Juni 25. 56.       

Milý příteli:                                                                             

Myslím že jsem Vám dlužen odpověď na váš dopis z května. Jak vidíte jsme ve Švýcarsku[1] a pomalu se instalujeme, dny utíkají tak rychle. Bylo by to pěkné kdybych vás mohl i Jana[2] uviděti v Salzburgu,[3] ale myslím že tam bude nával protože snad i Bureš i Šebánek a jiní z Prahy si na to brousí zuby a to víte jak to chodí, možná že ani oni se tam nedostanou.[4] Já ostatně sám nevím zdali se tam dostanu[5], je to letos všechno trochu přeházené tím že jsme změnili celý cestovní plán[6]. Teď co se těch výtahů týče (o Ševci) je to taky zamotané.[7] Mám asi ještě výtahy ale nechal jsem je v loni v Nice jsou někde ve sklepě[8] a sám se do Nicy ani teď nedostanu. Další výtahy mi ovšem B + H. nedá leda že bych je sám koupil[9]. Ale St. naklad.[10] v Praze je teď ve spojení s B + H. a jistě už dostali výtahy, snad by vám dva zapůjčili. Informujte se a nechte mi vědět[11]. Z Prahy jsem dostal zprávy o úspěchu výstavy[12], byl tam též můj bratr s paní[13]. Co se děje se Studánkami nevím, film nějak zamrznul[14]. Slyšel jsem že Boston orchestra chtěl hráti v Praze[15] (Ch. Munch)[16] moje Fantasie[17], ale byly snad z Prahy nějaké námitky že se to tam už hrálo[18], což je škoda protože to je autentické provedení, byl jsem na zkouškách a Boston to hraje jedinečně. Nepochybuji že Filharmonie byla výtečná ale byl bych rád, kdyby též uslyšeli Boston, bylo to vlastně pro Muncha napsáno[19]. Je též možné že kult moji osobnosti zase trochu upadl vzhledem k tomu, že jsem nepřijel na Festival.[20] Děkuji Vám za všechny zprávy a mnoho zdravím

Váš B. Martinů

Schonenberg[21].

Pratteln. Suisse.

[1] 5. května 1956 přiletěli manželé Martinů do Basileje, kde krátce bydleli u manželů Reberových. Od 18. května až do konce září byli ubytováni u manželů Sacherových na Schönenbergu.

[2] Vzhledem k tehdejší minimální možnosti cestovat do západní Evropy ani Jan Novák, ani Zdeněk Zouhar do Rakouska neodcestovali.

[3] 26. srpna 1956 provedl Rafael Kubelík s Wiener Philharmoniker na festivalu Salzburger Festspiele premiéru orchestrální skladby Fresky Piera della Francesca, H. 352  z roku 1955.

[4] Nemýlil se. Ani Miloslav Bureš, ani Karel Šebánek se díky tehdejší neprostupnosti železné opony nemohli zúčastnit premiéry v Salcburku.

[5] Manželé Martinů do Salcburku nejeli. Do Poličky nejprve skladatel sděloval: "Kubelík bude míti první provedení těch Fresek piero della Francesca v srpnu na Festivalu v Salzburku tak to tam asi budeme muset si zajet."  (Dopis 4. března 1956, archiv PBM.) Později však o své cestě pochyboval: "Když nás nepozvou tak nevím zdali pojedu protože to bude těžko najít hotel vše bude přeplněné." (Dopis 27. července 1956,  archiv PBM.)

[6] Odjezd do Evropy se zpozdil, "protože americká vláda mi zcela bezdůvodně nedala vízum," jak vzpomínala Charlotte Martinů. (Martinů Charlotte 2003, s. 166). Proto manželé Martinů nemohli odcestovat do Francie.

[7] Skladatel má na mysli operu Čím lidé žijí (What Men Live By), H. 336, k níž napsal libreto v angličtině podle stejnojmenné pohádky Lva Nikolajeviče Tolstého. V Brně Zouhar provedl průřez operou pod názvem Pohádka o ševcovi na 3. koncertě z díla B. Martinů 11. února 1956 v Universitní knihovně. 

[8] Bylo to v domě manželů Wurmových v Nice, kde Martinů uschoval také své pianino Pleyel.

[9] Nakladatelství Boosey and Hawkes operu vydalo v roce 1953, avšak v polovině ledna 1956 skladatel informoval Karla Šebánka: "Teď ti chci sdělit novinku že už nejsem s B.&H. a tak chceteli dostat novější komposice, jsou zde značné možnosti, když budete dobře platit." (Dopis 17. ledna 1956, archiv PBM.)

[10] Jak Martinů psal již dříve Zdeňku Zouharovi, existovala smlouva mezi Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze a nakladatelstvím Boosey and Hawkes.

[11] Do Poličky psal Martinů již v březnu: "Zouhar chce dávat, totiž ptá se mne, zda-li by to nešlo dělat tu malou operu na Tolstoje, koncertně, že se jim to moc líbí. To by šlo, tak možná že to začnou studovat, to by jistě provedli i u vás, prý tam na jaro zase pojedou." (Dopis 4. března 1956, archiv PBM.)

[12] Zmiňuje výstavu Domov v hudbě B. Martinů a obrazech J. Zrzavého, která byla otevřena 18. května 1956 v pražském Divadle hudby.

[13] František Martinů se ženou Jindřiškou.

[14] Martinů myslí film, který podle kantáty Otvírání studánek H. 354 připravoval Jiří Trnka, jak byl informován od Miloslava Bureše. Koncem května skladatel Burešovi napsal: "Ten nápad životopisného filmu se mi zvlášť nezamlouvá, raději bych měl Studánky na filmu samy pro sebe. Škoda, že z toho Trnkova projektu sešlo. Životopisný film to mě zavádí na jiné pole." (Dopis 22. května 1956, archiv PBM.)

[15] Boston Symphony Orchestra koncertoval v Praze 11. září 1956.

[16] Charles Munch (1891-1968), dirigent a houslista, studoval ve Štrasburku a  v Paříži. Od roku 1919 vyučoval na konzervatoři ve Štrasburku a v Lipsku. V letech 1926-33 vedl Gewandhausorchester. Od roku 1935 vedl v Paříži Orchestre de la Société Philharmonique a od roku 1937 Société des Concerts du Conservatoire de Paris, s nimiž premiéroval skladby A. Honeggera, A. Russela ad. Vyučoval na École Normale de Musique. Po Sergeji Kusevickém vedl v letech 1949-1962 Boston Symphony Orchestra. Skladby Bohuslava Martinů interpretoval od 30. let. V roce 1937 Martinů dedikoval Munchovi  Concerto grosso pro komorní orchestr, H. 263 a v roce 1953 Symfonické fantazie (Symfonii č. 6), H. 343.

[17] Symfonické fantazie (Symfonie č. 6), H. 343.

[18] Česká filharmonie uvedla Symfonické fantazie, H. 343 pod vedením Karla Ančerla 8. února 1956 v Praze.

[19] Charles Munch a Boston Symphony Orchestra skladbu premiéroval 7. ledna 1955. Faksimile autografu z pozůstalosti Marie Martinů uložené v PBM pod signaturou Ag 236/1, 2 nese dedikaci "Dedié à Charles Munch". V jiném faksimile autografu z pozůstalosti Karla Šebánka (Ag 314) je ale přeškrtnuto: "Dedicated to Charles Munch". Nad ním je cizí rukou připsané: "Commissioned in Celebration of the 75th Anniversary of the Boston Symphony Orchestra – Charles Munch, Music Director – Dedicated to the Memory of Serge and Natalie Koussewitzky".  Tištěné vydání partitury nese věnování: "Dedicated to Charles Munch for the Seventy-fifth anniversary of the Boston Symphony Orchestra and first performed on 7th January, 1955". (Martinů, Bohuslav: Fantaisies Symphoniques. Full Score.  London: Boosey and Hawkes, 1957.) 

[20] Skrze ironickou narážku na tehdy aktuální kritiku kultu osobnosti Martinů připomenul, že nakonec nereflektoval na pozvání na festival Pražské jaro 1956. V březnu psal do Poličky: "[...] čekám na Firkušného, abychom jeli do Washingtonu se informovat jak se tam tváří na zájezd do Prahy, musím býti velmi opatrný abych se do něčeho nezamotal, zde jsou teď velice choulostiví, to asi víte." (Dopis 4. března 1956, archiv PBM.)

[21] Sídlo manželů Maji (1896-1989) a Paula (1906-1999) Sacherových, švýcarských mecenášů a blízkých přátel manželů Martinů. Název sídla Martinů napsal bez přehlásky. Maja Sacherová se věnovala sbírkám uměleckých děl a byla dědičkou farmaceutické firmy Roche. Paul Sacher, dirigent a zakladatel Basilejského komorního orchestru inicioval mj. vznik řady děl B. Martinů, B. Bartóka, I. Stravinského a dalších skladatelů. Sacherovi dlouhodobě podporovali manžele Martinů. V roce 1941 uhradili jejich cestu do Spojených států, na konci 40. let pomáhali s léčbou skladatele po těžkém úrazu, v roce 1954 finanční dar Maji Sacherové prodloužil o rok jejich pobyt v Nice. V sídle na Schönenbergu Martinů pobývali ve třicátých letech a pak dlouhodobě na konci 50. let. Martinů věnoval Paulu Sacherovi a jeho tělesu Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H. 271, Concerto da camera  pro housle, smyčcový orchestr, klavír a bicí, H. 285 a Toccatu e due canzoni, H. 311. Maji Sacherové dedikoval Simfonii concertante č. 2, H. 322 a oratorium Epos o Gilgamešovi,  H. 351.