[1] 13. dubna 1955 dokončil Fresky Piera della Francesca pro velký orchestr, H. 352.
[2] Téhož dne Martinů píše mj. spisovateli Kazantzakisovi o připravované opeře Řecké pašije: "[...] je travailler a notre libretto. Je pense que c'est asou definitif maintenant [...]." ("Pracuji na našem libretu. Myslím, že mám nyní definitivní znění [...]." ) (Dopis 15. dubna 1955, kopie archiv NBM; Březina-Dostálová 2003, s. 64).
[3] Zdeněk Zouhar premiéroval cyklus Petrklíč, H. 348 s ženským sborem OPUS, klavíristkou Věrou Šimůnkovou-Zouharovou a houslistou Karlem Sovíčkem 25. dubna 1955 v brněnském Stadionu.
[4] Reakce na instrumentační poznámky k cimbálu, které Zouhar získal od Jaromíra Nečase (1922), cimbalisty, skladatele, hudebního redaktora Československého rozhlasu a dlouholetého člena Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů.
[5] Sonata č. 3 pro violoncello a klavír, H. 340.
[6] O necelý měsíc později psal Martinů Františku Smetanovi: "Konečně došla kopie z N.Y. a tak Vám ji posílám." (Dopis 2. května 1955, archiv PBM.) Současně informoval sourozence do Poličky: "Dnes posílám kopii III Sonaty pro cello a piano do Prahy, F. Smetanovi, který už mi po léta píše abych mu něco poslal, tak uslyšíte něco nového." (Dopis 2. května 1955, archiv PBM.) A rovněž sděloval Karlu Šebánkovi: "Posílám Smetanovi III. Sonatu - kopii." (Dopis 2. května 1955, archiv PBM.)
[7] František Smetana (1914-2004), violoncellista, studoval na konzervatoři v Praze u Otakara Šína a Karla Pravoslava Sádla, v Paříži na École Normale de Musique u Dirana Alexaniana a Pierra Fourniera. Byl jedním ze zakladatelů Smetanova tria a Pražského tria. Od roku 1966 vyučoval na Iowa State University a od 1973 na Virginia Commonwealth University v Richmondu. O Sonátě č. 3 pro violoncello a klavír, H. 340 se Martinů zmiňoval již v dopisech Zouharovi ze 7. a 27. října 1954.
[8] Jak uvádí Harry Halbreich, skladbu provedl František Smetana a Jiří Hubička v československé premiéře 20. října 1955 v Praze (Halbreich 2007, s. 343). 3. sonáta znovu zazněla na koncertě k 65. narozeninám B. Martinů 7. prosince 1955 v pražském Klubu Svazu československých skladatelů v interpretaci Františka Smetany a Ladislava Simona, kteří ji provedli také následujícího večera na koncertu ke skladatelovu výročí v Poličce.
[9] Martinů upozorňoval Františka Smetanu již počátkem března 1955: "Žádal jsem v N. Yorku aby mi pořídili kopii III. Sonáty a tak jak přijde tak vám ji pošlu. Ale za podmínky! Musíte udělati jednu kopii a poslati to na adresu. Zd. Zouhar, Universitní knihovna hud. odděl. Brno. Slíbil jsem ji tamějšímu čelistovi za reciprocitu služeb které mi v Brně prokázali. Eventuelně si to může Brno nechat opsat." (Dopis 4. března 1955, archiv PBM.) A když o dva měsíce později noty odesílal, tak jen upřesnil: "Samozřejmě si zachraňte první provedení pro sebe. V Brně mohou počkati až po Vašem provedení. Napíšu jim v tom smyslu a ostatní dojednáte s nimi." (Dopis 2. května 1955, archiv PBM.)
[10] Nebylo třeba dělat žádné úpravy.
[11] Sbírka Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně moravské v nově nasbírané. Praha, 1901.
[12] Sourozenci z Poličky.
|