April 15. 55.

Milý příteli:

Nevykládejte si moje mlčení ve zlém, někdy když jsem v práci tak celá korespondence je zastavena. Pracoval jsem na těžkém orchestrálním díle, které jsem teď dokončil[1] a tak se vracím  k vyřízení dopisů.[2] Děkuji vám za vaše zprávy a váš milý dopis, vy mne celého zkazíte ale děkuji vám za vaše ocenění, jsem rád že se vám moje věci líbí a jsem zvědav na Petrklíč.[3] Děkuji též za příklady cymbalu, kdybyste našel více o cymbalu byl bych rád kdybyste mi poslal.[4] Ale v první řadě bych chtěl vědět jaká je jeho mocnost. Já sám jsem slyšel málo cymbalu, jenom cigánsky ensemble to je v malé místnosti, kde ovšem zní plně. Ale jaký effekt by měl ve velkém sále divadla, nebyl by zvuk ztracen? Prosím informujte se o tom. Objednal jsem kopie III Čelové sonaty[5] z N.Y. a jakmile dojdou tak pošlu,[6] ale protože jsem slíbil Smetanovi[7] v Praze, jak jsem vám myslím už psal, tak dostanete kopie jeho prostřednictvím a on si ovšem žádá o první provedení[8], což doufám není překážkou dalších provedení v příští saisoně[9]. Napište mi něco o Petrklíči a  hlavně zdali jste tam něco opravil a zlepšil abych to mohl opraviti v rukopise v případě tisku[10]. Bartoše Janáčka[11] Vám pošlu brzo zpět, už jsem ho pročetl. Chystáte se zase do Poličky, z domu[12] mi stále píší o Vaší návštěvě.

Těším se na fotografie a Vaše zprávy.

Mnoho a srdečně Vás zdravím

Váš B. Martinů

Pozdravte Novákovi!

[1] 13. dubna 1955 dokončil Fresky Piera della Francesca pro velký orchestr, H. 352.

[2] Téhož dne Martinů píše mj. spisovateli Kazantzakisovi o připravované opeře Řecké pašije: "[...] je travailler a notre libretto. Je pense que c'est asou definitif maintenant [...]."  ("Pracuji na našem libretu. Myslím, že mám nyní definitivní znění [...]." ) (Dopis 15. dubna 1955, kopie archiv NBM; Březina-Dostálová 2003, s. 64).

[3] Zdeněk Zouhar premiéroval cyklus Petrklíč, H. 348 s ženským sborem OPUS, klavíristkou Věrou Šimůnkovou-Zouharovou  a houslistou Karlem Sovíčkem  25. dubna 1955 v brněnském Stadionu.

[4] Reakce na instrumentační poznámky k cimbálu, které Zouhar získal od Jaromíra Nečase (1922), cimbalisty, skladatele, hudebního redaktora Československého rozhlasu a dlouholetého člena Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů.

[5] Sonata č. 3 pro violoncello a klavír, H. 340.

[6] O necelý měsíc později psal Martinů Františku Smetanovi: "Konečně došla kopie z N.Y. a tak Vám ji posílám." (Dopis 2. května 1955, archiv PBM.) Současně informoval sourozence do Poličky: "Dnes posílám kopii III Sonaty pro cello a piano do Prahy, F. Smetanovi, který už mi po léta píše abych mu něco poslal, tak uslyšíte něco nového." (Dopis 2. května 1955, archiv PBM.) A rovněž sděloval Karlu Šebánkovi: "Posílám Smetanovi III. Sonatu - kopii." (Dopis 2. května 1955, archiv PBM.)

[7] František Smetana (1914-2004), violoncellista, studoval na konzervatoři v Praze u Otakara Šína a Karla Pravoslava Sádla, v Paříži na École Normale de Musique u Dirana Alexaniana a Pierra Fourniera. Byl jedním ze zakladatelů Smetanova tria a Pražského tria. Od roku 1966 vyučoval na Iowa State University a od 1973 na Virginia Commonwealth University v Richmondu. O Sonátě č. 3 pro violoncello a klavír, H. 340 se Martinů zmiňoval již v dopisech  Zouharovi ze 7. a 27. října 1954.

[8] Jak uvádí Harry Halbreich, skladbu provedl František Smetana a Jiří Hubička v československé premiéře 20. října 1955 v Praze (Halbreich 2007, s. 343). 3. sonáta znovu zazněla na koncertě k 65. narozeninám B. Martinů 7. prosince 1955 v pražském Klubu Svazu československých skladatelů v interpretaci Františka Smetany a Ladislava Simona, kteří ji provedli také následujícího večera na koncertu ke skladatelovu výročí v Poličce.

[9] Martinů upozorňoval Františka Smetanu již počátkem března 1955: "Žádal jsem v N. Yorku aby mi pořídili kopii III. Sonáty a tak jak přijde tak vám ji pošlu. Ale za podmínky! Musíte udělati jednu kopii a poslati to na adresu. Zd. Zouhar, Universitní knihovna hud. odděl. Brno. Slíbil jsem ji tamějšímu čelistovi za reciprocitu služeb které mi v Brně prokázali. Eventuelně si to může Brno nechat opsat." (Dopis 4. března 1955, archiv PBM.)  A když o dva měsíce později noty odesílal, tak jen upřesnil: "Samozřejmě si zachraňte první provedení pro sebe. V Brně mohou počkati až po Vašem provedení. Napíšu jim v tom smyslu a ostatní dojednáte s nimi." (Dopis 2. května 1955, archiv PBM.)

[10] Nebylo třeba dělat žádné úpravy.

[11] Sbírka Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně moravské v nově nasbírané. Praha, 1901.

[12] Sourozenci z Poličky.