| Content | Bohuslav Martinů expresses his condolences on the death of his father Miloslav Bures. He sees this as a fulfillment of the conclusion of "Studanek" [OPENING THE WELL]. Thanks for the Wedding Suite. He likes the idea, but otherwise finds it "a kind of pelé-melée". Bureš apparently envisaged a film performance, but this does not satisfy either the film or the concert performance. BM would be more in favour of a concert version, in which case it would have to be done right. The wedding songs are sad. BM has now had the opportunity with his opera [GREEK PASSIONS] to experience a different relationship to weddings because of the Greek wedding. He was thinking of Bures and our other good poets (Halas, Seifert). The choice of the texts of the SONGS OF THE BATTLE was purposeful, there is rebellion and conviction in them. BM played "Studanky" on the gramophone with his Czech friends, which made them cry and cry. But now they should do something with Buresh where people grit their teeth. He will think about the "wedding" and asks Buresh to think about it too. The little songs "don't go to his pen", they are too folkloric. BM is sorry to see Buresh's tour postponed until September, he doesn't know where he will be at that time, and asks if he knows a language other than ours. |
| Diplomatic transcription of the letter | Roma brezen 10. 57.
Milý Přiteli:
Vaše zpráva o umrti vašeho otce[1] mne zarmoutila a přijmete moji upřimnou soustrast, jsou to smutné dny v našem životě a mužeme jenom řici: buď vule tvá jako v nebi tak i na zemi, Tak se vyplňuje i váš závěr Studánek, z těch dědú a bab co odešly a odcházi…...[2] To už je světa běh.
Děkuji vam za Svatební Suitu[3], jsou v ni krásné věci. Pro okamžik je to jenom jako sbirka, jakési pele-mele, které se musi urovnat a vybrat z toho verše aby tvořily opravdu celek.[4] Námět je krásný a myslim, že jste poněkud počital s filmovým provedenim, což vas asi trochu zmátlo. Vrátime se k tomu jak budu miti vice času a podám vám svuj návrh. Tak jak to je, to neuspokojuje ani film, ktery by byl dosti bez zvlaštní akce, ani koncertni provedeni, které by záviselo na filmovém řešeni, zde se musime rozhodnout bud pro jedno nebo druhe řešeni, já jsem samozřejme pro koncertni a v tom připadě se tam dost věci opakuje, v tom by se musel udělat pořádek. Je v tom totiž jedno nebezpeči a to jest že naše svatebni pisne jsou vlastně nějak smutné a dosti sentimentalni, obracející se hlavně na maminku a na odloučení, no zkrátka je v nich ta patriarchalni doba a tak celá svatba v tomto pojeti vypadne vyjma tance a výskotu a sem tam nějakého vtipu dohazovače dosti smutně, je to vetšinou takové lamento pro opuštení rodiny to jsou jen me uvahy, ktere se netykaji tak docela vaši Suity. A přece v něčem se ji dotykaji, v nečem co je asi vaše, to jest určitá melancholie která možná tvoři váš projev. Ja jsem ted měl přiležitost s moji operou, kde je řecka svatba, poznat jiny poměr k svatbě, který je vlastně uplně mužský a při tom plný tvrdé poesie jako diamanty.[5] Hodně jsem při tom myslel na vás a na vaši tvorbu pokud ji znám a i na jine naše dobré básně (Havlas [Halas][6], Seifert[7]) kde se cit k zemi nebo přirode nebo k matce, rodičum tak nějak rozdrbi na nářek a litost a nějak tomu scházi pozitivnost, to jest ta stará pravda od života k smrti a od smrti k novemu životu. Asi mi řeknete že se mi lehce mluvi ale tim ten muj argument nepadá. Jak vite že jsem si vybral ted texty zbojnických pisni[8] a vyběr byl učelný to jest drsný a mužský element ktery v nich je uložen i když snad uráží náš tak vyvinutý smysl pro společenský pořádek, který se stejně rozpadl. Ale je v nich vzpoura a přesvědčeni. My oba sledujeme určitý cil o kterém nemluvime v dopisech ale jednou důkladně si o něm promluvime.[9] Ted jsme měli Studanky které lidi rozněžnili a rozplakali, my jsme je zde hráli ve společnosti ceských přátel, byl tu tež Firkusny a učinek byl i s gramofonem tentýž.[10] Ted bychom měli zase něco udělat kde by lide zatnuli zuby, kdyz nemohou dělat něco jiného. A to je stále váš program o člověku. Poesie je luxus a přece když jde se srdce je jako zeme, tvrdá a nelitostná a přece nás živící.
Tu svatbu mi nechte ja o ni budu přemyslet a vy prosim vás tež přemyslejte o tom vám dnes pišu. Ty malé pisne mi nějak nejdou do pera, jsou poněkud moc folklor a v tom připadě písně folkloru jsou lepši, nezlobte se.
Doufam že váš připad o kterem pišete se vyřesi k vaši spokojenosti a kdybyste potřeboval muj zásah tak mi napište. Mrzi mne že se váš zájezd posunul až do záři protoze nevim sam kde v záři budu, zdali ještě zde a nebo kde.[11]
Chtel jsem se vas zeptat znate-li tez jinou reč nez tu naši.
Mnoho vas zdravim
váš
B. Martinů
|