Základní informace
Titul CZRuce
Titul ENThe Hands
Titul DEDie Hände
Titul FRLes mains
KategorieJevištní díla a filmová hudba
PodkategorieBalety
Halbreichovo číslo157bis
Durata3' 30''
Nástrojové obsazení2112-3130(3121)-Pf-Pf-Archi
Dedikant Nikolská, Jelizaveta
Poznámka k věnovánízakázka od Jelizavety Nikolské
Původ
Rok dokončení1927
Premiéra
Interpret Jakub Hrůša (cond.)
Hrůša, Jakub
Datum premiéry2011-12-18
Místo premiéryPraha, Rudolfinum
Ansámbl Prague Philharmonia
Uložení autografu
Poznámka k autografuRukopis nezvěstný; party cizí rukou v Archivu ND, Praha.
Copyright
CopyrightBärenreiter, Kassel
Vydání
Prameny
Odkazy související korespondence
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Místo vzniku, datum vzniku (pravděpodobně Praha nebo Paříž, 1927) ani datum premiéry baletu nejsou známy. *** Provedeno scénicky nejpozději v roce 1933 (Vinohradské divadlo, Praha; Chicago, USA). Novodobá koncertní premiéra se uskutečnila 18.12.2011 v Praze.
O skladbě

V době vydání reedice Halbreichova katalogu děl Bohuslava Martinů v roce 2007 se mělo za to, že napsal celkem 15 baletů, z toho jeden hypotetický – Paridův soud, H 245 (1935). Pozdější nálezy tento názor však výrazně korigují – je to jednak objev kompletní průběhové skici Paridova soudu v archívu Nadace Paula Sachera v Basileji, jednak nález zcela neznámého baletu Ruce v pozůstalosti Jelizavěty Nikolské v archívu Národního divadla v Praze .

Martinů znal Jelizavětu Nikolskou nejpozději od 1924, kdy tančila titulní roli při světové premiéře jeho baletu Istar. Jak a kdy si Nikolskaja u něj objednala novou skladbu pro taneční revue své baletní skupiny, není zatím známo, jisté je jen tolik, že dílo vzniklo v roce 1927 (dokládá to datace v jednom z nástrojových hlasů) a že na ně autor velmi brzy zapomněl (zřejmě zejména pro jeho nevelký rozsah necelých pěti minut a v důsledku jeho uplatnění na revuálních scénách, tedy mimo koncertní pódia). Již pouhých šest let po vzniku díla píše autor rodině do Poličky v odpovědi na dopis, který se nedochoval, že neví, na jakou jeho skladbu Nikolská tančila, „protože já jsem na Březinovy Ruce nikdy nic nenapsal“ – očividně přitom zaměnil svůj miniaturní balet za cyklus na tehdy slavnou stejnojmennou sbírku básní Otokara Březiny (1868-1929) z roku 1901. O půl roku později napsal opět z Paříže do Poličky, že mu Nikolská „po návratu z Ameriky“ sdělila, že „ten můj kus měl největší úspěch a bude ho tu tančit v pátek“. Totéž zmiňuje v nedatovaném dopise do Poličky, kde uvádí, že jde „zítra na paní Nikolskou, která tančí též jednu jeho skladbu“. Při této příležitosti Martinů zřejmě dostal darem fotografii s věnováním Jelizavěty Nikolské, ve které nazývá jeho balet francouzsky „Les mains.“

V rukopisných hlasech se vyskytují ještě další jazykové varianty názvu, a sice „Hände“ a „Russische Hände.“ Přesto není o obsahu díla vůbec nic známo. Poslední zmínku o baletu Ruce nalezneme možná v odpovědi dirigenta Karla Šejny na nedochovaný dopis hudebního historika Miloše Šafránka ze 6. 7. 1955, ve kterém Šejna vyjadřuje názor, že na zmíněném (blíže nespecifikovaném) koncertu se hrála hudba z baletu Istar, který tehdy tančila Nikolská v ND. Ta si asi z baletu část vzala. Není tedy jasné, zda šlo v tomto případě o hudbu z baletu Istar nebo o hudbu z baletu Ruce.

Ta každopádně Ruce se svým souborem opakovaně prováděla jako součást celovečerní taneční revue. Kromě výše uvedených provedení v USA a v Paříži ve 30. letech se poslední dokumentované uvedení uskutečnilo 30. 4. 1941. Poté dílo zmizelo ze světa a vynořilo se v podobě opisu orchestrálních partů až letos v krabici s pozůstalostí Jelizavěty Nikolské v archivu Národního divadla v Praze. Balet není zatím zcela kompletní, s určitostí chybí part 1. fagotu, který však není těžké doplnit podle ostatních nástrojů. Velmi originální obsazení je pro skladby Martinů z 20. let charakteristické, v tomto případě se jedná o 2-1-1-2, 3-1-3-0 s variantou tuby místo 3. pozounu, 2 pf, Vl 1+2 a Vc. Nedá se samozřejmě s jistotou vyloučit, že se v budoucnu v nějakém jiném archivu nevynoří party violy, kontrabasu a případně i bicích, dochované obsazení je nicméně bezpochyby dostatečně reprezentativní a legitimní. Hudebně se balet Ruce řadí někam mezi agresivní energii výrazně žesťové a perkusivní orchestrální skladby Half-TIme, H 124, z roku 1924 (která také zahajuje v tempu Allegro con brio) na jedné straně a velmi neoklasicky polyfonní balet Podivuhodný let (1927) na straně druhé.

Aleš Březina, Harmonie, 1/2012

« předchozí
ID 524 (záznam 1 / 0)
další »