Paris 8/10 1932.

Drazí,

poslal jsem balíček, mody a ty přezky, doufám že jste to dostali. Dopis jsem dostal, byt hledáme ale často prší tak nemůžeme moc chodit venku, dosud se nám nic nehodilo.[1] S tím filmem to není dosud rozhodnuto a myslím že kdo ví bude-li se to dělat vůbec, zdá se že na to nejsou peníze, tak nevím jak to všechno dopadne.[2] Do Ameriky jsem jeŝtê psal ale nevím budeli to včas před uzavřením konkursu[3]   Obrázky od p. Špačka[4] jsme dosud nedostali, říkal že je pošle. Příŝtí týden zde bude ministr Beneš.[5] Práce mi moc nejde, jeŝtě ráno to jde ale odpoledne už cítím únavu. Doktor K.[6] mi vlastně nic neřekl co dělat, jen že to jsou nervy a že je třeba klid. Jinak ale se necítím nijak nemocen ale na tu cestu z Poličky v autu to mi opravdu valně nebylo, myslel jsem že budu muset zůstat někde v Hradci a dojet vlakem, ale pak to přece jen přešlo. Z Národního dosud

zpráv nemám, začnou to studovat asi teď, má to býti koncem listopadu.[7] Jestli pak máte někoho za p. poručíka?[8] V pondělí je první provedení toho Kvartettu s orchestrem v Londýně, hraje to Pro Arte z Brusselu.[9] Ředitel od Schotta[10] tam bude, tak mi řekne jaké to bylo. Jinak nového nic, nechávám místo, Charlotte[11] chce připsat

Srdečně Vás zdravím

Váš Bohouŝ.

Ma chère Marienka

Vous m’excusez d’avoir tant tardé à vous écrire, mais c’est un peu la faute à Bohus, il ferme toujours la lettre avant que je puisse mettre un mot. J’espère que vous avez reçu les 2 paquets. J’aurais pu vous l’envoyer avant, mais j’ai couru trois fois après la petite ceinture, pour la teinture, il n’y avait plus en boule, mais dans le paquet que je vous envoie, vous pouvez faire 3 bains car si vous mettiez le tout, votre robe serait trop bleue, faites en donc pour 3 teintures. Bohus est mieux, il a grossi un peu, nous cherchons l’appartement, il y en a, mais beaucoup plus cher que ce que nous désirons mettre. J’ai recommencé à travailler, mais pas dans la même maison, il me faut prendre le métro 4 fois par jour, c’est assez fatiguant, il n’y a pas l’embarras du choix. J’espère que votre santé est bonne ainsi que celle de Mamy. Je pense toujours aux peignoirs, mais il n’y a personne qui va à Prague en ce moment, mais d’ici Noël peut-être trouverons-nous quelqu’un. Je vous embrasse bien affectueusement ainsi que Mami. Votre Charlotte

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko,[12]

musíte mne omluvit, že jsem Vám tak dlouho nenapsala, ale je to tak trochu Bohušova chyba, vždycky dopis zalepí dříve, nežli stačím připsat pár řádek. Doufám, že jste dostala oba balíčky. Mohla jsem to poslat už dřív, ale třikrát jsem byla shánět ten malý pásek, a pokud jde o barvu, neměli ji už v kuličkách, ale s paklíkem, který Vám posílám, můžete udělat tři lázně, protože kdybyste použila všechno, měla byste šaty modré přespříliš, použijte to tedy na troje barvení. Bohušovi už je lépe, trochu přibral, hledáme si byt, ne že by nebyly, ale stojí mnohem víc, než kolik za to hodláme dát. Opět jsem začala pracovat, ale ne u stejné firmy, musím jezdit metrem čtyřikrát za den, je to dost únavné, ale co se dá dělat.[13]

Doufám, že se Vy i maminka[14] těšíte dobrému zdraví. Na župany nezapomínám, ale do Prahy se teď nikdo nechystá, ovšem do Vánoc snad někoho najdeme. Nejvřelejší pozdravy pro Vás i pro mami. Vaše Charlotte

[1] V listopadu 1932 se manželé Martinů přestěhovali do 14. pařížského okresu na rue de Vanves 172 (Mihule 2002, s. 585).

[2] Záměr nebyl realizován – viz PBM Kr 090.

[3] Soutěžní porota si od BM vyžádala doplňující informace (viz PBM Kr 088). Smyčcový sextet, H 224, který BM do soutěže poslal, byl vybrán odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěn Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů (Mihule 2002, s. 207). Poprvé zazněl ve Washingtonu 25. 4. 1933 v podání Kroll sextetu (Halbreich 2007, s. 378).

[4] JUDr. Jaromír Špaček (1895-1968), do roku 1931 pracovník čs. zastupitelství v Paříži a přítel BM.

[5] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident, v té době ještě ministr zahraničních věcí ČSR.

[6] Při své návštěvě Prahy v září 1932 absolvoval BM vyšetření u MUDr. Koblížka (viz PBM Kr 085, 086, 087, 088 a 090).

[7] BM má na mysli premiéru baletu Špalíček I, H 214 I, v Národním divadle v Praze. Ta se však uskutečnila až 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[8] Pravděpodobně nájemník v domku rodiny Martinů v Poličce.

[9] Premiéra Smyčcový kvartet s orchestrem, H 207, se podle Halbreicha (2007, s. 320) konala 10. 10. 1932 v Londýně. Van Malderen (2016, s. 14-16) však dokládá premiéru v Marseille 20. 3. 1932 přímo plakátem z koncertu. Souboru Pro Arte Quartet BM tuto skladbu dedikoval (Halbreich 2007, s. 320).

[10] Willi Strecker (1884-1958), ředitel německého nakladatelství  Schott Music GmbH & Co., které v roce 1932 vydalo právě uváděný Smyčcový kvartet s orchestrem, H 207, (Halbreich 2007, s. 320).

[11] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[12] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[13] Charlotte Martinů byla vyučená švadlenou, pracovala v krejčovské dílně.

[14] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.