| Stručný obsah | Bohuslav Martinů děkuje za zprávy o [Václavu] Talichovi. Mrzí ho, že už nebude dirigovat [Českou filharmonii]. BM se těšil, že spolu ještě něco udělají. Zdálo se, že BM už JULIETTE neuslyší, a tak dal kousek ze scény v lese do SYMFONICKÝCH FANTAZIÍÍ, aby ho slyšel. Teď se o JULIETTE začínají zajímat, ale nikdo ji nebude hrát jako Talich. Vzpomíná na přípravu JULIETTE [v Národním divadle], jak se Talich vztekal nad bubínkem, Stáňa [Novák] psal BM do Paříže zprávy o zkouškách, [Jindřicha] Honzla v divadle nenáviděli a [František] Musika udělal svou snovou dekoraci. Co spolu mohli ještě udělat. Partitury pro [Talicha] BM obstará, ale KN mumá napsat, které přesně, vyžádá je u Boosey&Hawkes, i když se jim nelíbí, že si v Praze dělají vlastní materiál. BM slyšel, že se KN rozešel s Mílou [Novákovou] - je dobře, že se dohodli, jsou ještě mladí, zůstanou vzpomínky. BM byl teď dvě léta mimo New York, což mu dělalo dobře a Charlotte [Martinů] také, ale neodpočíval, hodně psal. SYMFONICKÉ FANTAZIE budou vydány pro příští sezónu a v ČSR je dostanou. BM je rád, že se vítr obrátil a může se [v ČSR] zase hrát. BM píše KONCERT PRO HOBOJ pro [Jiřího] Tancibudka, který je v Austrálii. O DECHOVÉM KVINTETU bude přemýšlet [míněna zřejmě jiná skladba než H 187], má objednávky z Filadelfie i od slavných interpretů, ale nemá čas. Pozdravy [Karlu] Ančerlovi a Talichovi. |