[Paříž] 25/9 1932.

Drazí,

dojeli jsme dobře,[1] jede teď málo lidí, peníze jsem si vzal na dvakrát, polovinu teď a polovinu mi pošlou bankou v říjnu.[2] Čekalo mne tu hodně korespondence a práce, domovnice to všechno nechala tady, také z Ameriky z toho konkursu Coolidge,[3] potřebovali jeŝtě něco zaslat, tak teď nevím dojde-li to tam včas.[4] Ohledně Fanouše[5] jsem mluvil, zdá se že je to obsazeno všechno, nemohl jsem to ihned žádat měli jsme také hodně co dělat s tou hudbou, ve filmu je všechno jako v blázinci. Stejně jsme nic nedojednali, čekám vyřízení teď.[6] Když bych byl v prosinci v Praze tedy bych se podíval do těch Atelieru a promluvil hlavně s těmi výpravčími. Možná také že by šlo něco dělat v Národním,[7] malovat kulisy ale on se teď každý drží na místě. Plášť jsme poslali snad doŝel dobře. U p. Koblíẑka jsem byl,[8] roentgenoval mne ale nic neshledal, říkal že to jsou hlavně nervy, také mi analysoval krev ale to už jsem ten resultat se nedovědẻl. Dal mi schůzku těsně ráno před odjezdem a to už jsem neměl čas, tak jsem mu telefonoval a říkal mi že nic neshledal a abych tedy počkal v klidu až do prosince, kdybych byl v Praze že by zase konstatoval co se zlepšilo. Musel jsem rychle dělat ty korektury pro Schotta

v říjnu to budou hrát v Londýně[9] a už na mne také čekal ten houslista Dushkin,[10] takže jsem se dosud ani nedostal na legaci. Zde je hezký ale odpoledne vždy prší. Budu mít co dělat s tím houslovým koncertem a než to tady zase přijde do chodu. Napiŝte mi jak je mamaince,[11] vŝak to dobře ví, že má na sebe dávat pozor, už každý ji to říká a sama také ví že už se stářím se musí něco slevit a mohli bysme mít všichni klidný život zvláŝtě vy v Poličce, máte domek jste ve svém a tak by mohlo být vše dobré. Mně je lepší ale nejsem stále ve své kůži, v Praze jsem měl hodně co dělat a chodit v těch vedrech v těch teplých šatech také nebylo příjemné, ty černé jsem také dost utahal, a ty „letní jsem vůbec nemohl nosit, jsou tẻžké. Napíŝu Vám jak to dopadlo s filmem, já myslím, že dobře a piŝte také co je u Vás, srdečně Vás se Charlottou[12] zdravíme

Váš Bohouŝ.

[1] BM zmiňuje svůj a Charlottin návrat z Prahy do Paříže – pravděpodobně v úterý 20. 9. 1932 (PBM Kr 087).

[2] Jednalo se o finanční prostředky získané v Československu prodejem klavíru, za umístění ve skladatelských soutěžích ad., které měl BM deponovány v ČSR a bylo v té době obtížné je převést na jeho francouzský účet (PBM Kr 080).

[3] Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953), americká pianistka a mecenáška.

[4] Do skladatelské soutěže v USA BM zaslal svůj Smyčcový sextet, H 224. Ten byl posléze vybrán odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěn Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů (Mihule 2002, s. 207). Poprvé zazněl ve Washingtonu 25. 4. 1933 v podání Kroll sextetu (Halbreich 2007, s. 378).

[5] BM se snaží svému bratru Františku Martinů (1880-1958) pomoci při hledání zaměstnání.

[6] Záměr nebyl realizován – viz PBM Kr 090.

[7] Národní divadlo v Praze.

[8] Při své návštěvě Prahy v září 1932 absolvoval BM vyšetření u MUDr. Koblížka (viz PBM Kr 085, 086, 087 a 089).

[9] Premiéra Koncertu pro smyčcový kvartet s orchestrem, H 207, se podle Halbreich (2007, s. 320) konala 10. 10. 1932 v Londýně. Van Malderen (2016, s. 14-16) však dokládá premiéru v Marseille 20. 3. 1932 přímo plakátem z koncertu. V témže roce skladbu vydalo německé hudební nakladatelství Schott Music GmbH & Co. (Halbreich 2007, s. 320).

[10] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog. BM pro něj komponoval Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226 (Halbreich 2007, s. 303).

[11] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[12] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.