Paris 19/3. 1932.

Drazí,

Váš dopis jsem dostal teprve ve ĉtvrtek někudy se asi toulal protože jste ho posílali už 10.. S tím klavírem opravdu kdyby už to bylo raději skončeno, ale myslím že teď už nemohou couvnout, už Vám přece to slíbili, [1] obraťte se o pomoc pí profesorové,[2] ta to s nimi  lépe umí. Z Prahy nemám dosud zprávy,[3] ale byl tu řiditel vlastně majitel od Schotta,[4] a ten říkal že nemám nic vzít co by nebylo společensky a finančně dobře umístěno a oni že moc se mnou poĉítají a jakmile se pomêry jen trochu ustálí že mi nabídnou výhodnou smlouvu. Mluvil jsem tu s chefem kanceláře p. presidenta,[5] říkal že by mě rádi v Praze viděli, (t.j. ministerstvo, ne ti moji přítelíčkové) a řekl jsem mu že nemohu přijmouti ledasjaké místo, a on úplně souhlasil a slíbil mi docela officielně že s místem na mistrovské ŝkole konservatoře po Sukovi[6] bude v první řadě počítáno se mnou, a že o tom bude referovat p. presidentovi.[7] Říkal mi, abych se docela nic nestaral jak to bude

později, že jsem moc dobře zapsán nahoře a že vědí že by to byla ostuda kdyby mne nechali bez pomoci. Myslel to docela vážně tak ať si maminka[8] nebere do hlavy starosti. Jsou to ovšem sliby, ale budu mít velkou protekci až budu potřebovat. Včera jsem měl velký úspěch se svými novými tanci pro malý orkestr,[9] ten pán tam byl také a byl nadŝen  Ten dirigent[10] měl mimo to před provedením takovou předmluvu, kde mě ohromě chválil a zrovna jako by to cítil, říkal jakou velkou práci vykonávám pro národ, tak to měl také potvrzeno, říkal že o tom bude ihned referovat do Prahy. Ĉetli jste v Lidovkách[11] od Weisse[12] ten vtip o mém kvartettu?  Co pak to bylo za koncert co si vypůjčovali piano?[13] Zde se už dělá jaro, tak už to bude lepší. Ten balet[14] je už zadán, čekám na výsledek v Národ. divadle.

Ty katalogy[15] jsme poslali. Zdravíme Vás se Charlottou[16] srdečně.

Váš

Bohouš.