Paris 22/6. 1931.

Drazí,

dostal jsem dopis současně i od Fanouŝe,[1]píŝe že už mu je lépe, byly to nervy, to se není čemu ani divit v těchhle dobách. Já pracuji teď pro ten Belgický kvartett[2]aby to příŝtí saisonu už mohlo běžet.[3]Psal jsem si do Německa o tu operu, zadám to do Prahy, tady se také jedno divadlo o to zajímá, ale jeŝtě nevím budeli z toho něco.[4]Dostal jsem programy Filharmonie, hráli Bagarre v celé Italii severní a v Bělehradě a v Peŝti.[5]Chef orchestru ve Filadelfii[6]provede také moji Serenadu, s tou to pŭjde jak se zdá dobře. To bude mít Schott také radost a bude se nutit,[7]kdyby nebyla přiŝla ta krise tak bych to byl měl už teď dobré ale doufejme že to také přejde. S tím klavírem je to ovŝem hloupé,[8]až zkrátka při- 

jedu domu tak to postrčím ale byl bych rád kdyby to bylo už teď abyste si mohli z toho vzít co potřebujete na domek. Paní Brandlová,[9]z Prahy, co jsme tam v loni byli zváni, mne zve do Salzbourku na slavností festival.[10]Ona tam má pronajmutou asi vilu, myslím že bych to měl přijmout, protože tam bude spousta vlivných lidí, zvláŝtě z hudebních kruhů, je to ale aẑ v srpnu. Na výstavě jsou spousty Čechů ale známé tu nevidím.[11]Pojedu se podívat někam asi na 14 dní trochu si z toho hluku odpočinouti, počasí je hezké ale ẑádné zvláŝtní horko. Piŝte mi brzo abych dopis jeŝtě dostal, pojedu asi příŝtí pondělí, se Stáňou, ten už tu bude, možná.[12]Oba vás moc pozdravujeme.,. Ty knihy pro Fanouše jsem už koupil a přivezu je sebou.[13]

Srdečně Vás zdravím Váš 

Bohouš.