Nejranější klavírní kompozice Valčíky 1–5, H 5, vznikly v roce 1910, v době, kdy byl Martinů ještě v podstatě samoukem, tedy ještě před prvními konzultacemi s Josefem Sukem.
Podobně jako v Polkách [H 101, 1916] se i v těchto raných valčících vyskytují opakující se melodie v různých tóninách. I přesto, že mají schubertovskou texturu, skýtají tyto rané skladby pořád ještě náznaky charakteristických Martinů akordů s nevšední chromatikou a překvapivými kadencemi i přesto, že jsou metricky obvyklé, bez plynulejšího prolínání a klouzání, které je patrné v pozdějších Polkách. Závěrečná kadence prvního valčíku je však skutečnou předzvěstí pozdějšího Martinů. V několika valčících lze kupodivu nalézt narážky na španělskou hudbu, snad i nádech hudby Enriqua Granadose nebo španělských tanců Clauda Debussyho. Neexistují však žádné historické doklady, které by naznačovaly, že se Martinů v době vzniku skladby zajímal o dění na Pyrenejském poloostrově, ačkoli později v životě se občas zamýšlel nad tím, zda jeho příjmení nepochází z italských, nebo španělských kořenů (snad Martini, respektive Martinez).
Na začátku první skladby má basová linka sestupnou řadu tónů (A-G-F-E), která je typická pro mnoho kytarových skladeb, ale nelze také přehlédnout vliv Richarda Strausse, který je patrný ve třetím valčíku. Počínaje čtvrtým valčíkem je stále zábavnější sledovat, kam až Martinů zajde v rozverné závěrečné kadenci. Rýsující se harmonie připomíná už po necelé minutě této skladby Debussyho španělskou hudbu. Závěrečný pátý valčík není tak sevřený v délce frází, přičemž je jeho střední část zasněnější než všechny ostatní v tomto souboru. Objevuje se zde několik překvapivých posuvek v melodii, pěkný straussovský důraz na odskoky a návraty půl tón od očekávaného rozvedení – a opět nevšední závěr.
Ačkoli tyto rané valčíky vznikly v roce, kdy se mladý Martinů začal vážně věnovat soustavné skladatelské práci, nebylo to pro něj z akademického hlediska zrovna příznivé období: Martinů byl podruhé vyloučen z pražské konzervatoře – poprvé to bylo za hraní s amatérským orchestrem bez povolení, tentokrát za „nenapravitelnou nedbalost“.
Nahrávka skladby byla poprvé vydána společností Naxos v roce 2009 (Martinů: Complete Piano Music, Vol. 5 – Polkas 1916, Five Waltzes; Giorgio Koukl).
Mark Gresham a Cary Lewis, Martinů: Complete Piano Music, Vol. 5 – Polkas 1916, Five Waltzes, Naxos, 2009.