| Diplomatický přepis dopisu | Obálka [PRATTELN/10.VII.59-10/V]
May. Juillet[1]
Mi.y Karle.
Dekuji za dopis,se zdravim je to stale nejiste a tak tti odpovidam jen v rychlosti. Prosim te pozadej Solce aby mi popsal trochu detailneji ty chyby v partiture,nemohu se v tom vyznat
a nebo at to opravi sami[2] s Palenickem.[3] Vyrid Palen. i Plockovi mes compliments[4] pro disk Sonaty,[5]zapomnel jsem na to kdyz zde byl.[6] Chci rozhodne aby nahral on tu Sona u s Fourniere.[7] Informuj se v Dilia mohouli mi udelat fotokopii Julietty,potrebuji ji dvakrat,co vby to stalo a zdali by to nebyl moc tlusty volume.[8]
Z Naroda mi foto Mirandoliny neposlali[9] a po honorarich ani vidu ani slechu.[10] Tyu posledni zasilku od tebe posta nesplichtila nybrz Zivnobanka je proste neodeslal,tak v tom udelej po radek.
Estampes jsou v Southern Ed.[11]
Uz jsem unaven,tak priste, nemusite vsichni cekat az dostanete ode mne dopis abyste mi napsali co se deje, Mirandolina se hraje? nebo to bylo jen na Festval.[12] Zdravim
Piste vsichni na Schonenberg ne na Spital.[13] Tvuj
B. Martinů[14]
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Měsíc přepsán rukou modrou propiskou.
[2] Martinů opět zmiňuje Karla Šolce, s nímž koresponduje ohledně korektur různých svých pro vydání připravovaných skladeb. Zde má na mysli pravděpodobně korektury Koncertu pro klavír a orchestr č. 3, H 316. Pravděpodobně 24. července 1957 Martinů reaguje na Šolcem zaslaný soupis korektur (srov. dokumenty vlastník NBM, kopie v IBM, ŠolK 0000-00-00b, ŠolK 0000-00-00c; obálka z 24. července 1959, vlastník CBM, kopie v IBM, ŠolK 1959-07-24).
[3] Český klavírista a intepret Martinů kompozic Josef Páleníček (1914–1991).
[4] Francouzsky „mé komplimenty“.
[5] Martinů má na mysli Sonátu č. 3 pro klavír a housle, H 303, kterou Josef Páleníček a Alexandr Plocek nahráli již v lednu 1955. Tato kompozice však měla podobný osud jako nahrávka kantáty Kytice, H 260, nebo Symfonie č. 5, H 310, které Supraphon vydává až po několika letech na počátku roku 1959 (srov. rozsáhlá poznámka v dopise CBM, PBM Kkš 1048; Lambert, 2015, s. 32).
[6] Josef Páleníček skladatele navštěvoval při svých zahraničních koncertních cestách (srov. Popelka, 1996, s. 144).
[7] Martinů má na mysli Sonátu č. 1 pro violoncello a klavír, H 277, z roku 1939, která je dedikované Pierru Fournier, který ji společně s Rudolfem Firkušným v roce 1940 také premiéroval (Halbreich, 2007, s. 341). Tato sonáta byla natočena v Supraphonu v květnu 1962, jejími interprety byli Josef Chuchro a Afréd Holeček, a poté v roce 1966 v Londýně v interpretaci Pierra Fournier a jeho syna Jean Fournier (Lambert, 2015, s. 45 a 39).
[8] Stále opakovaný dotaz na nacenění kopie opery Juliette, H 253.
[9] Martinů opět zklamaně reaguje na sliby, které nebyly splněny. Dne 30. dubna 1959 píše Jan Seidel, šéf opery Národního divadla, skladateli obsáhlý dopis týkající se příprav premiéry opery Mirandolina, o přesunu termínu, o dalších dílech plánovaných pro festival, dokonce skladatele žádá „[…] o stučnou zprávu nebo několik řádků – to víte,autorský zájem vždycky posiluje konečnou fázi našich umělců, kteří si dílo zamilovali a chtějí splnit všecky požadavky k této světové premiéře.“ A v post scriptu Seidel připisuje: „Samozřejmě, že Vám zašleme obrázky z našeho provedení i plán jednotlivých představení do konce sezony.“ (CBM, PBM Kd 212).
[10] Dne 29. července 1959 sděluje Dilia skladateli, že mu poukazují honoráře z provozování opery Mirandolina, H 346: „V měsících květnu a červnu byla uskutečněna celkem 3 představení. Národní divadlo již totiž počátkem června odjelo na zájezd po Československu, takže v Praze hrála pouze činohra.“ Honoráře, které mají podle smlouvy s Alkorem činit 5% z hrubé tržby představení, po odečtení 3% daně 2% příspěvku na kulturní fondy, vyúčtovala Dilia na celkem 2.047,-Kčs (NBM, kopie v IBM, DLA 1959-07-29).
[11] Martinů kompozice Estampes (Rytiny), H 369, z jara 1958 vydává Southern Music Publishing v New Yorku až v roce 1962 (Halbreich, 2007, s. 267).
[12] Skladatel se dozuje, zda se opera Mirandolina, H 346, provozovala pouze premiérově v rámci festivalu Pražské jaro nebo zda měla také další uvedení. Ta jsou součástí výše zmíněnoho vyúčtování honorářů, které zasílá Dilia Bohuslavu Martinů (viz výše v tomto dopise).
[13] Martinů se po propuštění z nemocnice v Liestalu zdržuje u manželů Sacherový na Schönenbergu, a to již od 25. listopadu 1958 (Mihule, 2017, s. 539).
[14] Podpis černým perem rukou B. Martinů.
|