Paris 24/4 1927.

Ma petite Lotte chèrie, ma mignone,  

            vous voilà partie, avec un mechant train et avec des croissantes

pour les petits joumeaux, et vous voilà chez vous, prės de votre mère, au environs,

que vous connaisez si bien. Vous avez déjà regardè la forêt, avec tous arbres,

avec des fleurs et avec les hirondelles, qui sont resté là bas, chez vous, dans

la belle nature. Et tous ça c’est à vous, les petites soutiens, ou vous vous

étes promené et qui vous rapelle tout de choses. J’ai pensé beaucoup

à vous, je me suis levé tout de suite après votre depart et j’ai fait une

bonne lasagnas. J’ai frotté et j’ai nettoié les fenetres qui etais dans un

mauvais état et puis j’ai acroché les rideau, les rideau

bleu et jaune, qui ont donné beaucoup de la peine hier soir à

ma petite colombe et qui sont très, très jolie. Et j’ai fabriqué

tout cela comme si vous etiez ici près de moi, en me regardante. Et

pendant ce temps, vous etiez dans le train, direction Compiegne gare

Nord, changement de la section et tout le monde descends –

Vieux Moulin. [1]  On vous attend, on vous carrese et peut-être on vous

gronde un tout petit peu, pour votre retard. Et le soleil se

couvre avec les nuages, qui sont plein de l’eau et je regarde

ça à travers la fenetre avec le jolie rideau et je travaille et

j’attend qu’est qu’il va tomber. Tout çe beau temps est parti

avec ma chèrie, mais il reviendra peut-être avec elle?

J’ai terminé mon petit balet, c’est tout fini. [2] Alors la pluie co-

mence, je vais prendre un dejeuner et puis un café dans nature à Dome. [3]

Apres, je suis rentré chez moi et j’ai joué du piano pour moi tout seule

et aussi pour vous. Il pleu, toujour. Alors je vous ecrie et je vous envoie

tout me souvenir et tout mes pensès avec beaucoup des caresses et mille

baisers rejouisser vous beaucoup avec vos amies, avec tout les choses qui

            ?

vous entoure, et si vous avez une petite minute pour moi, souvenez

            ?

vous, que je suis seule, abandoné, et que je suis jusqu’à les oreilles dans

la musique, qui m’est aussi chère comme vous et que je sente sent

je suis persuadé, qu’il y a des vagues, des ondes, qui monte jusqu’à

vous et qui vous apporte mes reflexions, tous me pensès. Et le soleil

se cache, parce que nous ne sommes pas en train de faire une prome-

nade au Chaville, ou Vallée de Chevreusse et quand vous reviendra re-

venez aurez revenue, il reviendra aussi et nous ajoutons encore plu-

siers jolies promenades dans les fôret, tout le deux ensemble. [4]

Et la petit fille? [5] Elle crie? Vous m’ecriverez? Tout des

nouvelles de Vieux Moulin? Et de vous? Qu est-ce que vous faite

tout le jour? Mille et mille baisers, je vous carese, je

vous embrasse et je me rejoui beaucoup à vous.

            Je suis tout à toi

                        Bohuslav

[1] Bohuslav Martinů měl změnou úseku na mysli nejspíše výměnu dopravního prostředku. Do Vieux Moulin trať z Compiègne nevede.

[2] Kuchyňská revue, jazzový balet o jednom dějství H 161. Dílo vzniklo během Velikonoc 1927 a téhož roku byl premiérován v Praze autorkou Jarmilou Kröschlovou a její taneční skupinou.

Kuchyňská revue [auth.]: jazzový balet o jednom dějství. Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů: Katalog skladeb [online]. Praha, 2004 [cit. 2021-02-24]. Dostupné z: https://database.martinu.cz/works/public_view/429.

[3] Bohuslav Martinů měl nejspíše na mysli svou oblíbenou kavárnu Dome, která se nacházela nedaleko jeho domu, kde se rád setkával se svými přáteli.

MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2017, s. 179-

[4] Chvaille je obec nacházející se nedaleko Paříže nacházející se v parku Parc naturel régional de la Haute Vallée de Chevreuse.

[5] Jedná se pravděpodobně o neteř Charlotty Quennehen.

Překlad:

Paříž 24/4 1927.

Má drahá Lottko, můj miláčku,

            tak už jste odjela, s tím ošklivým vlakem a s croissanty

pro dvojčátka, a už jste u vás, poblíž své matky, v místech,

která znáte tak dobře. Už jste se podívala do lesa, se všemi stromy,

s květinami a vlaštovkami, které tam zůstaly, u vás, v

té krásné přírodě. A to všechno je vaše, ty sloupky, nebo jste

se procházela a které vám připomínají všechny ty věci. Myslel jsem hodně

na vás, vstal jsem ihned po vašem odchodu a udělal jsem

dobré lasagne. Vydrhl jsem a vyčistil jsem okna, která byla ve

špatném stavu a poté jsem zavěsil závěsy, ty závěsy

modré a žluté, které včera večer způsobily potíže

mé malé holubičce a které jsou velmi, velmi krásné. Udělal jsem

to všechno, jako byste byla tady blízko mě a dívala se na mě. A

v této době jste byla ve vlaku, směrem ke stanici Compiegne nádraží

Sever, změnila úsek a všichni vystupovali –

Vieux Moulin. [1] Čekali na vás, pohladili vás a možná

trošku vrčeli pro váš pozdní příchod. A slunce se

zakrývá mraky, které jsou plné vody a já se dívám

na to skrz své okno s krásným závěsem a pracuji a

čekám, až to spadne. Všechno to krásné počasí je pryč

i s mou drahou, ale možná se navrátí společně s ní?

Dokončil jsem svůj malý balet, je celý hotový. [2]Tak déšť za-

číná, půjdu si dát oběd a pak jedno kafe v prostředí v Dome.[3]

Poté jsem přišel domů a hrál jsem na klavír pro mne samotného

a také pro vás. Stále prší. Tak vám píšu a posílám vám

všechny mé vzpomínky a mé myšlenky se spoustou pohlazení a tisícem

pobliků bavíte se hodně s kamarádkami, s věcmi, které

            ?

vás obklopují, a pokud máte minutku pro mne, vzpomeňte

            ?

si na mne, že jsem sám, osamocen a že jsem až po uši v

hudbě, která je mi tak drahá jako vy a že cítím

jsem přesvědčen, že tam jsou vlny, vlny, které stoupají až k

vám a které mi přináší mé myšlenky, mé pomyšlení. A slunce

zapadá, protože se právě procházíme

na Chaville, nebo Valléee de Chevreusse a když se budete vracet vra-

cíte budete zpátky, vrátí se také a přidají se ještě dal-

ší krásné procházky v lese, oba společně. [4]

A ta malá holčička?[5] Křičí? Napíšete mi? Všechny

novinky z Vieux Moulin? A od vás? Co děláte

celý den? Tisíce a tisíce polibků, hladím vás,

líbám vás a těším se na vás.

            Jsem celý tvůj

                        Bohuslav.

[1] Bohuslav Martinů měl změnou úseku na mysli nejspíše výměnu dopravního prostředku. Do Vieux Moulin trať z Compiègne nevede.

[2] Kuchyňská revue, jazzový balet o jednom dějství H 161. Dílo vzniklo během Velikonoc 1927 a téhož roku byl premiérován v Praze autorkou Jarmilou Kröschlovou a její taneční skupinou.

Kuchyňská revue [auth.]: jazzový balet o jednom dějství. Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů: Katalog skladeb [online]. Praha, 2004 [cit. 2021-02-24]. Dostupné z: https://database.martinu.cz/works/public_view/429.

[3] Bohuslav Martinů měl nejspíše na mysli svou oblíbenou kavárnu Dome, která se nacházela nedaleko jeho domu, kde se rád setkával se svými přáteli.

MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2017, s. 179-

[4] Chvaille je obec nacházející se nedaleko Paříže nacházející se v parku Parc naturel régional de la Haute Vallée de Chevreuse.

[5] Jedná se pravděpodobně o neteř Charlotty Quennehen.