Paris 19/4. [1931] 

Drazí,

dopis jsem obdržel, chystal jsem se Vám psáti dříve ale nedostal jsem se k tomu, měl jsem zkoušky na koncert.[1]Samozřejmě, s tím klavírem[2]to nechám úplně na Mařce,[3]nespěchejte tedy s tím, jen jsem myslel, aby se to tam neválelo a aby si někdo z pánů nevymyslil nějaké námitky, ale snad ne.[4]Ovšem, raději bych byl kdyby Vám peníze vyplatili co nejdříve. Já mám sice peníze uloženy, ale musel jsem letos stejně z nich vybrat. Jak víte po prázdninách po těch demonstracích se mi zkazily ty plány v Německu, a měl jsem tam skoro vyjednané obchody, bylo by to vyneslo nějakých 10.000 franků a o ty jsem přiŝel.[5]Také z Prahy jsem nic nedostal, ale s tím jsem ani moc nepočítal,[6]tak jsem musel jíti do banky. Doufám že se to zase zlepší. Ohledně těch prázdnin nemohu Mařce docela definitívně jeŝtě napsat, ale nevím zdali to letos dobře pŭjde. Stálo mne to v loni více než jsem si myslel, ale byl jsem rád že se Mařka trochu podívala ven a že jsem se ji poněkud odměnil za to že posloužila v maminčině nemoci.[7]Počítal jsem s těmi obchody v Německu, že se mi to vrátí. Jak víte to selhalo ne mojí vinou. Tak nevím jestli letos bych mohl to vydržet, protože musím počítat abych měl něco v reservě po přázdninách. Doufám sice že to s Německem už teď půjde ale to je ještě nejisté.[8]

Já bych také potřeboval sitrochu přijít na jiný vzduch. Možná že nás Špačkovi vezmou. sebou, pojedou ve svém voze, tak bych se někam podíval.[9]Když ne tak bych jel na několik dnů, někde na venek, ne moc daleko od Paříže.[10]Samozřejmě také se podívám domů a v Praze také den se budu muset zdržet, chci si ty zuby dát do pořádku. To vŝechno bude stát hodně peněz.[11]Také se trochu bojím, ta výstava sice bude krásná ale co se toho sem odevšad chystá, to bude o život.[12]Počítal jsem hodně s tím p. presidentem, to by mi bylo hodně ulehčilo, stále mi to slibovali a zatím rok je pryč a nic.[13]Tak opravdu nevím, co podniknu sám a nemohu tedy Mařce napsat nic určitého. Ta Eifelová věž je tady stále a nevím kdo Ti co napovídal, to se přece nerozbourá tak lehko. O té promoci Vendy Sommrů nevím nic, neměl ji nebo co pak se stalo?[14]Napiŝte mi to, to mne zajímá. Napiŝte mi Fanouŝovu adressu.[15]Zde je také zima, a dnes ráno dokonce padal sníh., topíme stále. O tom Hábovi jsem četl, tomu to jde lehce, ten to má v Praze pěkně políčeno, jemu to zaplatí.[16]Doufám že dostanu něco z Akademie,[17]a také z Brna,[18]je to v květnu udílení cen. Jakmile s tím Německem to půjde tak to bude vŝechno lepší, snad se ta situace už také zlepší. 

Charlotte[19]Vás moc pozdravuje a já také

Váš Bohouš.

[1]Serenáda pro komorní orchestr, H 199. Premiéru v Paříži dne 16. 4. 1931 řídil Walther Straram (Halbreich 2002, s. 269) v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži (CBM, PBM Kr 39, 40).

[2]Podle Popelky (1996, s. 22) se jedná o křídlo, které BM koupil v Praze v září 1916 u firmy Josef Brož za 1000 korun včetně dopravy do Poličky po železnici. Již v roce 1919 a následně v letech 1930-1932 se BM pokoušel svůj poličský klavír prodat (CBM, PBM Kr 36 – 78). Po řadě neúspěšných pokusů, mezi něž je možné zařadit i tento, kdy o klavír jevilo zájem město Polička (CBM, PBM Kr 36, 37, 39), si jej koupil Bohuslav Šmíd (1895-1982), architekt z Poličky a přítel BM, jemuž skladatel děkuje dopisem odeslaným 16. 5. 1932 z Paříže (osobní archiv rodiny Šmídovy, otištěn v Popelka 1996, s. 22).V současné době je klavír umístěn v CBM v Poličce.

[3]Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[4]Klavír byl v té době pravděpodobně deponován v Tylově domě – viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 25. 10. 1931 (CBM, PBM Kr 58).

[5]BM má na mysli odmítnuté provedení opery Tři přání aneb Vrtkavosti života, H 175, v Berlíně.Při své návštěvě Berlína (v polovině června roku 1930) BM neúspěšně jednal o prvním provedení vMěstské opeře v Charlottenburgu (Mihule 2017, s. 169-170). Opera se dočkala své premiéry až v roce 1971 ve Státním divadle v Brně (Halbreich 2007, s. 146).

[6]Viz níže.

[7]Marie Martinů navštívila svého bratra v Paříži o rok dříve, než BM uvádí, tedy v červnu roku 1929 (CBM, PBM Kr 18, 19).

[8]BM jedná s vydavatelstvím Schott Music GmbH & Co. o uzavření smlouvy na vydání svých skladeb. Smlouva byla BM zaslána v dopise z Mohuče ze dne 30. 5. 1931 a týká se vydání Serenády pro komorní orchestr, H 199, Klavírního tria č. 1 (Cinq pièces brèves), H 193, a Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, v tomto vydavatelství tiskem ještě v témže roce 1931. Honorář činil 5000 franků. Zároveň vydavatelství slibuje vydávat po dobu tří let nejméně dvě díla BM ročně a respektuje skutečnost, že BM bude svá díla nabízet i jiným vydavatelům (IBM, SM 1931-05-30).

[9]JUDr. Jaromír Špaček (1895-1968), v letech 1923-1931 působil jako konzulární atašé a později legační tajemník přidělený k vyslanectví v Paříži, kde byl pověřen obchodně-politickou agendou. V červnu 1931 se vrátil do Prahy na politickou sekci Ministerstva zahraničních věcí, kde pracoval v oddělení II/4 – mezinárodní organizace (Dejmek 2013, s. 236). J. Špaček patřil v Paříži k blízkým přátelům BM, což dokazuje fakt, že si jej BM vybral jako svědka při svém sňatku s Charlotte Quennehen (CBM, PBM Kr 38). 

[10]Ze zamýšlené společné dovolené se Špačkovými sešlo, v dopise rodině do Poličky ze dne 28. 6. 1931 (CBM, PBM Kr 47) BM uvádí: „Jedu teď na několik dní ven si trochu z toho rámusu odpočinouti piŝte mi na adresu, B.M. – Hotel Cavalaire – Cavalaire – Var.(France.) Budu tam do 15./července. Stáňa je zde pojede sebou.“

[11]O nutnosti zubařského zákroku se BM zmiňuje opakovaně i v následujících dopisech rodině, kdy již píše o trhání zubů a v této souvislosti zmiňuje pražského zubaře MUDr. Janzu (CBM, PBM Kr 45, 48, 50, 52, 54).Razantnějšího zákroku se BM dočkal až v září v Praze, v dopise rodině do Poličky (CBM, PBM Kr 55) uvádí, že doktorovi zaplatil 1.500 korun.

[12]Exposition coloniale internationale Paris (Mezinárodní koloniální výstava v Paříži) byla otevřena 6. 5. 1931 a trvala šest měsíců.

[13]Udělení finanční podpory Kanceláří prezidenta republiky ve výši 5000 franků zmiňuje BM až téměř o rok později v dopise rodině do Poličky ze dne 19. 2. 1932 (CBM, PBM Kr 68).

[14]PhDr. Václav Sommer (1906-1945), český divadelní a rozhlasový režisér, teatrolog a esejista, přítel BM. Mládí prožil v Poličce. V létě roku 1929 oba přátelé spolupracovali s poličskými ochotníky na nastudování divadelní hry Luigiho Pirandella Šest postav hledá autora. V. Sommer jako režisér, BM se podílel na hudební složce. Hra byla poprvé uvedena 29. 8. 1929 v Tylově domě, krátce po jeho otevření (Jitřenka, 1929, roč. 48, č. 17, s. 278-279).

[15]František Martinů (1880-1958), bratr BM, v letech 1931 a 1932 pracoval v Jugoslávii (CBM, PBM Kr 40, 42, 45, 46, 51, 58, 60, 61, 79).

[16]Alois Hába (1893-1973), český hudební skladatel. BM má zřejmě na mysli premiéru opery Matka, op. 35, na hudebním festivalu v Mnichově (17. 5. 1931), kterou finančně podpořila československá ministerstva zahraničních věcí, financí a prezidentská kancelář.

[17]Česká akademie věd a umění BM finančně podporovala, dne 19. 5. 1931 byl BM jmenován jejím řádným členem IV. třídy (Maýrová 2000, s. 43). Dne 20. 2. 1931 požádal BM Českou akademii věd a umění o udělení stipendia na rok 1931 ve výši 4000 Kč. V odpovědi ČAVU ze dne 11. 6. 1931 se však dovídá, že jeho žádost byla zamítnuta (Maýrová 2000, s. 41-43).

[18]BM má na mysli účast ve skladatelské soutěži pořádané Jubilejní nadací Bedřicha Smetany v Brně (CBM, PBM Kr 39), která podporovala v letech 1928-1943 a krátce i po roce 1945 původní českou skladatelskou tvorbu (Popelka 1996, s. 21). V dopise Janu Kuncovi (1883-1976) ze dne 18. 10. 1931 (IBM, KunJ 1931-10-18) zmiňuje BM, že do soutěže zaslal Serenádu pro komorní orchestr, H 199. Cenu Jubilejní nadace však v roce 1931 nezískal (Jubilejní nadace Bedřicha Smetany. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 9. 8. 2018], http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=2379).

[19]Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.