Oct. 7. 54.

Milý příteli :                                                                                                

Děkuji vám za dopis, čekal jsem s odpovědí až dojdou knížky[1] ale dosud nedošly, tak ještě půjdu dnes do knihovny se zeptat a hned vám sdělím. Děkuji vám za zásilku (ovšem že to byl Bartoš-Janáček)[2] a pošlu vám některé moje musikálije, vezme to ovšem čas tak se neobávejte že jsem na vás zapoměl, musím to vyžádat v U.S.A. Hlavně vám pošlu ty sbory, jsou s českými texty.[3] Jak dlouho si mohu nechat Janáčka[4]? Děkuji rovněž za píseň[5], je to brněnská verse kterou mám, ostatně mi ji hrál na harmoniku brňák, malíř Kundera[6], který bydlí u Marseille. Ta třetí sonata pro cello[7] není dosud vydána musil bych pořídit kopii a to byste  se museli rozdělit s Prahou, odkud mám rovněž dotazy[8]. Teď co se týče té sporné písně „Malované dřevo“[9] je to celé na jednu čímž je to vyřešeno, myslím? Sbor je vlastně 2/4 proti houslím 3/8. Mohlo by to býti takto [notový příklad 2] ale ta osminka v 2/4 je pro mne krátká a tak to střídám s 3/8 aby se  to vyrovnalo s houslemi jež jsou stále v 3/8 tedy sextola (ne dvě trioly). Jediná možnost to dostat dohromady je dirigovat na jednu: může se nechat určitá volnost sboru ale housle musejí sekati stejné šestnáctky skrz celou píseň, trochu po šumařsku. Střídání taktu 3/8 (2/4 jako duoly) dává sboru větší zpěvnost než celou píseň v 2/4. Ovšem je to spíše takové zadostiučinění visuelní, prakticky to bude 2/4 proti 3/8 v houslích.

Paní Wurmová[10] je z Prahy a bydlí teď v Nice, bývala pianistka.

Byl bych rád kdyby došlo k provedení Polní Mše v Brně.[11] Děkuji vám za všechny pozdravy a krásné ocenění ale já opravdu nejsem, jak píšete, „největší náš muzikant.“ Máme stále tři velké skladatele které je těžko dohánět a teprve těžko předběhnout. Ale děkuji vám stejně, dělá mi to radost. O Vánoční mši budu přemýšlet,[12] ale jaké jsou texty myslím náboženské ne ty národní kterých jsem už užil.                             

Mnoho vás zdravím.

Váš

B. Martinů

Nová adresa je

17 bis Boulv. Mont-Boron

Nice A.M.[13]

Právě se vracím z Bibliotheque Municipal, dosud nedostali ani dopis ani knihy, tak to někde zamrzlo, ale kde?

[1] Souborné vydání sbírky Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně moravské v nově nasbírané vydané v Praze v roce 1901.

[2] Reakce na nepřesný název v předchozím dopisu.

[3] Opět: Pět českých madrigalů, H. 321, Trojhlasé písně posvátné (Tři legendy), H.339 a Trojhlasé písně (Tři zpěvy), H. 338.

[4] Myslí tím zmiňovaný druhý sešit sbírky Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně moravské v nově nasbírané.

[5] Jedná se o píseň "Sobotěnka ide", o kterou Martinů žádal 6. září 1954.

[6] Rudolf Kundera (1911-2005), malíř, vyhledávaný portrétista, studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1927-1930, na Akademii výtvarných umění v Praze 1931-1936. Od 30. let žil ve Francii, kde se stýkal také s Martinů. Skladatele portrétoval  v roce 1939. Bydlel v Cassis nedaleko Marseille.

[7] Sonata č. 3 pro violoncello a klavír, H. 340, kterou vydalo pražské Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v roce 1957.

[8] O tuto skladbu se zajímal pražský violoncellista František Smetana. Již počátkem září 1954 Martinů žádal Karla Šebánka: "Pozdravuj ode mne Smetanu, čelistu a řekni mu že III. Sonata není dosud vydaná a bohužel nemám sebou kopii." (Dopis 3. září 1954, archiv PBM.) Skladatel se o Smetanovi  zmiňuje také v dopisu Zdeňku Zouharovi 15. dubna 1955.

[9] 4. část cyklu Petrklíč H. 348.

[10] Anna Marie Wurmová pianistka, blízká přítelkyně manželů Martinů. Zapsala a do češtiny přeložila vzpomínkovou knihu Charlotte Martinů Můj život s Bohuslavem Martinů. Skladatel po odjezdu z Nice uschoval u manželů Wurmových pianino Pleyel a některé své tisky. V roce 1959 před svým návratem na Mont-Boron skladatel Wurmovým napsal: "Mám ale pocit, že bychom zneužívali vaší laskavosti, kdybychom po vás žádali, abyste přestěhovali klavír k nám a přidali k němu, co vám zbylo ve sklepě." (Dopis z 18. března 1959, in: Martinů, Charlotte 2003, s. 195.)

[11] Kantátu Polní mše,  H. 279 provedla Státní filharmonií Brno, Akademický mužský sbor Moravan a barytonista František Kunc pod vedením Břetislava Bakaly 13. a 14. března 1957.  První provedení natočil Československý rozhlas v Brně.

[12] Této žádosti Martinů z časových důvodů bohužel nemohl vyhovět.

[13] Koncem září 1954 se manželé Martinů přestěhovali z domu Josefa Šímy na Chemin de Blancolar č. 94 do domu zvaného Beau-Site. Charlotte Martinů na to vzpomíná: "V září jsme museli z 'Point-Clair' odejít. Dirigent Émile Delepierre nás doporučil sestrám Tissierovým v  Mont-Boronu. Tam jsme měli výhled o kterém se nám nikdy předtím nesnilo." (Martinů, Charlotte 2003, s. 156) A Martinů referoval do Poličky: "Tak hledáme teď nový byt a našli jsme něco překrásného, zrovna nad mořem, z terasy je vidět až kam se dohlédne jen moře a dole celou Nice, je to jako orlí hnízdo." (Dopis z 15. září 1954, archiv PBM.) O tři dny později sdělil novou adresu: "B.M. BEAU-SITE. 17 bis Boulv. MONT-BORON NICE. A.M." (Dopis 18. září 1954, archiv PBM.)