Paris 12/5. 1931.

Drazí,

tak jsme konečně dostali psaní do pořádku.[1]Váš dopis doŝel včera a hned Vám píŝí. Nového zde není nic. Filharmonie jede na tournée do Italie, jeŝtě s Talichem a hrají všude mŭj Bagarre.[2]Také si Talich zamlouvá moji Serenadu[3]pro Stockholm a Londýn. Z Německa mám zprávy, Schott chce vydati moje poslední věci, ale moc mi za to nenabízí, za to mi slibuje velkou reklamu v Německu, tak myslím že na to přistoupím, ostatně se s ním jeŝtě budu trochu smlouvat aby mi dal více.[4]Zde budou hráti znovu moje trio[5]a ředitel Revue Musicale[6]chce pro mne dělat soirée jen z mých skladeb. Počasí se změnilo a už je hezký. Jeŝtě stále nevím co budu dělat, Ŝpačkovi nejsou dosud rozhodnuti.[7]Tu liŝku asi přivezu sám.[8]Zde už je slyŝet moc mluvit česky, ale výstava není dosud dokončená, tak asi za měsíc.[9]

Bude zde teď volba presidenta, tento týden myslím.[10]Je tu takový hrozný rámus, že budu rád až odsud na čas vypadnu. Stáňa psal z Italie.[11]Chce sem zase přijet.[12]Kdy pak se sem chystají z Poličky?[13]Stáňa mi psal že teď v Praze na mne začínají něĵak držet, chtějí mi dáti něco z Akademie[14]a také za člena mne chtějí zvolit.[15]Jinak se mám dobře, mám nádherný pořádek byv bytě, a je to u nás hezké, každému se tu moc líbí. Byl prý článek od Weinera v Lidovkách, o té Serenádě,[16]myslím že jste to četli. Na legaci už teď zbude z mých pȓátel jen p. Ŝafránek.[17]Ŝpačkových je ŝkoda, budu se u nich muset stavit aẑ budu v Praze.[18]Jestli pak to vyřídí s tím klavírem brzo?[19]Somrovům[20]ĵsem poděkoval. To jsem Vám už asi psal ẑe byl v německém revue „Auftakt[21]velký článek o mně. To je zatím vŝechno, moc toho nového není. 

Srdečně Vás zdravím

Váš Bohouš.