ruce, H 157bis, z roku 1927, na který očividně zapomněl. Jak informuje Aleš Březina, tento balet byl teprve nedávno nalezen v pozůstalosti Jelizavety Nikolské v archivu Národního divadla v Praze. Právě Nikolská si u BM balet pravděpodobně objednala a uváděla ho opakovaně v USA a v Paříži ve 30. letech 20. století. (Březina, Aleš. „Já jsem na Březinovy Ruce nikdy nic nenapsal“ - nově nalezený neznámý balet Bohuslava Martinů, Harmonie (online), 19. 4. 2012. Dostupné z http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/ja-jsem-na-brezinovy-ruce-nikdy-nic-nenapsal-nove-nalezeny-neznamy-balet-bohuslava-martinu.html)

[3] BM má na mysli balet Špalíček I, H 214 I. Premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze až 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[4] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[5] Výpravu dělal Josef Matěj Gottlieb (1882-1967), český jevištní a kostýmní výtvarník.

[6] František Muzika (1900-1974), český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf. Podílel se na uvedení Špalíčku v Zemském divadle v Brně (premiéra 25. 11. 1933).

[7] Stanislav Lom (1883-1967), vlastním jménem Stanislav Mojžíš, český dramatik, spisovatel, kritik a publicista, v letech 1932-1939 ředitel Národního divadla v Praze.

[8] Hra Svatý Václav (1929), neuskutečněno.

[9] Josef Suk (1874-1935), český hudební skladatel, houslista a pedagog.

[10] BM má na mysli Cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany v Brně. Získal ji v roce 1934 za balet Špalíček I, H 214 I. V roce 1933 ji Josef Suk skutečně obdržel.

[11] Prager Presse, pražský německý deník vycházející v letech 1921 – 1939. Jedná se o krátkou zprávu s názvem „Die jüngste Musik-Generation“ otištěnou 9. 2. 1933 na s. 4 v deníku Prager Presse. Ta informuje o přednášce, kterou měl Henry Prunières (1861-1942), hudební kritik a vydavatel La Revue Musicale, 8. 2. 1933 v pražském Institut Français Ernest Denis. Martinů je zde zmíněn skutečně ihned po Janáčkovi: „Martinů ist der zweite, einer der besten Musiker, den die Tschechoslovakei hervorgebracht hat, der stürmischeste und kraftvollste, dabei slavischeste unter der modernen Musikergeneration.“ (PBM Kr 101).

[12] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[13] Manželé Martinů v první polovině března 1933 pobývali na francouzské Riviéře.

[14] Charlotte Martinů na přelomu roku 1932/1933 velmi vážně onemocněla oboustranným zápalem plic.

[15] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[16] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.

[17] Od jara 1929 do podzimu 1932 bydlel BM v ulici 10 rue Mandar ve 2. okrsku. Posléze se manželé Martinů přestěhovali do 172 rue de Vanves ve 14. okrsku (dnešní rue Raymond Losserand), kde setrvali do začátku ledna 1935 (Martinů Ch. 2003, s. 214).

[18] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.